Těžký život lídrů v církvi

(těžký život církve bez lídrů?)

Poslední volby a trvalý ústup křesťanských demokratů do politického ústranní neřku-li politického pohřebiště mě vede k otázce jak v našem českém současném církevním společenství umíme podporovat a doprovázet ty, kterým je svěřena služba vedení ve společnosti i v církvi. Zatím to vypadá tak, že se neustále zdůrazňuje poslušnost, ale to jak být dobrým lídrem, vedoucím v jakémkoliv oboru se neslyší. Jakoby se očekával zázrak zrození zralé a pokorné autority okamžitě po předání funkce. Bývá sice připomenuto, že při pozitivní odpovědi na přijetí poslání Bůh pomáhá dary k uskutečnění poslání, ale už potom se nechává na praxi jak to dopadne. V případě úspěchu, kdy přirozený lídr uspěje se hodně od něj očekává, mnoho pomoci se nenaděje a když udělá chybu náležitě se odsoudí nebo pomluví.

Mluvím záměrně zjednodušeně, abych vyjádřil skutečnost, že lídři nemají lehký život. Nevím přesně z jaké důvodu se slovo lídr nechce v křesťanském prostředí přijmout a prokvasit duchem evangelia. Rádo se používá slovo animátor, ten který animuje. Ale slovo vedení se jaksi vytěsňuje z života společenství církve na jakékoliv úrovni a nechává spíše v duchovní rovině, kdy se dříve víc mluvilo o duchovním vedení a dnes se spíše doporučuje duchovní doprovázení. Ale jak doprovázet křesťana, kterému bylo svěřeno poslání být lídrem se mluví velice zřídka.

Většinou to dopadne tak, že mu pomůže spíš svět skrze firemní školení než církev. Tímto vyjádřením nechci opomíjet Boží působení. Může mít štěstí a při hledání najde podporu v duchovním doprovázení, chlapském společenství nebo v jiném typu společenství. Pokud je individualista a má málo času je to složitější. A když nevyužije těch možností, které současné církevní společenství nabízí může dopadnout jako někteří představitelé křesťanské demokracie, o kterých se říká kam vítr tam plášť a kteří občas svými postoji říkají mladí vpřed a my staří zůstaneme sedět (na svých židlích a trafikách)

            V předvečer svátku všech svatých se můžeme ptát, kolik lídrů bylo mezi svatými, mezi biblickými postavami. Jak často vyzdvihujeme toto úmění, dar, který Bůh daruje i dnes. Při některých úvahách – dost sporadických – se mluví o příkladu Abraháme, Mojžíše. Zakladatelé řádu museli být osobnostmi, které uměli strhnout své bližní ke spolupráci na apoštolském díle. Osobně bych hodně připomenul sv. Ignáce, jehož historii jsem měl možnost více poznat. Ze všech řádových spiritualit a také nových spirituálních proudů se mi zdají jezuité nejvíc schopni rozvíjet úmění vůdcovství tzv leadership. Mluví za ně historie i současnost. Jejich hodně specifickou nabídkou je dar rozlišování, úmění být individualitou v týmové komunitní perspektivě. V posledním číslo jezuitského časopisu mě potěšila zpráva o setkání mladých jezuitů, kteří věnovali pozornost tématu leadership.

            Nesmírně zajímavé by bylo se ptát, kdo je současnou autoritou mezi křesťany ve veřejném životě, v oblasti ekonomie, a také v oblasti církevního dění. V minulém století k nim určitě patřily velké osobnosti jako je Josef Zvěřina, Oto Mádr, řádové špičky dominikánů a jezuitů, františkánů atd. Kdo dnes? Je potřeba o tom mluvit, reflektovat, pomáhat? Současné politické strany hledají lídry? Potřebuje je hledat také církev? Můj názor, je že kdyby toto úmění bylo více pěstováno v křesťanském duchu, mnoho trápení v oblasti komunikace, organizace a spolupráce bychom si ušetřili. Ve srovnání se zahraničí máme co dohánět. A ve srovnání s bratry evangeliky asi také. V českém prostředí rozvíjí Equip - Program pro přípravu křesťanských vedoucích a podnikatelů.

EQUIP nabízí ve spolupráci s Misijní společností život a pod záštitou České evangelikální aliance trénink křesťanských vedoucích v rámci projektu "Rozvoj vůdčích osobností: Million Leaders Mandate" (dále MLM). Tento projekt si klade za cíl pomoci rozvinout jeden milion křesťanských vedoucích po celém světě do konce roku 2008.

                                                                                            Josef Hurt