Svátek sv. Tomáše mi nabízí příležitost, abych otevřel téma, které už dlouho naši církev trápí. Co má společného sv. Tomáš s kněžími, kteří odešli ze své služby?
Pochybnosti doprovázely sv. Tomáše a pochybnosti mohou potkat každého křesťana a také kněze v jejich službě. Mohou mít ledacos společného. Jen občas se s pochybnosti může potkat řada dalších faktorů a pak už není tak nepochopitelné pochopit odchody. Je třeba vidět tyto odchody s velkou bolestí a také milosrdně. Snad mi někteří čtenáři mohou vytknout proč toto téma, když se diecéze radují z nových kněží. Jsem přesvědčen, že je třeba toto téma odtabuizovat a s velkou radostí za ty mladé dělníky na vinici Páně vzpomenout na ty, kteří neunesli tíhu dne. Nezapomínat na dílo, které vykonaly před tím, než odešli. Odchod nemůže zpochybnit vykonané dílo.
Je pro měl milým překvapením, že jeden z nejzkušenějších českých pastoralistů ve své knize o pastoraci v moderní společnosti připomněl v kapitole o povolání péči o ty, kteří odešli.
Když srovnávám české a polské prostředí katolických teologických fakult, médií atd je vidět, že bratři na severu umí mluvit o těchto odchodech velkorysejším způsobem. Objevila se sociologická studie, která se věnuje příčínám těchto odchodů a také se objevilo toto téma 30.června na setkání Školy formátorů v Krakově. KAI uveřejnila kratkou zprávu, ze které cituji:
"Ztráta víry, emocionální a psychická nezralost, rozdíl mezi očekáváními a skutečností a také pocit osamocení a obtíž ve vztazích s představenými jsou nejčastější důvody opuštění kněžské služby." http://ekai.pl/wydarzenia/x21136/dlaczego-ksieza-odchodza/
Bude mít i česká katolická církev odvahu a energii věnovat se motivům kněžských odchodů a předcházet jim? Nedostatek kněžských povolání přímo volá o tuto reflexi a také o větší péčí o kněze. Snad i kněžský rok přinese zlepšení v této oblasti. Tím nechci říci, že bych byl strádájím objektem volájím o pomoc, ale že vidím příliš mnoho těch, co odešli a ptám se: Museli odejit?
Prosím tedy sv. Tomáše o přímluvu, abychom uměli své pochybnosti přiznat a vyznat a spolu se sv. Řehořem velikým abychom stále více chápali, že "více totiž prospěla naší víře nevěřa Tomášova než víra učedníků".
Některým "kněžím" by bylo radno odchod naopak vřele doporučit, protože svými bludy pouze strahávají dosud věřící do pekel...<br />
Halík, Vacek, Zatloukal, Bergman...
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.<br />
Bratři!<br />
Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.<br />
Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.<br />
Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
Díky za zpětnou vazbu. Nejde tak o naivitu jako o vzdálenost či blízkost k kněžské cestě. Něco z těchto radostí i strastí je vidět v autobiografii sestry Faustiny a Matky Terezy. I biblické postavy jako např. Abrahám nebo Mojžíš neměly jednoduchý život. Někdy se mluví o spiritualitě ve smyslu cesty zdola a zhora. Při cestě zdola vidíme realitu, ve které působí Boží milost. A realita je někdy hodně těžká. Nabízím pohled na kněžství skrze diplomovou práci:<br />
http://www.farnost-most.cz/syndrom-vyhoreni-u-knezi
Prepacte, ale niekedy sa mi zda, akoby sme stracali doveru v Bozie vedenie veci a snazili sa silou-mocou vsetko pretavit len do roviny takpovediac ludskej vedy - do psychologie, do sociologie, do teologie, ako do vedeckej discipliny. To mi vadi. Ja totiz este stale - a opat pouzijem slovo 'naivne' - vidim knaza predovsetkym ako muza modlitby, muza, ktory zdviha svoje ruky k Bohu vo vsetkych potrebach za lud (aj bratov v sluzbe), ...so starostou o vsetky cirkvi (to pise apostol Pavol).
na margo poslednej vety - Ale veď aj Tomáš bol učeník, nie? :)<br />
<br />
Možno len viac smútil a viac túžil stretnúť sa s Ježišom (túto vetu som dnes počula v kostole). A z osobného pohľadu dodávam, že vzkriesený Ježiš by neprišiel k niekomu, kto by po Jeho prítomnosti hlboko netúžil. <br />
<br />
Inigo, podľa Vašich blogov vidím, že sa snažíte byť veľmi konkrétny a praktický. To je potrebné, ba nevyhnutné. Ale chýba mi v nich iskra radosti. Iskra kresťanskej pozitívnej skúsenosti... že Boh je dobrý, že veci riadi a múdro spravuje. A prichádza k tým, ktorí túžia po Jeho prítomnosti.
Jistě, žr by se dalo odchodům předcházet, ale síta jsou dnes i v seminářích docela zparášená, takže se ani nedivím, že se pak všichni diví.
na margo terre-eau - Jiskra radosti snad tu a tam vykoukne. Považuji se za zájemce o pastorální teologii, psychologii, sociologii a novinařinu ve službě Božímu království. Na některých setkání zní mnoho radostných tónů a díky za to. Jen to někdy vypadá trocha povrchně a na mě to někdy působí, že se vytěsňují chvíle těžkostí a krizí ve jménu pokušení ukazovat tvář věčně radostného křesťana. Biskup Wanke ve své přednášce povzbuzuje křesťany, aby uměli svědčit o své víře ve chvílích těžkých těm, kteří hledají víru a ptají se na to, jak my křesťané zvládáme tyto zkoušky. Poslední 2 roky jsem měl možnost dávat několik rekolekcí na téma jak neztrácet nadšení v současné církvi (ve službě v církvi). Jde o téma jak se setkává naše přirozenost a Boží milost v našem životě. <br />
<br />
S přibývajícími léty víc vidím, že jsou tabuizována témata a jestli ctnost naděje má být celistvá, je třeba v duchu vděčnosti a důvěry vidět i slabosti. <br />
A mrzí mě, že proklamovaná láska k bližním mívá trhlinu v případě těch, co nesplňují naše představy. Je to pro některé lidi pak dost bolestivá zkouška s projevy některých údů těla Kristova. Mohu jen tiše připomenout prosbu za odpuštění Jana Pavla II a současného papeže za hříchy služebníků církve.
Díky za povzbuzující článek. konečně jsem si na SIgnálech přečetl nějaké téma k rozjímání na nastávající rok kněží. Takového tématu bylo zapotřebí.
"...vytěsňují chvíle těžkostí a krizí ve jménu pokušení ukazovat tvář věčně radostného křesťana."<br />
<br />
Krestanska radost nie je o neustalom usmeve. To je utopia, to mi je jasne. Krestanska radost je o tom, ze aj v tazkych chvilach viem, kde je zdroj nadeje a pricina mojej radosti. A ked uz ani tymto zdrojom nie som si ista - vo chvilach pochybnosti - dufam, ze znova raz vytryskne ako pramen cistej vody.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.