Někdy to vypadá, že tradiční řády budou nahrazeny novými formami zbožnosti. Dle řady znalců historie i současnosti církve se jeví, že Duch sv. probouzí charizmata a formy zbožnosti, apoštolátu, které jsou životnější a nabízejí novou inspiraci. Papež Jan Pavel II nazval hnutí jarem v církvi.
V českých podmínkách je to složitější, protože řády po 20 letech stále hledají svoje místo v současné církvi. Dokázali navázat na dobu persekuce, koná se řada záslužných apoštolských projektů, konteplativní kláštery zvou k obnově, ale nízký počet povolání ukazuje, že není lehké oslovit současné mladé lidi a inspirovat k životu v tradičních řeholích.
Pro stručné seznámení s novými hnutími a komunitami může posloužit kniha Nové hnutí v církvi, vydaná karmelitánským nakladatelstvím. Pozváním k četbě může být následující seznam hnutí, která jsou v dostupné formě článku na webu www.vira.cz. Většina těchto společenství už dnes má své webové stránky.
Seznam hnutí:
Cursillo de Cristiandad
Neokatechumenátní cesta
Hnutí Světlo-Život
Hnutí za lepší svět
Schönstattské hnutí
Komunita Sant Egidio
Koinonie Jana Křtitele
Hnutí fokoláre
Katolická charismatická obnova
Komunity vzešlé z Charismatické obnovy:
Emmannuel
Blahoslavenství
Chemin Neuf
z knihy "Nová hnutí v církvi" , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=28
Papo: článku jsem si všiml. Je to kritika, kterou bych nazval začátkem abecedy a jak bývá zvykem v českém prostředí, je trocha vyňata z kontextu. <br />
Výňatek zapomíná chválit zejména kontemplativní společenství, která nouzi o povolání nemají např. trapisté.
V Polsku v současné době probíhá setkání zástupců řeholi, kteří se zamýšlejí nad situací v Evropě, která opravdu není jednoduchá. Věřím, že setkání přinese řada podnětů, které by mohly inspirovat i měsíc únor na signálech. <br />
<br />
Od bratrů jezuitů z webu rozlišující pohled na jejich službu: <br />
Vidíte nebezpečí v tom, že by nás jezuity mohlo naše hluboké úsilí v sociální a rozvojové práci „sekularizovat“ nebo nás odcizovat od kněžství a církve? Ptám se na to i proto, že právě prožíváme „kněžský rok“?<br />
<br />
Všechno závisí na duchovní i lidské hloubce, jakou jsme dosáhli ve svém životě. Sociální práce může rozptylovat od hlubokého vnitřního života nebo může být velkou pomocí k setkání s živým Bohem v těch, kdo trpí. Včera jsem dostal knihu o jednom jezuitovi, který se stal dělnickým knězem a žil v tomto prostředí vysoce duchovně. Kniha má titul „Bůh, přátelství a chudí.<br />
<br />
Mysticismus Egida van Broeckhovena, dělnického kněze“. Tento jezuita chápal své povolání jako poslání učit osoby „jak žít přátelství hluboce mysticky“. Chápeme-li, že jeden z rozměrů kněžství je pomáhat lidem, aby se více přiblížili Bohu, pak sociální práce nemůže být považována za odcizující. Na druhé straně člověk zcela oddaný konkrétním časným výsledkům na poli sociální spravedlnosti se může hodně odcizit svému řeholnímu a duchovnímu poslání a být zcela otrokem výsledků své práce v politice či sociální oblasti. <br />
<a href="http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=504" target="_blank">http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=504</a>
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.