Část o vůdcovských stylech začíná být zajímavá pro styl řízení v církvi, farnostech, společenstvích atd.

Vůdcovské styly

Pod vůdcovským stylem rozumíme způsob, jakým vůdce vede své následovníky k cíli, jak se k nim chová, resp. jak uplatňuje svůj vůdcovský kapitál v určité situaci, a jaká je mocenská dimenze jeho vztahu vůči následovníkům. Zkoumání vůdcovských stylů je obvykle založeno na nějaké ideálně typické škále vůdcovství, jejíž konstrukce slouží jako interpretační rámec chování vůdců. Obecně se předpokládá že konkrétní vůdce obvykle nepoužívá jen jeden styl. Dobrý vůdce většinou kombinuje tyto styly v závislosti na situaci a vyzrálosti následovníků. Pokud je vůdce méně kvalitní, pak většinou setrvává v jednom stylu.

2.4.3 Autokratický, demokratický a delegativní styl vůdcovství

Autokratický, demokratický a delegativní styl patří k základnímu repertoáru vůdcovských stylů. Tyto styly identifikoval již Kurt Lewin na základě experimentů na konci 30. let, a to ve vztahu ke způsobu tvorby rozhodnutí. Vůdce používající autokratický (autoritativní) styl vedení rozhoduje bez konzultování s ostatními. Autokratický styl bývá účinný v situacích, kdy je málo času na rozhodování a kde motivace lidí k uskutečňování následných činností nebude ovlivněna tím, zda byli či nebyli zahrnuti do rozhodovacího procesu. Demokratický (participativní) styl vůdcovství znamená, že vůdce zapojuje lidi do rozhodování, ačkoliv proces k dosažení konečného rozhodnutí se může lišit podle vůdcova konečného rozhodování v závislosti na míře vyjednávání se skupinou. Vůdce povzbuzuje následovníky k participaci i když konečné rozhodnutí činí sám. Participace zvyšuje motivaci následovníků. Participativní vůdce se na rozdíl od autokratického vůdcovského stylu snaží co nejvíce zapojit následovníky a umožnit jim ovlivňování rozhodování. Do rozhodovacích procesů zapojuje vůdce jak své spolupracovníky tak podřízené či nadřízené, tak i ostatní aktéry, kterých se rozhodnutí nějakým způsobem dotýká. Přesvědčení a preference vůdce pak určují míru, v jaké se ve svých rozhodováních nechá ovlivňovat. Jak ukazuje tabulka 2.3, je možné široké spektrum participace od naprosto neparticipativního stylu, kde vůdce rozhoduje autokraticky bez jakéhokoliv zapojení následovníků, až po úplnou delegaci rozhodnutí na tým následovníků.

Míra participace může záviset na typu rozhodnutí, které má být učiněno, a v různých situacích může být efektivnější různá míra participace. Zatímco rozhodnutí o tom, jak implementovat cíle, může být vysoce participativní tak například hodnocení výkonů podřízených a rozhodování o jejich dalším zapojení v týmu náleží odpovědnému manažerovi. Ve vysoce participativním stylu, tzv. laissez-faire (delegativním), je vůdcovo zapojení do rozhodování minimální, lidé rozhodují a nesou odpovědnost za svá rozhodnutí a vůdce je zde především povzbuzovatelem a koordinátorem ukazujícím na cíl společného úsilí. Tento styl je efektivní především v situacích, kdy jsou následovníci vysoce kvalifikovaní, schopní a motivovaní a kde není potřeba centrálního řízení.

tabulka škály participace následovníků.doc