Doba adventu je vždy výzvou, pozváním k obnově našeho životního stylu v duchu očekávání té nejkrásnější Návštěvy. Připravujeme se na oslavu narození Ježíše Krista, který přichází do tohoto světa, aby jej vykoupil, zachránil, proměnil. Také nás naše víra proměňuje i přes naše pády a slabosti. Ale jak umíme odevzdávat Bohu své emoce, které často připomínají ledovec, jenž byl podceňen Titanikem a víme jak to dopadlo.

Jak proměňuje víra naše jednání a emoce. Myslím si, že často nedostatečně. Hodně záleží na tom, jakou jsme dostali výbavu do života skrze výchovu v rodině atd. Bratři evanelící vydali v roce 2006 krásnou knihu, která se jmenuje Emocionálně zdravá církev. Autor si klade otázku, zda "jsou křesťanské církve, jejich jednotlivé sbory a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? Počítá se vůbec s tím, že lidé trpí různými bolestmi, zraněními a že jejich emocionální projev může mít mnoho podob - od výbuchů hněvu až po popření veškerých pocitů? Je vůbec církev připravena takové lidi přijímat a pomoci jim k osobnímu růstu? A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme mnohdy my sami"

Některé emoce mohou dát hodně zabrat a to nejen našim vztahům, ale i společenstvím, farnostem, církvi a pracovnímu prostředí. Klasik vzdělání v managementu Petr Drucker říká, že dle řady odborníků mohou negativní emoce neřešené snížit výkon firmy až o 30 %. Hodně mě to zaujalo a přemýšlel jsem o svých zkušenostech s emocemi, které mohou brzdit nebo téměř sabotovat některé dílo. Uvědomil jsem si, že se to stává docela často ve vztazích v církvi hlavně asi ve farnostech, kde může dojít k nedorozumění hned a pak se okolí diví, proč se ti zbožní lidé nemohou domluvit nebo spolu třeba nemluví a nespolupracují. Na signálech.cz jsem něco takového také vnímal zejména v některých diskuzích.

Jaká řešení se nám nabízí? Jednoduché asi neexistuje. Snad zásada, která v dějinách spirituality bývá dost často připomínána, co si nepřiznám, nemohu Bohu odevzdat a pak mohu snad čekat na zázrak, aby byly vyslyšeny moje modlitby o vyřešení situací, kde emoce hrají důležitou roli, ale dělám velmi málo pro to, abych se učil s Boží pomoci a pomocí sebepoznávání proměňovat svůj život. Jinak to vypadá v bouřích mládí, jinak v bouřích, kteřé život přináší později, ale jsem přesvědčen, že se vyplatí naslouchat svému nitru a učit se orientovat ve svých emocích. Abych poveselil některé čtenáře, tak Josef Augustin ve své úvaze o otcovství říká, že muži dozrávají emocionálně okolo 40.roku a všeobecně se často bojí vyplout na oceán citů, zejména u ženy. Mohu potvrdit, že tyto poznámky dost často platí. Nechtěl bych je ale generalizovat a vytrhávat z kontextu.

Existuje řada výborných autorů, kteří se s námi dělí o své zkušenosti a někteří z nich bývají na návštěvě také v ČR (např. Josef Augustin SJ) a mohou být součástí té velké Návštěvy Ježíše Krista v našem životě, která proměňuje ty, kteří se na ni dobře připraví a dokáží naslouchat, podobně jako Marie u Ježíšových nohou. My někdy spíše návštěvu přijímáme jako Marta, která byla akční a pravděpodobně návštěvě nenaslouchala. Jak často se také ta situace opakuje, neumíme naslouchat svým bližním, spolupracovníkům atd.

Přeji tedy, aby letošní advent nás naučil více naslouchat svému nitru, našim emocím (poznávat náš ledovec).