Další úryvky z Fričovy knihy o vůdcovství českých elit nabízí postřehy o vůdcovském potenciálu atd

Organizační teorie a teorie managementu, rozvíjející se zhruba od dvacátých let minulého století, se zaměřují na vůdcovství a následovnictví především v psychologické rovině, a to v souvislosti se studiem různých typů organizací a procesů, které se v těchto organizacích odehrávají a ovlivňují jejich úspěch či úpadek. Nezáleží přitom příliš na tom, zda se jedná o organizaci byznysu, veřejné správy nebo neziskového sektoru. Podle Ulricha Becka (2007) žijeme nyní ve věku veřejné politiky a nezáleží na tom, v jakém sektoru elity uplatňují svůj vůdcovský potenciál, neboť jejich rozhodnutí mají dopad na širokou veřejnost. Představitelé různých typů elit jsou tak postaveni do role společenských vůdců, kteří v okruhu své působnosti nesou odpovědnost za společenský vývoj do budoucnosti, ať si to uvědomuji více nebo méně. Jak jsme uvedli již v úvodu každý člověk má jistý vůdcovský potenciál, který se za určitých podmínek/situací může rozvinout v závislosti na rozhodnutí jednotlivce svůj potenciál uplatnit. Tento vůdcovský potenciál se pak odvíjí od správné kombinace vůdcovského kapitálu (tj. schopností a dovedností) a vůdcovského stylu (např. direktivní, demokratický, delegující), které zároveň patří mezi klíčové vnitřní faktory úspěchu každé organizace uvnitř vůči jejím zaměstnancům/následovníkům, i navenek vůči jejímu sociálnímu okolí - ať jde o firmu, úřad, neziskovou organizaci či celý stát. Tak jako existuje mnoho vůdcovských stylů uplatnitelných v závislosti na situaci a zralosti následovníků, tak existuje několik různých teorií objasňujících kořeny vůdcovského kapitálu. Tyto se zpravidla dají zařadit k jednomu ze dvou následujících typů: první typ zdůrazňuje dědičnost a vrozenost schopností potřebných k úspěšnému vůdcovství, druhý typ spočívá v přesvědčení, že potřebné vůdcovské dovednosti se dají získat vzděláním, tréninkem a pílí. Můžeme říci, že tyto dva typy se pak v běžném životě různě kombinují, doplňovány o situační faktor, se záměrem dosáhnout úspěchu a stanovených cílů.