Mostecká etapa - Skoro deník skoro venkovského skoro faráře - díl III

10. 10. 2013 6:38
Rubrika: cirkev a koncil

Když jsem přišel poprvé do Mostu, byl jsem unešen kostelem sv. Václava. Vznikl v 80. letech a vysvěcen byl 9.prosince 1989. Byla to hodně zajímavá zhoda s dnem mých narozenin a tak jsme je pak slavili společně. Kostel byl vybudován jako náhrada za přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie a komunisté povolili "náhradu", ale nepovolili návrat viditelného symbolu víry zpět do centra a tak kostel byl vybudován na okraji města na Zahražanech na zahradě fary, kterou církev získala v letech bourání starého Mostu. Zahražany jsou krásnou vilovou částí Mostu, která zbyla jako památka na starý Most, ale lidé tam často nepřijdou. Komunisté "vytlačili" církve z veřejného prostoru naprosto důkladně a tak na jedné ulici byli katolíci, evangelíci a metodisté, za rohem husité a na další ulici pravoslavní. Mohli jste jít po ulici a faru jste mohli přejít a tak dodnes lidé bloudívají a ptají se na jednotlivé církve. Paradoxně nejlépe se orientovali lidé, kteří přicházeli žebrat o peníze. Asi jim dobře fungovaly komunikační kanály. Já se naučil navigovat lidi, aby trefili na faru, podle supermarketů a podle hospody. Běžte od Tesca okolo OBI k hospodě U Švejka a za hospodou najdete kostel a faru.

Postupně jsem zjistil, že tu přede  mne působil spolužák ze semináře Pavel Zach a hodně oslovil středoškolskou generaci roku 89 a lidé na něj vzpomínali s vděčností. Snažil jsem se na něj navázat a snad se to tu a tam povedlo.

Na začátku svého působení v nové farnosti jsem se snažil seznámit s farníky a hodně času jsem věnoval návštěvám farníků, abych se seznámil s jejich rodinami a společně jsem se snažil promýšlet pastorační strategii. Podařilo se vytvořit solidní pastorační radu a také ekonomickou radu a postupně jsem si uvědomoval výhody okresního města, že tu lze najít více lidí, kteří mají zájem o spolupráci a mohou být dobrými rádci. Byl jsem naivní a plný energie. Představoval jsem si snadné řešení spolupráce. Že se podaří najít šikovné lidi, vidět jejich obdarování a postupně je zapojím do farního života. Postupně jsem si uvědomil, že jsem propadal pokušení jistého instrumentalismu, vidět lidi pohledem užitečnosti. Kde a jak mohou být užiteční pro farnosti (nebo farářovy představy). Vycházel jsem s krásné teorie o farnosti, o laicích, o misii a také jsem byl krátce po kurzu Nadace partnerství o rozvoji komunity, který byl nazván facilitátor komunitního rozvoje. Měl jsem hodně štěstí na hodné a trpělivé farníky a přátelé, kteří mi pomáhali vidět realitu a uvědomit si, že každý má svoji cestu, své možnosti a časové dispozice a že to chce více času a že je důležité získat důvěru a vysvětlovat dobře svoji vizi, aby se stala více komunitní farní vizí. Čistého vína mi nalil jeden kamarád na přátelském setkání spolužáků ze semináře: "Podívej se na tátu rodiny, když přijde po práci a doma má malé děti a snaží se je dobře vychovávat a věnovat se své ženě atd. Kolik energie má na plnění představ faráře, který má úplně jiný životní styl a je celibátník. Jak často farář je schopen pochopit své farníky." A tak jsem si postupně uvědomil, že většina farnosti má své tempo a že farář je jen tak nezmění a hledal jsem výzvy k evangelizaci okresního města, které má asi 70 000 obyvatel a přitom do kostela přijde slabého půl procenta. V neděli u sv. Václava nás býválo něco přes sto a tak jsem začal být víc vděčný za každého farníka, který přichází na nedělní bohoslužby, za skvělou chrámovou hudbu atd.

 

 

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio