Jaká je upřimnost v církvi po 40 letech?

31. 8. 2008 13:46

"Snažme se být prostí a moudří. Nepředstírejme před světem dokonalost, které postrádáme. Nezakrývejme před ním ani svou nedostatečnost a hříšnost. Jsme obyčejní, normální lidé. Ve všem podobni ostatním, podléhající slabostem, ano i hříchu. Nikoli však zálibě v něm." (b.Trochta v kázání 1.září1968)

 Letošní srpen byl ve stínu výročí událostí roku 68. Media věnovala mnoho pozorností roku, kdy řada lidí v českém národě se snažila něco změnit. Komunisté nakonec ukázali, že změna touto cestou není možná a přesvědčily celý svět, jak to myslí s budováním ráje na zemi a usílím o světový mír. Křesťané se stačili alespoň trochu nadechnout, podívat se na vývoj círke po 2.vatikánském koncilu, který v něčem připomínal kvasící víno.

    Mohli se ukázat dřívě věznění biskupové, kněží a laici na veřejnosti. Mohlo se skoncovat s kolaborujícím mírovým sdružením kněží. Mohlo se nadechnout čerstvým vzduchem koncilu zejména skrze Dílo koncilové obnovy. Mohli se vůdčí osobnosti církve setkávat, pojmenovat to, co s církví provedli komunisté a hledat cestu do budoucnosti. Atd. Ale po jaru nepřišlo léto a podzim ale krutý mráz z Kremlu, normalizace, která dál ničila charaktery lidí věřících i nevěřících. Věřících si možná totalitní systém všímal víc protože s dalšími skupinkami filosofů a disidentů vytvářeli opozici. 

     Nejlépe asi řadu věcí pojmenoval litoměřický biskup Trochta, který se svým sociologickým vzděláním a přehledem politickým byl dobře vybaven a postupně se stal nejvíce trnem v oku režimu. (Samozřejmě také řada osobností jako otec Josef Zvěřina, Ota Mádr, Anťa Mandl a další, ale Trochtu bylo vidět a slyšet hodně)

   Kladu si delší dobu otázku, jaký odkaz zanechal tento statečný svědek víry našim generacím. Je výzvou a povzbuzením těm, co umí být sami sebou i v době svobody nebo výčitkou těm, co podlehli tlaku normalizace a podléhají novodobým tlakům korupce a manipulace, jejíž pokušení se nevyhýbá ani církvím. Je kandidem na blahořečení, v mnohém předběhl svou dobu a jeho výzvy i dnes nabízejí světlo na poctivou cestu křesťana 21.století.

   Po stále rostoucím obdivu a uznání pastýřské služby Trochty bych rád nabídl výzvu, která pochází z jeho kázání 1.září 1968, kdy se mohl zpět ujmout své diecéze. Uplynulo 40 let, ale jakou sílu v sobě mají i dnes. Pro zájemce o celé kazání a další jeho projevy zvu na web mostecké farnosti:www.farnost-most.cz

 "Snažme se být prostí a moudří. Nepředstírejme před světem dokonalost, které postrádáme. Nezakrývejme před ním ani svou nedostatečnost a hříšnost. Jsme obyčejní, normální lidé. Ve všem podobni ostatním, podléhající slabostem, ano i hříchu. Nikoli však zálibě v něm."

Zobrazeno 2859×

Komentáře

Inigo

tož ještě trochu k Holanovi: jsou v Holanovi naštěstí i síly, které rozzařují toto kruté území démonie a absurdního zla a činí svět stále lidsky obyvatelným. Je to především síla nezištné bezhraničné oběti, jaká je obsažena v lásce matky, je to dívčí nevinnost, nevýslovná prostota přijatého údělu, gesto darování, zázrak dětství, ten útržek z ráje, průzračnost vzácných chvil srozumění, a také utěšivá síla hudby, pro Holana především té Mozartovy. Co zbývá básníkovi v temných časech? Vytrvat v soucítění, solidaritě s lidskou bolestí, nezaslouženou bídou, se strastí bezmocných, osamělých, starých a zrazených, být jejich hlasem!
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=4283

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio