Proč se lidovci po 91 letech poprvé vytratili z parlamentu

Pohled zvenčí Proč nastalo lidovecké "Waterloo"? Historik Jaroslav Šebek vysvětluje, proč lidovci poprvé ve své historii utrpěli tak rozsáhlou porážku.

Ve smrtícím koktejlu, namixovaném v těchto volbách pro KDU-ČSL, se potkalo hned několik ingrediencí. Eroze její podpory není totiž záležitost poslední doby, ale k propasti se sunula pozvolna delší čas. Vůle k zásadní sanaci terénu však chyběla. Obecně lze také říci, že na lidoveckém propadu se podepsala nynější voličská vzpoura proti stranickému establishmentu. Celkem pochopitelně musela zasáhnout právě stranu, jež zde v dobrém i zlém existuje kontinuálně devět desítek let. Do životaschopnosti křesťanské politiky se navíc odráží také neutěšená situace uvnitř katolické církve, s níž byla v povědomí lidí strana spojována. Jak mazlavá stopa se za lidovci táhly i dozvuky "aféry Čunek".

Problém neviditelného lídra

V aktuálním pohledu pak padá odpovědnost zejména na Cyrila Svobodu. Jako lídr byl téměř neviditelný, nedokázal mobilizovat příznivce a výrazně chyboval v kampani. Nelogické bylo jeho "cestování" po kandidátkách.

Již loni měla být pražskou jedničkou Jana Hybášková, schopná oslovit voliče mimo tradiční elektorát. Svoboda by však musel zapomenout na své ego a budovat si systematicky pozici na východě Čech. Jeho zisk by tak nejspíš neskončil pod bídným celkovým výsledkem strany. Na důvěryhodnosti mu nepřidal ani soud s charitativní organizací. Nevýrazný byl i Svobodův tým, který sice omladil, ale bez schopnosti formulovat přitažlivou volební strategii (ze šedi vedení vybočovala snad jen první místopředsedkyně Michaela Šojdrová). Chybějící Svobodovu sebereflexi dokládá i povolební tvrzení, že on žádnou fatální chybu nevidí.

Dobrou zprávou pro lidovce je, že přes hrozivý propad zabodovaly některé nové tváře. Asi nejvýrazněji Věra Luxová, jež však zkušenosti teprve sbírá a její úspěch přišel asi i vlivem manželova charizmatu.

Pokud lidovci uvažují o setrvání na scéně, potřebují k revitalizaci revoluční reformy uvnitř i navenek. Po odchodu části straníků do TOP 09 jim citelně chybějí odborníci na ekonomiku. Tento handicap by však mohli trochu vyvážit jinými programovými důrazy, jež nejsou tak přítomné u ostatních stran - otázky etiky ve společnosti, nikoli však apriorně pod křesťanskou nálepkou (na místě by tak byla i změna názvu), akcenty na rozvoj vzdělanostní sféry, mezigenerační solidarita a podobně. Křesťansky orientované strany mívají silnou voličskou podporu žen. Možná se blíží doba, aby předsednický post zaujala příslušnice něžného pohlaví. Strana se však musí v první řadě naučit politický marketing, aby dokázala své postoje dobře "prodat" a uměla mluvit k voličům jasně a srozumitelně. Všechny tyto premisy budou ovšem platit jen za předpokladu, že nenastane exodus voličů a stoupenců jinam.

Jaroslav Šebek autor je historik

 

Pohled zevnitř Co stojí za volebním neúspěchem lidovců?

Nad touto otázkou se zamýšlí Věra Luxová, kandidátka strany do Poslanecké sněmovny a vdova po Josefu Luxovi - nejoblíbenějším předsedovi KDU-ČSL v polistopadové éře.

Pro mě je to překvapení, protože jsem o postupu strany do Poslanecké sněmovny nepochybovala. Důvodů je jistě více. Ztratili jsme oproti minulým volbám tři procenta a z toho jedno až dvě procenta je určitě způsobeno odlivem bývalých voličů KDU převážně k TOP 09. Také mediální průzkumy dlouhodobě nabízely nízké volební odhady, a tak zasely určitou pochybnost pro vstup lidovců do Poslanecké sněmovny.

Obecného znechucení občanů současnou politikou a obav z dalšího zadlužování České republiky plně využily dvě nové úspěšné strany. Obě si díky režii a obrovské podpoře vlivných osob v pozadí dokázaly zajistit dostatek mediální přízně. Profesionálně rovněž zvládly marketingovou strategii. Dlouhá, finančně mimořádně náročná kampaň byla přehlídkou na emoce cíleného populismu, a to jak levicového, tak pravicového, a vytáhla je tak do parlamentu.

Chyběla jiskra i nápady

Tomuto trendu se nemohla KDU-ČSL jako křesťanská strana přizpůsobit. Nezodpovídá se totiž v první řadě svým "sponzorům", ale poměrně široké členské základně. Ta by podobné postupy ani nepřipustila. KDU šla do volebního boje již předem s mnoha handicapy. Jako strana konzervativní, která jako jediná hájí křesťanské hodnoty a opírá se o morální hodnoty, hájí tradiční téma rodiny a sociální odpovědnosti, nastavuje zrcadlo společnosti, která ztrácí pro základní lidské hodnoty smysl. Ve společnosti však převládá liberální myšlení s důrazem na individualismus. Také musím přiznat, že i naše celková prezentace postrádala potřebnou jiskru a neotřelé nápady. To, že jsme měli velmi solidní programovou nabídku, jak je zřejmé, nestačilo.

Kam by strana měla směřovat?

Myslím, že směr není potřeba měnit. Je dobrý. Co je nutné hledat, jsou efektivní způsoby oslovení veřejnosti a výkonu politiky samé. Vyloučíme-li nepřijatelný populismus a agresivní marketingové metody prezentace, je zřejmé, že cesta, jak uspět "pouze se solidní politikou", nebude snadná. Přesto bych pokládala za dobré, aby byla i v budoucnu zachována nabídka křesťanské, lidové a skutečně demokratické nezávislé strany.

Máme teď příležitost dokázat, že nám o ni skutečně jde, i když nebudeme momentálně zastoupeni v Poslanecké sněmovně. Věřím, že následující období využijeme k promyšlení možností dalšího potřebného vývoje a výrazné modernizace strany, kterou pokládám za nutnost.

Věra Luxová kandidátka do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL

***

 

Kdo také stál ve vedení

Msgre Jan Šrámek Byl zakladatelem strany, která vznikla sloučením křesťanských a katolických stran, a také jejím předsedou v letech 1919 až 1948. Dožil v nezákonné internaci. Josef Plojhar Stál v čele strany v letech 1951 až 1968, je symbolem kolaborujících kněží a největšího lidoveckého přisluhovače bývalému režimu. Josef Bartončík Porevoluční předseda (1989 až 1990), který byl odvolán v souvislosti s jeho obviněním ze spolupráce s StB. Josef Lux Patří k nejvýraznějším předsedům. Vedení se ujal v roce 1990 a v roce 1998 rezignoval ze zdravotních důvodů, o rok později zemřel. Jan Kasal - 1998 až 2001 Cyril Svoboda - 2001 až 2003 Miroslav Kalousek Předseda v letech 2003 až 2006. Rezignoval poté, co začal vyjednávat s ČSSD o účasti lidovců ve vládě s tolerancí komunistů. Jiří Čunek Jeho předsednictví (2006 až 2009) bylo poznamenáno několika aférami. Cyril Svoboda 30. května 2009 až 29. 5. 2010. Odstoupil poté, co se strana v letošních volbách nedostala do parlamentu.

Mladá fronta Dnes 1.6.2010.