Celá situace okolo restitucí má nemálo úskalí. Někteří politici, novináři i lidé v církvi mají obavu z vlčáků, kteří se těší na kořist. Je mnoho obav jak jednotlivé církevní právnické osoby budou hospodařit. Zvl v diasporních podmínkách severozápadních Čech to může být oříšek. Také některé řeholní společnosti s menším počtem členů mohou mít dost starostí s hospodařením. Vcelku často se mluví o tom, že zvýšené nároky na hospodaření s navýšeným objemem majetku může vyřešit spolupráce se zahraničím a dobrý výběr ekonomů a poradců.

Úskalí dobrého a moudrého výběru spolupracovníků se může zvládnout dobře, byť by to byl vcelku slušný zázrak, když by se najednou všude dokázalo dobře hospodařit, začalo se podporovat ty správné projekty, bohaté subjekty by byli solidární k chudým a to nejen uvnitř církve. A nebyla by pokušení závisti a karierismu.

Větším úskalím je to, že se církve snaží dohodnout s křehkou většinou pravicové vlády, jejíž reformy a zkorumpovanost těžce doléhají na střední třídy, mladou generaci absolventů, rodiny s dětmi i seniory. Řada komentářů mluví o zavření úst prorockého poslání církví vůči nespravedlnosti okolo nás.

Nejsem si jist, zda církvi prospěje tato forma nápravy křivdy. Osobně se domnívám, že převažují rizika tohoto procesu nad efektem takto realizované formy nápravy křivd. Dějiny církve mají až příliš mnoho případů, kdy starosti o majetek a sepjetí trůnu a oltáře zastínilo ohlašování Božího království. Zkusme vidět jak starosti o udržení charitativních, školských projektů a památkového fondu berou svobodu k pastoraci a diakonii ať již charitativní nebo politické. Co získáme a co můžeme ztratit vrácením majetku a jak jsme připraveni na proces odluky? O schopnosti kléru spolupracovat s laiky a vážit si jejich kompetencí a času ledacos napověděl osud sněmu. Kéž podobně nedopadne osud restitucí.