Svátek sv. Tomáše mi nabízí příležitost, abych otevřel téma, které už dlouho naši církev trápí. Co má společného sv. Tomáš s kněžími, kteří odešli ze své služby?
Pochybnosti doprovázely sv. Tomáše a pochybnosti mohou potkat každého křesťana a také kněze v jejich službě. Mohou mít ledacos společného. Jen občas se s pochybnosti může potkat řada dalších faktorů a pak už není tak nepochopitelné pochopit odchody. Je třeba vidět tyto odchody s velkou bolestí a také milosrdně. Snad mi někteří čtenáři mohou vytknout proč toto téma, když se diecéze radují z nových kněží. Jsem přesvědčen, že je třeba toto téma odtabuizovat a s velkou radostí za ty mladé dělníky na vinici Páně vzpomenout na ty, kteří neunesli tíhu dne. Nezapomínat na dílo, které vykonaly před tím, než odešli. Odchod nemůže zpochybnit vykonané dílo.
Je pro měl milým překvapením, že jeden z nejzkušenějších českých pastoralistů ve své knize o pastoraci v moderní společnosti připomněl v kapitole o povolání péči o ty, kteří odešli.
Když srovnávám české a polské prostředí katolických teologických fakult, médií atd je vidět, že bratři na severu umí mluvit o těchto odchodech velkorysejším způsobem. Objevila se sociologická studie, která se věnuje příčínám těchto odchodů a také se objevilo toto téma 30.června na setkání Školy formátorů v Krakově. KAI uveřejnila kratkou zprávu, ze které cituji:
"Ztráta víry, emocionální a psychická nezralost, rozdíl mezi očekáváními a skutečností a také pocit osamocení a obtíž ve vztazích s představenými jsou nejčastější důvody opuštění kněžské služby." http://ekai.pl/wydarzenia/x21136/dlaczego-ksieza-odchodza/
Bude mít i česká katolická církev odvahu a energii věnovat se motivům kněžských odchodů a předcházet jim? Nedostatek kněžských povolání přímo volá o tuto reflexi a také o větší péčí o kněze. Snad i kněžský rok přinese zlepšení v této oblasti. Tím nechci říci, že bych byl strádájím objektem volájím o pomoc, ale že vidím příliš mnoho těch, co odešli a ptám se: Museli odejit?
Prosím tedy sv. Tomáše o přímluvu, abychom uměli své pochybnosti přiznat a vyznat a spolu se sv. Řehořem velikým abychom stále více chápali, že "více totiž prospěla naší víře nevěřa Tomášova než víra učedníků".
Díky za zpětnou vazbu. Nejde tak o naivitu jako o vzdálenost či blízkost k kněžské cestě. Něco z těchto radostí i strastí je vidět v autobiografii sestry Faustiny a Matky Terezy. I biblické postavy jako např. Abrahám nebo Mojžíš neměly jednoduchý život. Někdy se mluví o spiritualitě ve smyslu cesty zdola a zhora. Při cestě zdola vidíme realitu, ve které působí Boží milost. A realita je někdy hodně těžká. Nabízím pohled na kněžství skrze diplomovou práci:<br />
http://www.farnost-most.cz/syndrom-vyhoreni-u-knezi
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.<br />
Bratři!<br />
Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.<br />
Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.<br />
Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.