Poslední díl seriálu Vyprávěj mi připomněl krásné chvíle spojené se 17.listopadem a změnou poměrů v naší zemi. Změny přicházely postupně a pěkných pár dní zbytek republiky nevěděl, co se to vlastně děje v Praze. Studenti a herci jezdily do škol a podniků, aby vysvětlovali smysl událostí. Když se to vše podařilo a vláda jedné strany skončila, hodně lidí si oddechlo a většina se těšila na život ve svobodě a že se budeme mít dobře.

Letošní volby však ukázaly, že po 23 letech života ve svobodě lidé raději volili komunisty, aby dali najevo svoji nespokojenost s poměry v zemi. Potkávám hodně lidí, kteří vzpomínaji, jak bylo dobře za komunistů, byla práce atd a nějak zapomněly na všechny tragédie a obtíže, kterým byla jistota zaměstnání vykoupená.

Patřím k těm, kteří doufali, že bude dobře v naší zemi. Jako student teologie a budoucí kněz jsem viděl rozdíl mezi životem ve svobodě a životem pod nepřátelskou kontrolou tajné policie a režimu, který chtěl církev zničit. Bylo mi 25 roků, byl jsem ve 4.ročníku a těšil se na službu kněze ve svobodné společnosti, kde se lidé nebojí říci nahlas svůj názor, kde se nebojí chodit do kostela, aby jim to neuškodilo v kariéře atd. Postupně chápu ale, že není lehké žít ve svobodě a že jsme byli všichni naivní v tom, jak se věci začnou měnit tak nějak lehce a že jsme nebyli připraveni na obtíže, které musely zákonitě přijít. Možná jsme slyšeli jen ta vyprávění o životě ve svobodném světě, kterou jsme chtěli slyšet. Zároveň jsme nějak lehce jsme připustili existenci neviditelné ruky trhu, která se postupně proměnila v korupční mafii, která zásadně ohrožuje současnou podobu sociálního státu. Církve připomínaly absenenci hodnot a sociální citlivosti, lidovci mluvili o sociálně tržním uspořádání ekonomiky, ale zvítězili dravci ve velkých stránách a firmách, jejichž styl ilustuje jedno údajné vyprávění na jednom kongresu. Moc jsme zvyšovali daně a kradli, musíme přestat zvyšovat daně. ...

23 let svobody nám dalo pěkně zabrat, státu, církvi i každé rodině. Přesto věřím, že není řešením přivolávat staré doby jistot a že současná doba má řešení i když to bude hodně těžké. Neznám kouzelný recept na proměnu naší země k lepšímu, ale napadá mě jeden obraz, který může něco důležitého ilustrovat. Komunistický režim nechal zničit hodně kostelů, život ve svobodě nedokázal vše napravit a třeba kostel v Kryrech je dodnes tichým svědkem obtíží života ve svobodě. Někteří to už asi vzdali šanci na jeho záchranu a přesto se ukázalo, že se našli lidé, kteří mají naději na záchranu a něco pro to dělají i když tuší, že to bude hodně těžká cesta.