Biskup Malý a blížící se volby znovu ukázaly jak různě se můžeme dívat na politiku, která je součástí poslání církve v jejím rozměru posvěcovat tento svět, být svátostí světa, jak znovuobjevily a připomněly teologové a otcové koncilu. Aby měla účast na radosti a naději, bolesti a utrpení tohoto světa. Nejen modlitbou v kostele ale také diakonii charitativní i politickou. Zajímavě se utkali na toto téma na webu britských listů herec Potměšil, který by měl kandidovat za TOP 09 na severu a Ivan Štampach, který je vcelku dost znám svým liberálním a někdy hodně překvapivým přístupem a také účasti na křesťanské platformě Sociální demokracie. Jeden říká, že církve mají právo se vyjadřovat a druhý říká, že nemají být účastníky boje o moc.

http://www.blisty.cz/art/52328.html

http://www.blisty.cz/2010/5/3/art52347.html

Znovu mě mile překvapili politici, jak znervozněli, když se církev ozývá k věcem veřejným. Politici by nejraději měli prostředí podobné Sudetům, kde odsunem původních obyvatel vznikl pro boj o moc región snů. Lidé bez kořenů, vzdělání, lehce zkorumpovatelní a manipulativní. Potom Paroubkové a jim podobní se tam cítí jako doma.

Kněží v našich severních Čechách jsou bráni různě, dost často jako podivíni, které lidé znají spíš s televize nebo filmů jako je Seno, slunce a jahody. Ale setkal jsem se s názorem lidí, že by kněz mohl vnést něco nového do kolbiště o moc, které ukazuje častěji následky hříchu než snahu o službu člověku a Božímu království. A stojí za úvahu, že církev jsoucí povahu duchovní, přesto v mezinárodním i národním rozměru má účast na politice skrze Vatikánský stát a mezinárodní smlouvy. Je to účast na boji o moc?

Kněz se většinou nemůže přímo angažovat v boji o moc ať již na vrcholové úrovni nebo regionální až obecní. Z některých důvodů to šlo v 19. a 20. století. Někdo říká, že tehdy laici nebyli tak emancipování a že kněží často stáli u zrodu křesťanských stran, které bojovaly za práva církve.

Dnešní pohled církevního práva vede k opatrnosti a možnou angažovanost podmiňuje souhlasem biskupa. Tato vyjimka by mohla být někdy udělena, dle mého názoru při zralejší křesťanské reflexi politiky. Mohlo by to být podobné jako v armádě. Kaplaní jsou součástí armády a mají účast na všech rozhodnutích a bojích ať mají zbraň nebo nemají. Podobně jako zdravotníci a kuchaři atd. Potom by angažovaný účastník boje o moc mohl být duchovním, který je zralý natolik aby se nepodepsal pod špatné rozhodnutí a připomínal svojí existencí etický i duchovní rozměr boje o moc, vyjádřený pojmem služba.

Stále znovu vidím, jak je náročné pro laiky se angažovat, když kněží nemají schopnost je doprovázet a politika je odsuzována jako téměř vtělené zlo.

Boj o moc nebo spíše zacházení s mocí se děje i v církvi. Jen používáme jiné termíny a jiné mechanismy, které mají svá rizika. Mluvíme mnohem častěji o poslušnosti než o způsobu vykonávánía autority a moci, která je samozřejmě hlavné povahy duchovní a účasti na moci biskupa mu svěřené Ježíšem Kristem a stále očišťována službou Božímu slovu a Božímu lidu.

Je fajn, že za posledních pár let se ukázalo velké množství knih a konferencí na téma politického katolicismu, což není totéž jako podpora lidovecké politiky. Bohu díky za to. Myslím, že zraje doba, kdy církve resp. křesťané najdou více odvahy a důvodů se více angažovat. Je to trochu podobné jako s jezuitskými biskupy. Jezuité s povahy své spirituality odmítají službu biskupů, ale souhlasí, když jde o misijní podmínky.

PS. Příklad inspirativní četby:

Český politický katolicismus v letech 1848 - 2005

Petr Fiala, Pavel Marek, Karel Konečný, Michal Pehr, Jiří Foral, Miloš Trapl

http://www.kosmas.cz/knihy/141938/cesky-politicky-katolicismus-v-letech-1848-2005/