Sv.Václav, světec-bojovník-král a jeho odkaz.

25. 9. 2008 13:03

Není toho mnoho co by mohli říci historici sv. Václavovi. Více mluví legendy a úcta, která v každé době projektovala své potřeby a očekávání do jeho života.

Letošní pastýřský list českých biskupů (bez litoměřického biskupa) zdůraznil souvislost osmičkových událostí a „křesťanské hodnoty: hluboký vztah k Bohu, vzájemné mezilidské vztahy založené na křesťanské lásce, úctu k životu, svobodu pro všechny, péči o chudé, toleranci, zodpovědnost“ Lze jej charakterizovat jako výzvu k odpovědnému přístupu k věcem veřejným v době, kdy se přiblížily krajské volby a kdy se stále církev snaží o nápravu majetkových křivd a očekává od vyjednávání s vládnoucí garniturou „vyřešení své finanční budoucnosti“.

Jiným pastýřským listem je list litoměřického biskupa Štěpána Trochty z roku 1968, který připomíná sv. Václava svoji bojovností. „Probuďme se ze své lhostejnosti a pohodlí! Sobecké a zbabělé stesky přenechme jiným. Pánem situace zůstává přece Bůh. A je-li Bůh s námi, kdo proti nám? A on s námi v této hodině opravdu je. Křesťan nenaříká. Křesťan důvěřuje a je pln dobré naděje, protože ví, že nakonec zvítězí spravedlnost, dobro, pravda. I strach může být užitečnou zkouškou odhodlanosti a víry. Právě v takové chvíli se má projevit síla a opravdovost našeho křesťanství“

 http://www.farnost-most.cz/biskup-stepan-trochta-svatovaclavske-poselstvi#attachments

Litoměřický biskup zrál řádovou formací, zahraničními studii, vězeními nacistů i komunistů. Sv. Václav zrál dobrou výchovou své babičky o kterou tragicky přišel. Jeho víra a výchova mu pomohla najít způsob jak se ujmout svých vladařských povinností. Dokázal potrestat Drahomíru a vyhnat ji. Dokázal bojovat i být diplomatem a zajistit své zemi mír.

Současná duchovní formace, která se většinou nabízí v našich farnostech a hnutích a řádech nabízí spíše mariánskou úctu, která má ženský rozměr zbožnosti, poddajnosti. Chybí prorocká formace, mužská zbožnost. Pak se divíme, jak se chovají křesťané působící v politice. Bývají to hodní hoši nebo bojovníci? Nebo podléhají ve svých zkouškách pokušení bojovat spíše o své funkce než o dobro celku? Jak se to říkává? Mladí vpřed a my staří zůstaneme sedět.

Cesta sv. Václava, bojovníka, může nacházet ozvěnu a snad i výzvu u Davida Murrowa, autora knihy Proč muži nenávidí chození do kostela. Problémem bývá sbor, ne muži. „Vřelé a pečovatelsky zaměřené sbory ignorují mužskou potřebu zápasit o Krista a bojovat za něj.“

Richard Rohr (a po něm řada dalších autorů) to skvěle formuluje ve svých knihách o mužské zbožnosti. Obliba Rohrových myšlenek ukazuje naléhavost duchovní formace šité na míru mužům 21.století a jistou neaktuálnost zbožnosti předávanou některými kněžími, kteří snad zaspali 2.vatikánský koncil.

Muži potřebují mužskou zbožnost, která umí skloubit prorocký rozměr s cestou kříže. Sv. Ignác vychovával bojovníky pro Boží království pod praporem kříže.

Sdílet

Komentáře

Václav Plíhal Sv.Václav vzorem mužské zbožnosti? Za ten impuls díky..Legendy jsou pravda poněkud nesourodé, takže díky i za odkaz na modernější literaturu..

ladabar Opravdu toho historikové o Václavovi nemohou říci mnoho. Mohou však říci zcela určitě, že nebyl králem:)
To eleeshebat: protože se to v dějepise učíte špatně. Je dobré se při zkoumání dějin neomezovat jen na to, co vím ze školy...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio