Dnešní texty 1.čtení mě inspirovali k článku, který ve mně už hodně dlouho zraje:

Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.1 Tim 6,11-,12

Už před mnoha lety, krátce po listopadu 89 jsem slyšel od jezuity Petra Koláře, že ve Francii je skupina velmi konzervativních a bojovných mladých lidí, dost často konvertité. Později jsem potkal některé mladé bojovníky za čístotu víry z bratrstva Pia X, kteří byli schopni kritizovat i bratry dominikány, že jsou málo věrni tomismu. Nyní potkávám další generaci bojovníků na signálech, kteří bojují za čistotu víry a jejich vášeň pro tento boj si nezadá s historickými scénami inkvizičních procesů. Kde se to v nich bere?

Potřebují i tito svéřepí bojovníci dar trpělivosti a mírnosti? Možná až se vybouří, snad budou trpělivější a tiší. Zatím střílí hlava nehlava kolem sebe. Když jsem napsal v minulém příspěvku o sv. Augustinovi a Antony de Mellovi, že měli mnoho společného, nepřemýšleli o tématu, ale odstřelili de Mella.

Často se bijí za témata, které jsou sama o sobě důležitá jistě, ale jak málo citují Písmo sv. a zvl. Ježíšova slova a jak vypadá jejich láska k bližnímu. Rádi používají slova jako miluj hříšníka a hřích nenáviď, dokonce si půjičili slova sv. Bernarda o holi:

"Ale možná, že i fyzická přesdržka může plnit roli duchovní aneb jak říkal sv. Bernard: kdo se rouhá, tomu je třeba dát holí přes hubu" Johan v diskuzi.

Co řekl Ježíš, když chtěli někteří učedníci svolávat oheň na ty, kdo špatně mluvili o Ježíšovi. Jakou cestou získaval následovníky? Co řekl Petrovi, když tasil meč? Odkud berou vzory? Někdy se mi zdá, že vzorem jim jsou farizeové, kteří s podobnou horlivostí horlili za zákon.

Když jsem se ptal na vzory, odpovědi jsem se nedočkal. Je to snad osobnostní záležitost? Pro psychologa? Možná ano. Možná je to záležitost času, aby s tohoto boje vyrostla novozákonní spravedlnost, zbožnost, víra, láska, trpělivost a mírnost.

Nevidím do jejich srdce, jen vidím jejich příspěvky. Jak by bylo krásné, kdyby uměli více bojovat se starým člověkem v sobě samém než se svými bližními, kteří mají jinou cestu zrání v Ježíšova učedníka.

Klasická duchovní moudrost je aby se člověk víc snažil změnit sám sebe, než lidi okolo sebe. Jejich dosvadní snahy by byly chvályhodnější, kdyby tam bylo více trpělivosti a mírnosti. (...)

Sv. Ignác po své konverzi chtěl hájit mariánské dogma s mečem v ruce. Jak se stal mírným člověkem postupně a svůj temparement, pravděpodobně hodně cholerický, proměnil ve svatou poslušnost a zvl. slib poslušnosti sv. Otci. Koho poslouchají mnou zmiňovaní mladí bojovníci? Sami sebe nebo Boží vůli? Jsou vidět ovoce Ducha sv.?