Dnes si budeme připomínat 4 roky od biskupského svěcení Pavla Posáda a v sobotu poděkování za 4 roky biskupské služby a loučení s biskupem Pavlem Posádem.

Petice v církvi nebývají obvyklé, nebývá obvyklé přesouvat biskupa z jeho diecéze způsobem, který nastal v litoměřické diecézi.
Mimořádnost situace vyžaduje mimořádné prostředky.

Smysl pro petice se v církvi pěstuje, když jde o veřejné vyjádření k některým otázkám společnosti, řada z nás asi některé podepsala. Když jde o dialog v církvi, platí že církev je hierarchická a má svá místa, kde se tento dialog pěstuje. To platí o zralém vývoji pokoncilní diecéze. U nás chybí ještě mnoho k zralému životu církve po koncilu, což řada lidí jasně vyjadřuje a naposledy i sněm, který z tohoto důvodu byl svolán. Také synody, které se připravují velmi intenzivně v některých diecézích slouží k reflexi a obnově diecézí v duchu 2.vatikánského koncilu.
Snad celá křižová cesta biskupa Pavla Posáda a litoměřické diecéze má smysl probudit smysl pro diecézi, spolupráci na poli evangelizace a hledat síly k obnově a nechtít jen opravovat kostely za každou cenu a pěstovat svoji zbožnost bez ohledu na dění.

Slušelo by se asi vyjádřit poděkování biskupovi Pavlovi, tak jako se sbírají podpisy na přání třeba ve farnosti, kde farníci chtějí popřát svému faráři společně nebo kdekoliv jinde. Hodně bych se tedy přimlouval za písemnou formu poděkování a sbíráním podpisů vyjádřit vděčnost svému biskupovi a slíbit modlitbu za něj i diecézi a slíbit také snahu pomoci při další obnově diecéze.

Nevíme, jaká nás čeká budoucnost v diecézi. Poslední situace ukázala, že krize diecéze je hlubší než se čekalo.
Možná nás čeká ne příliš optimistický scénař zániku diecéze (60 let decimace ukazuje nedostatek sil k obnově vlastními silami). Setkal jsem se s názorem: přidělit část lt diecéze k plzenské, část k Praze a možná liberecké biskupství. Na nunciatuře se asi v této době sbírají odpovědi na otázky spojené se stavem diecéze, očekáváním od nového biskupa a návrhy na biskupa. Snad biskupové na svých letošních duchovních cvičeních s vlivným vatikánským kuriálním kardinálem Tomkem, dlouholetým prefektem pro evangelizaci národů a při dalším mezinárodním setkání biskupů přátel Hnutí fokoláre v Centru Mariapoli v Castelgandolfo nedaleko Říma, jehož se účastní také kardinál Miloslav Vlk. (23-29.2.) najdou dostatečným způsobem Boží vůli a také ji uskuteční.

Možná nás čeká optimistický scénař v případě, že se najde zbožný, apoštokský a organizačně nadprůměrný a také komunikativně výborný kandidát na biskupa litoměřické diecéze. Nový biskup (pokud se nevrátí b.Posád-v dějinách církve se často neděje oprava rozhodnutí Vatikánu) bude hledat spolupracovníky, aby uskutečnil to, co nebylo umožněno b.Posádovi, totiž ony změny personální a další, které dle názoru apoštolského administrátora Duky čekaly na biskupa Posáda. Jestliže biskup Posád byl jednou vybrán jako biskup hledáním Boží vůle a potom odvolán (ne?)hledáním Boží vůle nebude potom následovat spíše Boží dopuštění, pokud byla odmítnuta Boží vůle? Nebudeme necháni svému osudu tak jako poslední desítky let a nebude potom kandidát, který bude konzervovat současný vývoj zachraňovat kostely ("i přes mrtvoly?")

Možná, nás má celá situace naučit, že budoucnost diecéze je v aktivních laicích a schopnosti komunikace mezi laiky, kněžími a biskupem. Vývoj také napověděl, že máme šikovnou a aktivní mládež, což je velká šance pro diecézi. A že také internet má svoje přednosti.
Jsem přesvědčen, že během uplynulých let služby biskupa Posáda se změnilo v naší diecézi víc věcí než tušíme.
Pojďme také začít tyto změny, šance i ohrožení popisovat a tím také poděkovat biskupovi Pavlovi a nést dál jeho heslo: "Zajeď na hlubinu". Pokračujme v lovu, evangelizaci diecéze i jejich struktur, které mají sloužit evangelizaci a ne ji komplikovat nedostatečnou reformou.
_________________
Josef