Dnešní svátek sv.Klementa Maria Hofbauera mi připomněl překrásnou atmosféru oslavy tohoto svátku před 19 lety v květnu 1989 v Brně. Poprvé vystoupil veřejně Tomáš Halík s kázáním o tom, že evangelium má být hlásáno novým způsobem. Byl jsem tehdy v 3.ročníku litoměřického semináře a spolu s dalšími spolužáky jsme nadšeně naslouchali, neboť nám mluvil ze srdce. Tehdejší kázání je hodně aktuální i dnes po 19 letech. http://www.halik.cz/ukazky/kap21.php 

   19 let svobody nám ukázalo, že jsme nebyli připraveni na dar svobody a že často převládla podoba církve starající se o svátostný rozměr a obnovu institucí a opravy kostelů na úkor hlásání evangelia. Povedlo se toho hodně zejména v oblasti charity, center pro rodinu a mládeže. Výčet toho co se povedlo by mohl být dlouhý a je za co děkovat. Také vyjmenování toho, co se nedaří by měl dost položek. Hodně záleží na perspektivě, ze které se díváme, jestli je to pohled z Moravy nebo Čech a popř. z misijního severozápadu Čech. 

   Sv. Klement Hofbauer dokázal i v obtížných podmínkách najít způsob k rozvoji svého poslání hlásat evangelium. Snad i církev v obtížných podmínkách svobody postmoderní společnosti a divokého kapitalismu najde sílu k solidaritě s litoměřickou a plzeňskou diecézí, které lze vnímat jako misijní i když nesplňují kriteria církevního práva, aby mohly být prohlášeny za misijní území. Můžeme použít pojem diaspora po vzoru německých křesťanů a nechat se inspirovat jejich přístupem ke slavení misijní neděle a následující neděle diaspory.

   Zatím ještě asi existuje řada překážek k naplnění výzev sněmu o solidaritě s diecézemi v nouzi a převažuje spíš starost o vlastní kostelíček, farnost nebo diecézi i když existují vyjímky. Problémem také je, že je třeba umět říci o pomoc a dobře ji využít. Nestačí jen shánět peníze na opravy kostelů, do kterých nepřichází lidé na bohoslužby nebo jich je hodně málo. Bohužel se ukazuje, že jsme hodně zahleděni do svých starostí a často i přetíženi množstvím úkolů. A pokud chybí dar rozlišovaní, nedokážeme najít to, co od nás Bůh opravdu očekává a co se může stát tím nejdůležitějším.

   Dnešní slavnost a také slavnost Seslání Ducha sv. nám připomíná, že Duch sv. přichází se svými dary a záleží na nás, zda je přijímáme nebo zůstáváme v zajetí svých představ a iluzí o svém poslání.


   Jedním z velkých darů české církvi může být dílo Anselma Grüna, které komplexním způsobem nabízí spojení působení milosti a naší přirozenosti na cestě následování Krista. Jeho poslední návštěva v Brně přináší nesmírně potřebné téma „řízení jako duchovní úkol“ a „jak znovu najít radost“ v podobě přednášky, rekolekce a knihy. Může se namítnout, že to všechno je dostatečně známe a že máme řadu výborných českých autorů. To nové co přináší A.Grün je kontinuita zkušeností života církve ve svobodě a že je třeba se stále učit objevovat poklady biblické moudrosti v tvořivé konfrontaci s psychologii a organizováním práce a času. 

Kéž by se nám podařilo na úrovni farnosti a diecéze probudit a obnovit duchovní úkol řízení. Pak se zvýší pravděpodobnost najít cestu k solidaritě tím, že si budeme umět vhodně říci o to, co potřebuje naše farnost nebo diecéze pro to, aby mohla účinněji plnit své hlavní poslání -  hlásat evangelium