Na sv. Štěpána byl pan kardinál Vlk v rozhlase v pořadu Doteky víry. Řeč byla o vánocích, politice a službě kardinálské. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/675414
V závěrečné části byla také řeč o osobnostech v církvi a společnosti resp. jejich nedostatku.
Paní redaktorka se ptala také na přítomnost duchovních v politice. Zásadní námitka byla, že kdyby byl kněz v jedné straně nebo na její kandidátce, že by byly komplikované vztahy ke křesťanům angažujících se v jiných stranách.
Pokud si pamatuji za 1.republiky to šlo a dnes při velkých výzvách o jednotě, dialogu a komunikaci by to snad nebyl tak těžký úkol. Dle mého názoru mohou být kněží v různých stranách a pokud by pojali svoji přítomnost jako výzvu kategoriální pastorace.
Je to tak nějak začarovaný kruh. Vedení církve v Čr vnímá, že církevněpolitická situace není dobrá a přitom není odvaha pojmenovat politiku tj. boj o moc jako pole pro evangelizaci resp. pastoraci.
Škoda.
Křesťané kteří se angažují by to jistě uvitali. A myslím, že i nekřesťané. Jde to být přítomen v armádě, věznicích a před politikou je tak nějak strach.
Proč?
Za 1. republiky, za času Charty 77 a disidentu to šlo. Proč ne dnes? Je to strach o ty šikovné, kteří se umí prosadit v mediich, v místní komunitě atd? Myslím, že proslov papeže Benedikta XVI k představitelům veřejného života jasně ukázal, že cesty jsou. Svět politiky potřebuje slyšet proroky. Křesťané bez duchovní a pastorační podpory někdy hodně podléhají pokušením, kterým jsou obklopení ve svém angažmá ve veřejném životě.
Záleží na naší kreativitě a odvaze. Věřím, že Duch sv. vane i tudy, jen se někdy zdá, že tu a tam je bezvětří.
Jiří-Zajíc: Přemýšlel jsem nad tím ještě než jste napsal svůj příspěvek a napadlo mě podobný závěr (pokud Vám správně rozumím) - bude to ve finále pouze o "sesbírání kontaktů", poté "selekci" a ve finále "individuální působení na pár lidí", tedy žádná masová osvěta.
Jak říkal jeden kněz: "Žádný majetek bych Církvi nevracel - nejkrásnější a nejlépe fungující je chudá Církev".<br />
<br />
Jinak hovořit s politiky a lidmi zapojenými do politického dění lze snad i jinak, než vstupem do politické strany. Osobně si myslím, že tam prostor pro "výchovu" nebude..
Je schopnost komunikovat s politiky věcí zázraku nebo výsledkem plodného setkání milosti a daru s jeho kultivací, rozvíjením této dovednosti. Ve Vatikánu se pěstuje diplomacie dost systematicky. Je to možné i nás? Pěstovat diplomacii, službu, kategoriální pastorace. Nebo je to spíše vyjimečný dar, který může růst jako dřevo v lese a tu a tam být kultivovaný nebo pěstovaný? Pan kardinál znovu v LN skloňuje toto téma:<br />
<br />
"Svému nástupci Vlk přeje nejen "lásku a důvěru kněží i laiků" či souznění s Vatikánem, ale také "dobrý a úspěšný vztah se všemi společenskými a politickými silami". Tedy právě tu schopnost komunikovat s politiky, které se Vlkovi během letitých sporů s představiteli státu o komunisty ukradený církevní majetek či Svatovítský chrám citelně nedostávalo."
To Papo:<br />
"Ale pochybuji, že v politické straně bude někdo naslouchat "hlasu rozumu"."<br />
<br />
To je přílišné zevšeobecnění. Jak na úrovni místní politiky (kde se kolikrát do zastupitelstev pod hlavničkou zůzných "nezávislých" a místních sdružení dostanou slušní lidé nezřídka i křesťané), regionální (znám blíže poměry v zastupitelstvu Brna), tak i celostátní (nejvíc se pochopitelně orientuji v KDU-ČSL a Straně zelených, ale znám tu a tam i lidsky kvalitní politiky z ODS, ČSSD nebo některých malých stran) - jsou politici, se kterými má smysl vést soustavný dilog o jejich působení a podporovat je v tom, aby si počínali jako skuteční politici = ti, kteří se starají o společné dobro - a ne jako banda mafiánů prosazujících své soukromé a skupinové zájmy.<br />
A pozice "poradce" umožňuje právě tento typ spolupráce: pomáhat těm, kteří v té které politické straně chtějí naslouchat a mají odvahu pokoušet se o politiku poctivou a rozumnou.
Přechod od "opravářů kostelů" k lidem schopným kategoriální pastorace - mezi studenty, mezi dělníky, mezi bezdomovci, mezi rodinami, mezi mládeží, mezi lidmi činnými ve veřejné sféře, ... (podle vlastních osobích dispozic), to je jistě strategicky naprosto nezbytné pro orientaci kněžské služby.<br />
Vyžaduje to ovšem zásadní změnu ve formaci kněží (samozřejmě, že primárně by to měl být úkol pro řády a kongregace - ty jsou oveem celkově v "chronické personální krizi" - oproti stavu z roku 1990 jsme tedy tak na 50%).<br />
jedná se o to, že pro kategioriální pastoraci musí být člověk skutečně v dané oblasti kompetentní - nejen zbožný ;-)<br />
<br />
Citovaný článek je jen jedním z těch, které se v dokumentu Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě této problematiky přímo týkají.<br />
V části, kterou jsme psali s prof. Lubomírem Mlčochem, jsou třeba takovéhle myšlenky:<br />
277. Každý katolický křesťan – přiměřeně svému vzdělání i postavení – by se měl se
Inigo: Péče poskytovaná v nemocnicích, hospice, domovy důchodců, sociální centra nebo věznicích a to jak věřícím tak i nevěřícím (kteří vidí, že se o lidi někdo stará, má zájem a to je prostě musí oslovit) určitě potřebná je. Ale pochybuji, že v politické straně bude někdo naslouchat "hlasu rozumu". Jako příklad dávám poslanecký slib, který zavazuje hlasovat podle nejlepšího svědomí, nikoliv podle toho, jak strana píská.. A i na obecní úrovni se bavíme o penězích a to ne malých :( A kde jsou peníze, tam dnešní společnost nechce rozum.
Opravičky:<br />
- Myslím, že je zdrženlivost kněží v přímé politické angažovanosti namístě.<br />
- ... aby je dokázali získat pro pořádnou občanskou angažovanost.
Souhlas s Jiřím Zajícem:<br />
Kategorilní pastorace: OK. Toje něco jiného. Ale k tomu je optimální, když je člověk jen nestranický poradce. Já jsem poradcem dvou parlamentních stran a nejsem členem ani jedné z nich.<br />
To, co bych ovšem žádal, je, aby se kněží dokázali projevovat jako politicky kompetentní občané, aby dokázali se svými farníky o politice poučeně a inteligentně hovořit, aby je dokázali získat pro pořádnou občasnou angažovatnost.<br />
<br />
Jde mi o vymezení scénářů, které jsou možné a které jsou vhodné.. Je-li potřebná tato forma kategoriální pastorace a jsem přesvědčen, že ano, kudy vede cesta? Možná, že signál.cz a facebook mohou krapet pomoci, aby komunikovali spolu lidé, kterým je tato oblast blízká a kteří většinou mají dost plné diáře. <br />
<br />
V litoměřické diecézi se připravuje strategické plánování. Pokud se dokážeme solidně podívat na potřeby a možnosti evangelizace předpokádám, že se objeví hodně velká potřeba definovat kategoriální pastoraci. Počet lidí, kteří se účastní bohoslužeb a počet kněží vypadá jinak tady na severu a jinak na Moravě. Scénař místo opravářů kostelů kateriální pastorace může být hodně zajímavý. Nemocnice např. projevile zájem o službu kněží v ekumenickém duchu. Kategorii občanské angažovanosti tvoří také oblast zdravotnictví, sociálních služeb a péče o památky. Vzniká řada občanských sdružení atd. Tam všude se rysuje hodně možností. Včetně působení na VŠ.
Dva roky starý dokument sněmu nabízí inspiraci:<br />
"Vzhledem k odtažitému vztahu řady našich křesťanů ke světu veřejné správy a zejména politiky je třeba zdůraznit, že církev má<br />
také povinnost starat se účinně o ty, kdo mají svou křesťanskou víru žít a rozvíjet ve světě politiky a veřejných funkcí a vnášet do oblasti<br />
svého působení křesťanské hodnoty.144 Ačkoliv katolická církev jasně deklaruje svou nezávislost na jednotlivých politických stranách,má o křesťany činné v těchto stranách a ve veřejných funkcích pečovat tak, aby se ve svých dobrých snahách mohli osvědčit a aby se<br />
necítili být církví opuštěni, ale posíleni její duchovní péčí. Je třeba podporovat aktivity některých hnutí v této oblasti."<br />
čl. 205
Případné působení (katolických)kněží v současné české politice (z pozice členů politických stran) je nevhodné nejen z důvodů církevně-právních.<br />
<br />
Zásadním problémem je skutečně nedůvěryhodnost takového kněze pro ostatní věřící. Je jasné, že i kněz má nějaké své politické preference. Nicméně otevřené působení ve prospěch jedné politické strany je diskvalifikuje v očích voličů ostatních stran. Za 1. republiky to bylo totiž jednoduché: katolický kněz byl předsedou Lidové strany (P. Jan Šrámek) a pokud kněz byl členem strany, tak byl SAMOZŘEJMĚ členem strany lidové. <br />
Je pěkné vykládat, že křesťané mohou být i v jiných stranách, než v té, která má křesťanství přímo v názvu. Jistě, že ve společnostech, kde je křesťanů většina, je to i naprosto logické. Ale ať mi někdo ukáže, co křesťané u nás v jiných stranách - zejména ODS a ČSSD za těch 20 let dokázali. A já mu rovnou napovím: NIC. NULA. Naprosto nic. Odstrašujícím příkladem je pro mě Václav Benda, charakterní poctivec a naúspěšný politik, který sloužil jen jako zástěrka Klausovi a jeho kumpanii. A symptomatický je i osud jeho syna Marka v téže straně: Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.<br />
V situaci, kdy ovšem největší skupina katolíků volí ČSSD (34%), další velká ODS (28%), 11% dokonce volí KSČM a jen 17% KDU-ČSL (data jsou SC&C Exit Poll volby 2006), se kněží k lidovcům stydí přiznat, natož je ještě politicky veřejně podporovat. Takže KDU-ČSl ne - a kdo tedy? ODS, která je svým chrakterem korupční stranou zbohatlíků, která byla hlavní brzdou nějakého rozumného vyřešení církevní otázky celá 90. léta? Nebo ČSSD, která církve chutě hodí přes palubu, jakmile se jí to politicky hodí? A TOP 09? Kalouskovo dítě plné lidí, kteří dělali u lidovců ostudu?<br />
Myslím, že je zdrženlivost kněží v přímé politické angažovanosti<br />
<br />
Dalším problémem je i to, že spojení nedůvěryhodného zaměstnání politika s neméně nedůvěryhodným povolním kněe (pravidelně jsou co se prestiže povolání týče na posledních místech - společně s uklízečkou) nepřináší do důvěryhodnosti politiky žádnou přidanou hodnotu. Něco jiného je případ Petra Piťhy nebo i Tomáše Halíka, kterého veřejnost nechápe v prvé řadě jako kněze, ale jako vysokošlolského profesora, který má samozřemě prestiž mezi nevyššími.<br />
<br />
A konečně: politika je řemeslo. Pokud se dělá pořádně, tak hodně náročné řemeslo. Full time job. Nechci, aby už tak "nedostatkoví" kvalitní kněží se uvázli na plý úvazek dělat politiku - nebo i cokoliv jiného, co by je plně zaměstnávalo. Něco jiného je rozumná pedagogická nebo vědecká práce, která může naopak rozvíjet i jeho kněžskou kompetenci bez toho, že by potřeboval den o 48 odinách.<br />
<br />
Kategorilní pastorace: OK. Toje něco jiného. Ale k tomu je optimální, když je člověk jen nestranický poradce. Já jsem poradcem dvou parlamentních stran a nejsem členem ani jedné z nich.<br />
To, co bych ovšem žádal, je, aby se kněží dokázali projevovat jako politicky kompetentní občané, aby dokázali se svými farníky o politice poučeně a inteligentně hovořit, aby je dokázali získat pro pořádnou občasnou angažovatnost.
"nevidim odovodnenie na ich specialnu pritomnost v roznych instituciach napr. v armade."<br />
<br />
Kaplani se ustanovují pro osoby, kterým se vzhledem k jejich životním podmínkám nemůže dostat řádné péče farářů, jako migrujícím, vyhnancům, uprchlíkům, nomádům, plavícím se na moři.
ako pisete: "...úzké sepjetí trůnu a oltáře. ... je ku škodě evangelia"
Podla mojho osobneho nazoru, ak su duchovni v armade, tak potom by mali byt v kazdom vacsom podniku, v skole, vo verejnopravnych instituciach, atd. Ale to uz sa dostavame k akemusi zvlastnemu prepojeniu statu a cirkvi. <br />
<br />
Napriek tomu, ze si velmi vazim duchovnych ako osoby (kat. knazi maju moju uctu predovsetkym pre privilegium prinasat Krista ludom); nevidim odovodnenie na ich specialnu pritomnost v roznych instituciach napr. v armade.
Zkusím připomenout moje řešení přítomnosti - služby - diakonie. Je rozdíl mezi angažmá na kandidátkách a zastupitelstvech atd a mezi členstvím v některé straně? Kněží mohou být nalevo i napravo, uprostřed i TOP atd. Přínos vidím v tom být blízko lidem a mít možnost rozumět této oblasti, aby bylo možno tam vnášet etos. Proto také mluvím o kategoriální pastoraci a ne o podílu na moci. <br />
I když s mocí se pracuje i v církvi. Samozřejmě ne kvůli majetku ale kvůli Božímu království a jeho prospěchu. I když dějiny nás poučují, že existovalo několik století úzké sepjetí trůnu a oltáře. Ta podoba je ku škodě evangelia. <br />
Dle mého názoru mohou být kněží v různých stranách, pokud by pojali svoji přítomnost jako výzvu kategoriální pastorace resp. preevangelizace podobným způsobem jako v armádě. Mají uniformu, hodnost a plat a přesto nebojují. Co vy na to?
Papo, CIC: Kán. 285, par. 3. Duchovním je zakázáno přijmout veřejné úřady, jejichž obsahem je účast na výkonu světské moci.<br />
<br />
Kán. 287, par 2. Aktivně se neúčastní činnosti politických stran a vedení odborových sdružení, pokud to podle rozhodnutí příslušného církevního představeného nevyžaduje ochrana práv církve nebo podpora veřejného prospěchu.
Knazi a politika? Proroci vo svete?<br />
<br />
Podla mna je to jednoduche. Pozrite sa na Jana Krstitela, ktory ohlasoval prichod Krista. Bol najvacsim prorokom, zapajal sa aktivne do spolocenskeho zivota (bol akoby publicista = kritika Herodesa, vyzvy pre ludi roznych zivotnych stavov) a pritom sam NEOPUSTIL PUST. Napriek tomu, ze zil na pusti, to ze ohlasoval pravdu neuniklo pozornosti mocnarov vtedajsej doby. Pravda sa neda prepocut. A zaplatil za nu zivotom.
Inigo: A není na to nějaký předpis? Myslím, že ano, ale jen to mám v hlavě, takže ani nevím, kde bych měl začít hledat. Třeba tam najdeš odpověď, proč ne. Jinak já jsem proti - kněz si tím zavírá cestu k jinak politick smýšlejícím lidem. A kněz tu není pro 30% lidí (pokud je součástí velké strany) nebo 50%, pokud budeme udržovat dělení na pravici a levici.. Prostě - "politika do kostela nepatří" (krom toho jako jedna z velkých výhod "nemít rodinu u kněze" se uvádí, že má čas na své poslání. Pokud by k tomu budoval politickou kariéru, kolikpak času by mu zbylo na ovečky?)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.