Oproti tomu John Locke (1632-1704) se svou teorií společenské smlouvy se staví proti autoritářství a přikládá mnohem větší důležitost jednotlivcům a jejich hledání pravdy než pouhé poslušnosti autoritám - vůdcům. Mocenská dimenze se u Locka projevuje vnímáním občanů jako sobě rovných, kteří se demokraticky aktivně zapojují do výběru svých vůdců a podílejí se na vládě. Vůdcové získávají legitimitu od svých následovníků a legitimně utvořené instituce by se měly starat o hmotné i duchovní blaho jednotlivců i společnosti. Podobně jako u Aristotela či Tomáše Akvinského jsou v normativní dimenzi následovníci považováni za emancipované občany, kteří jednají a rozhodují podle svého svobodného uvážení. Vůdci jsou spíše v roli těch, kteří díky svěřené odpovědnosti slouží následovníkům. V sociální dimenzi chápání vzájemného vztahu následovníků a vůdců to znamená, že vůdcovství je zde spíše než věcí „velkých mužů" kolektivním jevem, tj. jevem vznikajícím v jejich vzájemné interakci ve specifickém sociálním celku.

Frič, Pavol a kol.: Vůdcovství českých elit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 296 stran, ISBN 978-80-247-2563-5.