Někdy to vypadá, že tradiční řády budou nahrazeny novými formami zbožnosti. Dle řady znalců historie i současnosti církve se jeví, že Duch sv. probouzí charizmata a formy zbožnosti, apoštolátu, které jsou životnější a nabízejí novou inspiraci. Papež Jan Pavel II nazval hnutí jarem v církvi.
V českých podmínkách je to složitější, protože řády po 20 letech stále hledají svoje místo v současné církvi. Dokázali navázat na dobu persekuce, koná se řada záslužných apoštolských projektů, konteplativní kláštery zvou k obnově, ale nízký počet povolání ukazuje, že není lehké oslovit současné mladé lidi a inspirovat k životu v tradičních řeholích.
Pro stručné seznámení s novými hnutími a komunitami může posloužit kniha Nové hnutí v církvi, vydaná karmelitánským nakladatelstvím. Pozváním k četbě může být následující seznam hnutí, která jsou v dostupné formě článku na webu www.vira.cz. Většina těchto společenství už dnes má své webové stránky.
Seznam hnutí:
Cursillo de Cristiandad
Neokatechumenátní cesta
Hnutí Světlo-Život
Hnutí za lepší svět
Schönstattské hnutí
Komunita Sant Egidio
Koinonie Jana Křtitele
Hnutí fokoláre
Katolická charismatická obnova
Komunity vzešlé z Charismatické obnovy:
Emmannuel
Blahoslavenství
Chemin Neuf
z knihy "Nová hnutí v církvi" , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=28
V Polsku v současné době probíhá setkání zástupců řeholi, kteří se zamýšlejí nad situací v Evropě, která opravdu není jednoduchá. Věřím, že setkání přinese řada podnětů, které by mohly inspirovat i měsíc únor na signálech. <br />
<br />
Od bratrů jezuitů z webu rozlišující pohled na jejich službu: <br />
Vidíte nebezpečí v tom, že by nás jezuity mohlo naše hluboké úsilí v sociální a rozvojové práci „sekularizovat“ nebo nás odcizovat od kněžství a církve? Ptám se na to i proto, že právě prožíváme „kněžský rok“?<br />
<br />
Všechno závisí na duchovní i lidské hloubce, jakou jsme dosáhli ve svém životě. Sociální práce může rozptylovat od hlubokého vnitřního života nebo může být velkou pomocí k setkání s živým Bohem v těch, kdo trpí. Včera jsem dostal knihu o jednom jezuitovi, který se stal dělnickým knězem a žil v tomto prostředí vysoce duchovně. Kniha má titul „Bůh, přátelství a chudí.<br />
<br />
Mysticismus Egida van Broeckhovena, dělnického kněze“. Tento jezuita chápal své povolání jako poslání učit osoby „jak žít přátelství hluboce mysticky“. Chápeme-li, že jeden z rozměrů kněžství je pomáhat lidem, aby se více přiblížili Bohu, pak sociální práce nemůže být považována za odcizující. Na druhé straně člověk zcela oddaný konkrétním časným výsledkům na poli sociální spravedlnosti se může hodně odcizit svému řeholnímu a duchovnímu poslání a být zcela otrokem výsledků své práce v politice či sociální oblasti. <br />
<a href="http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=504" target="_blank">http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=504</a>
Papo: článku jsem si všiml. Je to kritika, kterou bych nazval začátkem abecedy a jak bývá zvykem v českém prostředí, je trocha vyňata z kontextu. <br />
Výňatek zapomíná chválit zejména kontemplativní společenství, která nouzi o povolání nemají např. trapisté.
Oprava: "horší"
Papo:<br />
No dobře, asi ve Slovinsku je to ještě hoří.
<a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12394" target="_blank">http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12394</a>
Jsme na jedné lodi, Andreo... :-)
Nad tím, proč je tak málo povolání a proč některá nemají velkou "trvanlivost" jsem se také zamýšlela (lez někam, když ti statistiky říkají, že to nebude trvat dlouho). Ale pak mne napadlo srovnání s těmi, kteří mají "problém" vstoupit do manželství, neboť i toto je svazek na vždy. Často si beru příklad z přátel, kteří se vdávají/žení a vnímám mou zodpovědnost právě před nimi, že i já mám být věrna mému Partneru života.
Něco málo k církevním hnutím a jejich teologickému místu od Josepha Ratzingera:<br />
<br />
Ve své velké misijní encyklice Redemptoris Missio Jan Pavel II. říká: „Uvnitř církve se nabízejí různé druhy služby, funkcí a způsobů, jak přivádět ke křesťanskému životu. Myslím přitom na novinku, která se v poslední době objevila v nemálo církvích: na velký rozvoj tzv. církevních hnutí, která mají silnou misijní dynamiku. Jestliže se pokorně zařadí do života místní církve a budou srdečně přijata biskupy a kněžími do diecézních a farních struktur, vytvoří tato hnutí v pravém slova smyslu skutečný Boží dar pro novou evangelizaci a misijní práci.“<br />
<br />
Hnutí však trpěla dětskými nemocemi. Byla v nich cítit moc Ducha, který ale působí skrze lidi a neosvobozuje je jednoduše od jejich slabostí. Existovaly tendence k výlučnosti, a tak neschopnost včlenit se do života místních církví. Ve svém mladistvém nadšení byla hnutí přesvědčena, že místní církev se musí jakoby povznést na jejich výši a přijmout jejich formu a že se naopak ona sama nesmí nechat stáhnout do struktury, mnohdy opravdu poněkud zkornatělé. Docházelo k nesrovnalostem, na kterých nesly různým způsobem vinu obě strany.<br />
<br />
Tento fenomén se v různých podobách v dějinách Církve periodicky opakuje. Existuje trvalá základní forma církevního života, v níž je vyjádřena kontinuita, a existují vždy nové zásahy Ducha Svatého, tuto strukturu oživující a obnovující. Proto se nemůžeme vyhnout zásadní otázce, jak lze správně určit teologické místo těchto hnutí v Církvi.
S vděčností a radostí slibuji modlitbu a vyprošuji požehnání pro saleziánky. <br />
<br />
Saleziánům za hodně vděčím, zvl. těm teplickým. Sám jsem prožil kus života v české a polské provincii Tovaryšstva Ježíšova a vážím si "starých" řeholí. A vážím si toho a smekám klobouk před obrovským záběrem a nasazením saleziánů a saleziánek. I když ta šíře také něco stojí určitě. Je to kus zázraku,co se povedlo saleziánskému dílu před a po listopadu 89.<br />
<br />
Na úbytek povolání jsou různé reakce a možná nejméně časté jsou, že nám tím asi Bůh chce něco říci. Nemyslím si, že to jenom o tom, že současná generace se bojí závazku. I když to je dost velká bolest dnešní doby.
Mag máš pravdu, někdy nám chybí opravdovost a radikalita.
Dík za statistiku. Něco už se za těch 6 let změnilo, řeholnic jistě pár odešlo a ještě víc zemřelo. Trapistky staví kláštěr naší Paní nad Vltavou a pokud vím noviciát už mají u nás v Čechách. Benediktinky jsou myslím na Břevnově, kde mají formaci nevím. Jinak samozřejmě nejsem vůbec kompetentní se k číslům vyjadřovat. Snad jen, že právě sestra z jednoho hnutí si stěžovala, že nemají žádná povolání, protože se mladí bojí zavázat se k něčemu na celý život. Díky za fundovanou odpověď a prosím o kněžské požehnaní pro salesiánky a naše děcka.
Myslím, že počet řeholních povolání neubývá, jen nemohou být naplněna. Bůh nás vede k opravdové vydanosti - odříkání zasvěcených osob vě "větším stylu", protože díky nim uvidíme na cestu k Bohu.<br />
V mnoha klášterech mi chybí ta hluboká opravdovost - možná proto nemají dostatek povolání. <br />
A na druhou stranu mnozí mladí jsou vychováváni v nadbytku a nejsou ochotni slevit ze svých standartů... Je to jedno s druhým, ale kdyby kláštery byly opravdovější, myslím, že by mohlo být i víc povolání.
Úmyslem článku nebylo stavět proti sobě "staré" a "nové". Více mi šlo o porovnání a toto porovnání uvést názorem, který není až tak ojedinělý. <br />
<br />
Ke stavu řeholí se fundovaně vyjádřila sestra Ludmila Pospíšilová OSF v přednášce o Vývoji řeholního života v naší zemi po pádu totalitního režimu po současnost. Předneseno 2.2.2004 na setkání zasvěcených osob s diecézním biskupem v Českých Budějovicích u příležitosti Světového dne zasvěceného života<br />
... "Říci, že řeholních sester ubývá je jedna věc, ale pokud se podíváme na čísla, vidíme, že v roce 1991 tu bylo 3192 řeholních sester, kdežto letos jich máme 2057. To znamená, že za tuto dobu ubylo celkem 1138 sester. Úbytek povolání i nadále pokračuje: Zvláště nové millenium nás uvítalo dramatickým poklesem počtu novicek, takže letos máme jejich nejnižší počet v naší novodobé historii: 40"<br />
... "Jiná situace je u řeholníků. Těch bylo v roce 1991 celkem 960 a letos jich je 854. Vidíme
Mám moc ráda nová hnutí, zvláště Komunitu Blahoslavenství a Chemin Neuf, které jsem mohla trochu víc poznat. ROzhodně bych proti sobě nestavěla, "staré" řády a kongregace a "nová" hnutí. Myslím, že každý má svou spiritualitu, kterou Duch svatý vnukl zakladatelům a pokud ji žije a nechává se vést Duchem má své místo v Církvi a své poslání. V těle je přece mnoho údů. Na obranu nás "starých", i my se snažíme otvírat Duchu svatému, třebas nám to někdy nejde tak rychle a pružně. Kromě toho jsem teď byla na návštěvě trapistek a ty jsou pěkně "starý" řád a tolik "mladých" povolání jsem dávno neviděla. Zdá se mi, že by to mohlo být tím, že se skutečně snaží žít svoji spiritualitu. VIz jejich blahoslavená Gabriela, která se obětovala za jednotu mezi křesťany.
Je otázkou, zda některá z výše jmenovaných "nových hnutí v církvi" jsou ještě v Církvi...
Chceš-li oko míti, musíš foko býti..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.