Skoro deník skoro venkovského skoro faráře (díl I)

22. 8. 2013 17:02
Rubrika: cirkev a koncil

Už dlouho se odhodlávám k tomu, abych dal dohromady pár zkušenosti z pastorace v Severních Čechách. Tu a tam jsem něco málo napsal na blogu nebo řekl v některých rozhovorech. Hledal jsem formu, která by byla pro čtenáře srozumitelná a alespoň trocha čtivá. Nakonec zvítězila inspirace G.Bernanose. Je určitě mnoho inspirací a jedna možná časem uzří světlo světa díky humoristovi v dominikánském hábitu a dosti pravděpodobně se bude jmenovat Jistě pane biskupe (inspirace britským seriálem Jistě pane ministře, Jistě pane premiére).

V nadpisu jsem několikrát použil slovo skoro, protože to bude pokus o deník a protože nejsem farář ale administrátor (zdánlivě maličký rozdíl, ale biskup vás může kdykoliv přeložit i když slíbí cokoliv) a protože městečko Kryry má 2 000 obyvatel a rychlíkovou zastávku a přesto se tu žije jako na venkově.

Předpokládám, že Deník venkovského faráře není neznámý pro členy komunitního webu signaly.cz. Je velkým svědectvím o těžkostech i radostech (těch bylo méně) faráře na chudem francouzském venkově. Nedávno běžel v televizi. Je to těžká četba a film též nenechá posluchače v klidu.

„Nikoliv, neztratil jsem víru! Rčení ,ztratit víru´ - tak, jako se ztrácí peněženka nebo svazek klíčů – se mi ostatně vždycky zdálo trochu pošetilé… Víra se neztrácí, přestane prostě utvářet život, toť všecko.“

Dosti drsný popis farářova nitra by asi málokterý farář řekl nahlas na kazatelně. Tam se spíše snaží povzbudit své posluchače. Když je mladý a je ve farnosti živější je to snadné. Když zestárne a dostane se např. do sudetské venkovské farnosti je to těžší a už více ví, jak je velký rozdíl mezi realitou a hezkými hesly a oficiálními projevy o kněžské službě. Často vidí jak nefunguje kněžská solidarita (kromě vyjimek - čest jim), a diecézní solidarita (silnější pomáhá slabším - např. farnosti v okresních městech farnostem na venkově, kde třeba nemají ani varhaníka) a jak se vzpomíná na 19.století a způsoby řízení a protekcionismu atd.

Není náhodou, že novináři ať již sekulárních nebo církevních medii mají nejčastěji zájem o nově nastupující faráře do farnosti. To je přece ono novinářské news, co zajímá čtenáře. Potom už zájem opadá, pokud farář výrazně nevybočí z běžného farářského provozu nebo nevyrobí skandál např. uvedením farnosti do bankrotu. Dále bývá zájem o skupinu farářů, kteří statečně obstáli ve své kněžské službě a přežili různé bouře. Ti také občas překvapují odvahou, s kterou mluví o svém životě. Už se totiž nemusí tolik bát o svoji kariéru.

Závěrem se dá říci, že není mnoho kněžských deníků, protože to může uškodit kariéře a když už je člověk moc starý tak už si toho tolik nepamatuje a nebo nechce pamatovat (Ptával jsem se některých kněží, jak přežili těžké časy normalizace. Nechtěli o tom mluvit. Když nahlížím do archivů už se tolik nedivím. Např. v roce 1950 přinutili komunisti většinu farářů na Podbořansku, aby utvořili ROH a napsali předsedovi vlády jak budou budovat socialismus a mír a bojovat proti zrádným kapitalistům atd.)

Tolik tedy úvodem. Pokud mi nebude zakázáno psát, tak jak se tomu poslední dobou děje stále častěji na Slovensku a v Polsku brzy se objeví další díl.

 

 

 

Zobrazeno 1718×

Komentáře

Inigo

Když hledáme důsledky naší prognózy pro službu křesťanského duchovního budoucnosti, zdá se, že zvláštní pozornost si zaslouží tři funkce: (1) duchovní jako ten, kdo je schopen vyjádit, co se děje v jeho nitru; (2) duchovní jako člověk slitování; (3) duchovní jako rozjímavý kritik.
celá kapitola z knihy H.Nouwena Zraněný pastýř v příloze
Více o H. Nouwenovi a jeho knihách:
http://www.iencyklopedie.cz/henri-nouwen/
http://www.areopag.cz/content/duchovni-zitrka-henri-nouwen

Inigo

Sám zraněný - léčí druhé“
Henri J. M. Nouwen je dnes pojem. Není to jen tím, že na psal řadu pozoruhodných knih, které se stále znovu vydávají a překládají do mnoha jazyků. Je to v prvé řadě z toho důvodu, že se dovede podívat na současný svět a spatřit ho v jiném světle, než jsme my obvykle zvyklí jej vidět. Ne zůstává na povrchu. Nevidí jen pozlátko - to, co je před očima, ať to má jakoukoliv atraktivní podobu a barvu. Dovede se vcítit do duše i do hloubi srdce současného člověka a chápat jeho očekávání i zklamání, radosti i bolesti, jeho neuspokojená přání, jeho k životu nutné potřeby i rozličné formy jeho hladu po životodárných hodnotách.

Celý text najdete v příloze.
http://www.areopag.cz/content/henri-nouwen-zraneny-ranhojic

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio