Nejlepší komentář dle mého názoru (spolu s Halíkem a Šebkem). Publikováno na christnet.cz

Čeští a moravští katolíci hodili lidovce přes palubu
Další známý publicista oslovený ChristNetem se zamýšlí nad volbami

1.6.2010 Jiří Zajíc

Byl jsem vyzván, abych napsal o „debaklu lidovců" v právě proběhlých volbách. O debakl nesporně v těchto volbách jde. Myslím ale, že docela nejednoduchou otázkou je, koho se vlastně ten debakl týká a o čem vypovídá. Samozřejmě - prvoplánově je vypadnutí z poslanecké sněmovny u tradiční české strany, jakou KDU-ČSL nesporně je, možno klidně za debakl označit. Získat místo svých tradičních 6 až 7% pouhých 4,4%  - tedy ztratit skoro 2/5 voličů (v absolutních číslech je to přes 157 tisíc) - to lze jistě za debakl označit. Ztratily všechny strany, které byly v této poslanecké sněmovně s výjimkou komunistů (to je poučné a ještě se k tomu vrátím). ODS a ČSSD statisíce voličů, stejně jako zelení, kteří dopadli zvlášť špatně. Avšak tenhle povrchní pohled nám toho moc neřekne o tom, co se stalo - s výjimkou celkem jasného poselství: všichni (právě kromě komunistů) „potrestali" strany, které volili v roce 2006. Například víc než polovina voličů mimořádně úspěšné TOP 09 ve volbách roku 2006 volila ODS. A prvovoliči byli uchváceni buď „knížetem" nebo Radkem Johnem.

Co se to ale stalo lidovcům? Zamysleme se nejprve nad následujícím textem:

Při komplexnější analýze KDU-ČSL se ukazuje, že se z hlediska dalšího vývoje jedná o ohroženou stranu. Historicky podmíněná struktura členské a voličské základny a její mentalita, kulturně a systémově limitovaný prostor možného působení, prostory napětí s těžko řešitelnými dilematy, vnitřní rozpory a způsoby jejich řešení a také konkrétní strategické chyby vedly k tomu, že se KDU-ČSL musí obávat o svoji parlamentní budoucnost. Prostor pro řešení tohoto problému není veliký. Vždy však existuje, zvláště v případě poslední české křesťanské strany, která může být reprezentantkou specifických zájmů lidí, pro něž je křesťanská hodnotová orientace, ve společnosti stále méně respektovaná a uplatnitelná, podstatnou součástí jejich sociální a politické identity.

Tohle napsal rektor Masarykovy university a významný český politolog Petr Fiala v samém závěru své i jinak podnětné knihy Laboratoř sekularizace na konci roku 2008. Pro úplnost ještě dodávám, že jde o autora, který nikdy nepatřil k velkým příznivcům lidovců - naopak celkem otevřeně podporoval ODS a Václava Klause.

Dnes je tedy možno pokládat dva roky starý text Petra Fialy za „prorocký". Doufám ale, že jste si všimli, jakou podmínku tam uvádí, má-li mít KDU-ČSL vůbec u nás šanci. On totiž velice jasně před tím upozorňuje, jaká je její reálná pozice v českých poměrech: Vyprazdňování pomyslného středu a naopak obsazení levé a pravé části spektra velmi stabilními velkými stranami ČSSD a ODS omezuje KDU-ČSL bez ohledu na její záměry či programové vymezení do role středové strany. To je pozice velmi nevýhodná pro jakýkoliv politický subjekt, což lze doložit srovnávacími studiemi o politických stranách v Evropě po druhé světové válce. Především je to však pozice nevýhodná pro křesťanskou stranu, protože ta nemůže bez rizika přijmout liberálně-sociální program, který je pro existenci ve středu spektra nezbytný, protože je to trvale v napětí s nezbytnými konzervativními aspekty jejího profilu... Proto při realistickém pohledu na postavení, které zaujímá KDU-ČSL v českém politickém systému, nelze předpokládat, že by se její příští volební výsledky příliš lišily od těch dosavadních a že by se její současná pozice malé parlamentní strany mohla výrazněji proměnit. S ohledem na všechny výše uvedené faktory bude i její udržení možno interpretovat jako politický úspěch.

Když to celé zestručním a přeložím do „lidštiny", pak bude jasné, v čem je ústřední problém lidovců: jako křesťansky založená strana musí hájit postoje - zejména v oblasti sexuální etiky a ochrany života - které jsou ovšem zcela protichůdné tomu, co by měla zastávat v naší společnosti politicky úspěšná středová strana. Důsledkem toho je, že KDU-ČSL volí prakticky jen katolíci. Ve volbách roku 2006 to bylo 98% jejích voličů. A tentokrát (data ještě nejsou k dispozici) se to určitě nebude moc lišit. Všechny ostatní voliče totiž odrazuje těmito svými důrazy, které ovšem z hlediska politického nemá šanci - jako strana slabá a v tomto osamocená - nijak prosadit. Takže si od tradičních katolíků pravidelně vyslouží jen opovržlivé „nic jste nedokázali", zatímco od ostatních "vás určitě nebudu volit, protože byste zakázali potraty".

Máme tu tedy první jasný závěr: KDU-ČSL v letošních volbách neuspěla proto, že ji přes palubu hodili čeští a moravští katolíci. Na nikoho jiného totiž nemohla spoléhat, protože pro ostatní voliče je dlouhodobě stranou nevolitelnou - a to právě z důvodů hájení těch postojů, které od ní naopak katolíci očekávají. Výjimkou mohla být jen Praha, kde jednička kandidátky Jana Hybášková v předchozích volbách získávala i liberální středové a středopravé voliče - ale ti ji tentokrát naprosto nechali na holičkách. Jestliže tedy různí komentátoři vytýkají KDU-ČSL a zvláště Cyrilu Svobodovi, že „neměl odvahu stranu více otevřít", vytýkají to neprávem. Tu odvahu měl, ale ti, na které vsadil, ho totálně ignorovali. Tedy - tradiční voliči i ti, kteří měli být novou posilou.

Otázkou, proč neuspěla Jana Hybášková a kam se ztratily desítky tisíc jejích ještě nedávných voličů, se nadále zabývat nebudu, protože jde o specifický problém, nikoliv v prvé řadě samotných lidovců (kdyby se byli bývali dostali do sněmovny, místo Jany Hybáškové by z prvního místa kvůli počtu preferenčních hlasů postoupil známý pražský lidovec Marián Hošek). Zajímavá je ovšem otázka, proč se na lidovce definitivně vykašlali i skoro všichni katolíci (ani polovina těch, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, je tentokrát nevolila).

Jistě na některé mohla odpudivě působit nešťastná záležitost sporu Cyrila Svobody o platnost závěti Marie Kaprálkové. Média tento spor - ve skutečnosti vedený proti klice právníků zneužívajících osamělé lidi - s chutí prezentovala jako konflikt předního křesťanského politika s Charitou. To bylo samozřejmě sousto, které si sotva mohli nechat naši mediální šíbři jen tak proklouznout mezi prsty. Smutné je, že i řada křesťanů se raději k nim přidala (i zde na Christnetu lze takové najít), než aby se pokusili porozumět, oč vlastně šlo - a pohoršeně se pustili do odsuzování Cyrila Svobody.

Dalším - a jistě mnohem závažnějším problémem - se pro některé dosud věrné voliče KDU-ČSL mohlo stát jednání této strany kolem volby prezidenta. To, že hlasy lidovců byl na tuto pozici podruhé vynesen Václav Klaus, otřáslo důvěrou v předvídatelnost této strany. Koho z nás by napadlo, že se od křesťanských demokratů dostane podpory tomuto muži, který je symbolem onoho bezskrupulózního „kapitalismu na český způsob" devadesátých let a s nímž měl Josef Lux největší lidský i politický problém.

Možná, že někteří byli též už unaveni z opakovaných voleb politické strany, která je slabá, která je outsiderem a která nemá šanci skoro ni „prosadit". Může sice lecčemus zabránit, ale velmi málo toho může vydávat za svůj vlastní úspěch - protože k úspěchu vždycky potřebuje ty silnější a šťastnější. Trvale volit stranu slabou - to vyžaduje nejen věrnost, ale i odvahu. A té mezi českými a moravskými katolíky je pomálu. Zdaleka nejen ve věcech politických. To věrnost komunistů má mnohem pevnější kořeny. Tohle srovnání není pro nás katolíky vůbec příznivé. Bohužel.

Spekulovalo se o tom, komu hlavně „ubere hlasy" TOP 09. Průzkum SC&C dělaný ve volebních místnostech ukázal, že bývalých voličů KDU-ČSL bylo mezi dnešními voliči TOP 09 jen 5%. V absolutních číslech to bylo něco přes 43 tisíc voličů. Tedy ani ne třetina ze „ztracených" voličů KDU-ČSL. Čili vznik TOP 09 lidovcům sice také ublížil, ale zdaleka ne především. To mnohem závažnější je skutečnost, že skoro 40 tisícová členská základna KDU-ČSL nedokázala oslovit ani 250 tisíc voličů. Tedy že v průměru nedokázal každý člen strany získat ani šest voličů. Mrtvolná pasivita naprosté většiny lidoveckých straníků, kteří byli prakticky neviditelní, je jedním z důvodů pádu této strany pod 5%. S touto pasivitou ostře kontrastoval důrazný „tah na bránu" dobrovolných aktivistů TOP 09 nebo Věcí veřejných.

Myslím, že tu se ukazuje, čí je tento volební výsledek KDU-ČSL v prvé řadě debaklem: tradiční pasivity českých katolíků. Místo, aby konečně pochopili, že bez konkrétních výsledků, o něž se zasadí nejen svým maximálním nasazením (to je nutné, ale nestačí), nýbrž i svými skutečnými kompetencemi, to vypadá, jako by čekali, že to všechno za ně zařídí Pán Bůh. Lidovecká volební kampaň byla vyloženě „zmatlaná" - neprofesionální. Jistě, že peněz bylo málo. Ale co kdyby se na ni 40 tisícová základna složila. Dva tisíce na jednoho - a hned máme 80 milionů. Jenomže čeští katolíci nejsou ve většině zatím smířeni s tím, že by měli finančně pořádně podporovat svou církev, natož pak politickou stranu.

Dále je lidovecký neúspěch debaklem lidoveckých funkcionářů na střední - tedy městské a regionální - úrovni. Ani oni pro propagaci své strany nic kloudného (a natož účinného) nevymysleli a neudělali. Naopak dlouhodobě se množí stesky právě na ně: že místo prosazování společného dobra (jak by mělo být typické pro křesťanské politiky), hájí hlavně své „dobro" soukromé; že jim jde hlavně o „udržení se v pozicích", že jen zřídka riskují pro nějakou obecně dobrou záležitost, protože se bojí, že by to mohlo ohrozit jejich soukromé zájmy. Ostatně byli o hlavně oni, kdo v roce 2003 vynesli Miroslava Kalouska do čela KDU-ČSL a odstartovali tím její vnitřní degeneraci.

Nelze přehlédnout, že nejen Cyril Svoboda v Hradci Králové, ale i Míša Šojdrová ve Zlíně nebo Jiří Koliba v Brně byli „přeskočeni" jinými členy KDU-ČSL. A výsledky dalších tří zbývajících členů předsednictva - kromě Jiřího Carbola - také nejsou dobré. Čili ani ti, kteří zůstali věrní KDU-ČSL, nebyli věrní současnému vedení strany. To mě osobně mrzí, protože většinu těch lidí dobře znám, a vím, že tak lidsky dobré předsednictvo ta strana už dlouho neměla. Ale málo platné - výsledek voleb je i jejich debaklem. A je správné, že na to bez váhání předsednictvo reagovalo rezignací a návrhem na svolání volebního sjezdu. Bude samozřejmě otázkou, kdo vůbec má na to v současné situaci tuto stranu úspěšněji vést.

Tyto volby byly ovšem debaklem politiky, která se snažila o určitý přesažný étos. Přesně to vyjádřil politolog Tomáš Lebeda (mimochodem jeden z našich nejlepších): Zelení a lidovci byly jediné parlamentní strany, které neakcentovaly ekonomiku, ale něco jiného - ekologii a křesťanství. Tento rozměr politiky teď může ve sněmovně chybět. A když si konečně uvědomíme, že skoro milion voličů dal hlas „stranám", které na první pohled jsou buď spíš jakýmisi lobbystickými kluby - příkladně Věci veřejné se skoro 600 tisíci voliči či Suverenita Jany Boboškové, jež získala jen o málo méně než lidovci - nebo hájí cosi nesmyslného jako Česká strana pirátská, případně vyloženě extrémistického (Dělnická strana sociální spravedlnosti), pak je myslím na místě uvažovat, že jde o jistý debakl demokracie samotné.

Abych přece jen neskončil zcela truchlivě, dodávám, že neúspěch KDU-ČSL může být pro tuto stranu šancí k jisté zásadní obrodě. Pod vedením takového Davida Macka by mohla získat ztracenou důvěryhodnost. Revizí členské základny by se mohla zbavit lidí pasivních a těch, kteří stranu hlavně využívají pro soukromé zájmy. Bez starostí o mocenské zápasy by se mohla konečně pustit do pořádného vnitrostranického vzdělávání. A mohla by být otevřená spolupráci s těmi, pro něž politika není jen a v prvé řadě „technologií moci" a „prosazováním skupinových zájmů", ale službou společnému dobru.

Články v této rubrice vyjadřují osobní názory autora.