Již dlouho obdivuji Francii. Byla inspirací pro malíře i spisovatele a básníky. Její křesťanská podoba je inspirací i pro současnou českou církev. Často jsem slyšel tato slova od Petra Koláře. Jsem tak nějak v údivu, proč se nedokážeme víc zajímat o život křesťanů ve Francii. Třeba bude časem přibývat víc překladů a spolupráce s touto zajímavou částí Evropy. Zatím církev v ČR prožívá svým způsobem to, co prožívá společnost. Jakási bezradnost a přitom dynamický rozvoj živých iniciativ a komunit odspoda. Dobrovolnické projekty, charitativní, výchovné, kulturní jsou hodně inspirativní. Díky internetu, křesťanským mediim a vlastní prezentací na webových stránkách také řada farností přináší dobré zprávy o dynamice a rozvoji evangelizace.

Francii mi dnes připomněly dva články v mediich, které spolu možná nesouvisí a možná souvisí víc než si myslíme. Některé neoficiální odhady napovídají, že mezi přiznivci lefebristů jsou příznivci nacionalistické scény v Česku i ve Francii. 

Prvním je článek na webu vatikánského rozhlasu o integrování lefebristických komunit do francouzských diecézí a úvaha o růstu jejich povolání. Vatikánský rozhlas na svých webových stránkách říká, že "pro francouzskou církev je plná reintegerace lefébvristů velkou výzvou. Katolicita zosobněná duchovními dědici arcibiskupa Lefébvra se dosti výrazně liší od té, kterou prezentuje většina oficiální církve. Kromě toho lefébvristé jsou od svého vzniku na vzestupu, zatímco francouzské diecéze trpí strárnutím lokálních komunit a chronickým nedostatkem povolání." Řada různých autorů v ČR se zamýšlí nad vývojem povolání ke kněžské službě, ale zatím jsem nenašel hodnocení vývoje neopresbyterů, jak je v tomto článku. "Ačkoli kněží Bratrstva představují sotva 2 procenta francouzského kléru, je mezi nimi až 10 procent všech neopresbyterů, nepočítaje další tradicionalistická společenství a řehole, které ve menší či větší míře sledují linii arcibiskupa Lefébvra a rovněž netrpí nedostatkem povolání. Od roku 2000 počet francouzských kněží vysvěcených pro Bratrstvo vzrostl ze 400 na 700. V samotném FSSPX jich však zůstalo pouhých 520. Ostatní odešli do jiných kněžských institutů či diecézí, po té co Benedikt XVI. zrušil omezení pro celebraci předkoncilní liturgie. 

Druhým článkem je zpráva o volbách ve Francii a úspěchu populistky Marine Le Penové ve francouzských prezidentských volbách. Její výrazný zisk nejlépe vysvětluje bližší pohled do zapomenuté vesničky na francouzském venkově. "To, co skutečně zafungovalo, byla snaha obrátit kampaň na venkov a do odlehlých předměstí. Prostě se zaměřit na chudou Francii," vysvětluje Bertrand Dutheil de la Rochére, jeden z mluvčích kampaně Le Penové. Její zájem o venkov vyjádřil slogan ta stará Francie kostelních zvonů a kypré půdy. 

Obě skupiny mají jasně vyjádřený cíl a také našly cílovou skupinu, která jim naslouchá. Lidé mají dost současných zmatků a chtějí slyšet jednoduchá řešení ve Francii i v ČR. Nechci se dotknout českých patriotů, ale je tu jistý rozdíl v pojetí. Petr Kolář to kdysi vyjdřil půvabně srovnáním jídelníčku: francouzské víno a sýr chutná jinak než knedlíky se zelím. Tím nechci říci, že by knedlíky působily jistou pomalost v myšlení, ale někdy to tak vypadá. Nechtěl bych se dotknout svých bližních, ale někteří čeští lefebristé a jejich příznivci ve svých některých projevech připomínají agresivitu dělnické strany. Obě české varianty připomínají francouzské projevy lefebristů a nacionalistů, ale možná pijí málo dobrého vína nebo málo čtou o evropské podobě lefebrismu a nacionalismu.

 

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16296

http://zpravy.idnes.cz/recept-le-penove-ta-stara-francie-d4n-/zahranicni.aspx?c=A120424_133243_zahranicni_ts

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry-ve-stredu-ohne/411235100051010/