Povolební poznámka aneb politika jako obživa nebo evangelizace

Povolební neúspěch je příležitost lidovců nalíti si čistého vína a zamyslet nad sebou. Dělám politiku, že mě to bylo svěřeno jako poslání, služba Božímu království, nebo to dělám kvůli obživě.

Evangelizaci je věnována dokonce apoštolská exhortace s dost zajímavými myšlenkami, které také zahrnují vztah k věcem veřejným a politice. Existuje i řada postřehů papežů 20.století. České sněmování, katoličtí publicisté i autoři listu Pokoj a dobro přinášejí také mnohé nápovědy. Ale pochybuji, že dosti podstatná část lidoveckých funkcionářů čte tyto věci. Nemají na to čas, protože přece musí obhajovat své posty podle hesla "mládí vpřed a my zůstaneme sedět na svých židlích" Je tedy fakt, že velká tlačenice mezi mladou generaci zatím není. Ambiciozní osobnosti se raději pokoušejí udělat karieru v etablovaných stranách s jasnější vizí než mají lidovci dle hesla jednou tak podruhé onak. Tato středová politika zatím přinesla více posměchu než ovoce. Voliči dali také najevo svůj postoj.

Měl jsme možnost malinko pozorovat, jak lidovecké špičky a zejména jejich odborné skupiny (ne)stojí o spolupráci s odborníky.

Po letech práce center pro rodinu se povedlo přesvědčit lidovce, že to patří i k jejich úkolu podpořit rodinnou politiku. I když na programové konferenci věnované rodině se tehdy Kalousek se ptal proč se bavit o rodině. U jeho pravicového pragmatismu se tomu těžko divit. Nakonec se povedlo probudit bojovného ducha lidovecké klidné síly a novodobou versi šrámkovské kabinetní politiky a povstal na Ministerstvu práce odbor rodinné politiky a dokonce i grantové schéma se objevilo. Zelené téma si nechali lidovci odcestovat s panem Bursíkem, který později udělal kariéru u zelených.  Kritika reformy zdravotnictví prezentované Hovorkou také bylo ze začátku bráno spíše jako sabotáž než volání po odborné a solidní reflexi dění. Bohužel lidovečtí funkcionáři ve své velké většině propadli aktivismu, kterak obhájit své pozice a uhájit místo na výsluní jejich zaměstnavatelů.

Bohužel ani v církvi není vidět prostředí , která by rozvíjela téma politiky jako kategoriální pastorace nebo nějak jinak hledat cesty křesťanů v politice. Ale mám milé překvapení pro zájemce, povstala diplomka na toto téma na katolické teologické fakultě.

Překvapením velmi zajímavým by mohlo být, kolik už je mezi křesťany a jejich sympatizanty absolventů politologie a oborů, které souvisí. Nevíte o někom náhodou ve vašem okolí? Bylo by nesmírně přínosné udělat anketu mezi politology a publicty jak vidí budoucnost křesťanské demokracie v sekularizované společnosti v ČR. Ale jak se zdá, podobně jako v církvi někdy je lepší nevidět realitu a raději žít ve svém spokojeném světě, který někdy nápadně připomíná víc ghetto nebo kupce v chrámu než kvas a sůl.

Věřím, že jistější je budoucnost křesťanů v politice, kteří usilují o společné dobro než budoucnost placených funkcionářů, kteří dost často nejvíce energie věnují tomu, jak se udržet na postech, které vybojovali a k tomu přidávaji přidanou hodnotu některých křesťanských témat, když už jsou v té křesťanské straně. A pokud chtějí být placení za politiku, je vcelku jedno, kde budou, hlavně budou-li věrni svému svědomí a identitě strany a také mohou být solí a kvasem takto.