Je stále víc vidět, že papeže Františka si nelze osvojit ani upravit k obrazu svému. Je možno ale poněkud ředit a vytěsňovat. Je to vidět konkrétně na (ne)"přijetí" dotazníku o rodině, který vyjadřuje Františkovu touhu po dialogu s místními církvemi a také na tom, jak bude reflektováno jeho programové poselství Evangelii gaudium uveřejněné 26.listopadu.

Jana Pavla II. si šlo nějak lépe osvojit. Možná jsme na to měli hodně času a také nám byl nějak blíž svým slovanským původem a solidaritou v dobách útlaku. Nerad bych se dopustil zjednodušení, ale znám případy, kdy je možné se k němu často a statečně hlásit a přitom zůstat sám sebou se vším všudy v dobách útlaku i v dobách svobody. Bylo možné opakovat např. výzvy Jana Pavla II. k mládeži a přitom díky resistenci pěstované během těžkých let našich dějin zůstávat ve svých zděděných postojích. Proti vnějšímu nepříteli se tato odolnost nepodléhat vnějším impulsům osvědčila, v době svobody s tím těžko vystačit. Je to jako s partyzány, kteří byli zvyklí na destrukci a po válce se měli učit budovat nové věci.

Tyto souvislosti jsem si nějak víc uvědomil díky slovům jednoho moudrého kněze o kněžské formaci. Dosti realisticky řekl, že seminaristé jsou natolik zásadně ovlivněni faráři, které potkali, že intelektuální a duchovní formace na tom příliš nezmění. Kdo měl faráře milujícího lidovou zbožnost a soukromá zjevení, bude je pravděpodobně také brát hodně vážně. Kdo měl faráře žijícího pokoncilovou reformou, bude mít blízko k pokoncilové reformě církve. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Mě také hodně ovlivnili kněží, které jsem potkal před seminářem a zároveň mohu děkovat za jejich odvahu stále poznávat nové a nezůstat zapouzdřený ve svých schématech. Navíc dnešní doba překotných změn vede rovněž k jakési vnitřní resistenci. Lidově se též říkávalo, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

Tradičním příkladem úprav reformního Františkova poselství je selektivnost zpráv české sekce vatikánského rozhlasu. Ve srovnání s našimi sousedy z Polska nebo Slovenska je vidět, že velmi konzervativně laděný šéfredaktor Milan Glaser "třídí" zprávy a "zaobluje" novoty z Vatikánu. Nyní mu papež František nabízí svojí programovou exhortací možnost přijmout celistvě jeho poselství. Nechtěl bych ubližovat panu šéfredaktorovi, ale věřím, že si to promedituje při překladu a předávání na webové stránky české sekce Rádia Vatikán. A věřím, že se bude snažit, protože už ví, že má pozorné a kritické čtenáře také na Umlaufovinách, kteří už dříve upozorňovali na některé "chybné akcenty" překladu. (např. zde a zde) Teď už to nepůjde ani zkrátit ani uhladit překladem. Nejde už "jen" o kázání, ale o dokument oficiální.

Velmi drsný příklad poupravení Františkova poselství Gaudium Evangelii přináší polský týdeník Tygodnik Powszechny . Papež v podstatě říká, že Boží lid může být někdy moudřejší než biskup viz český překlad: čl. 31.:

"Proto je (biskup) někdy vpředu, aby ukazoval cestu a podporoval naději lidu, jindy je svojí jednoduchou a milosrdnou blízkostí prostě uprostřed všech a v určitých okolnostech bude muset jít za lidem, aby pomohl těm, kteří zůstali vzadu, a také proto, že stádce má svůj čich pro rozpoznání nových cest." (zdroj)

Polští překladatelé s tím nesouhlasili a překladem tento postoj zcela zamlčeli. Zvýrazněnou část totiž přeložili: "(...)ponieważ jest pasterzem swojej owczarni, jego węch pozwala mu rozpoznać nowe drogi" tedy: "je pastýřem svého stáda a jeho dech mu dovoluje rozeznat nové cesty". Ten, kdo v polském překladu rozeznává nové cesty, je výhradně biskup. V originále je jím také stádce.

 

Další výmluvnou ukázkou polských překladalů je úprava Františkových slov ohledně toho, že církev může rozlišováním dojít k závěru, že některé zvyky nemusí vycházet z evangelia a je možno je odložit (český překlad: čl 43. Církev ve svém neustálém rozlišování může také rozeznat, že její vlastní zvyklosti, které nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, ale jsou velmi zakořeněny v dějinách, dnes už nejsou interpretovány stejně a jejich poselství zpravidla není vnímáno odpovídajícím způsobem. Mohou být krásné, ale při předávání evangelia neposkytují nyní stejnou službu. Nemějme strach je zrevidovat).

Na reakce v českém prostředí je asi ještě příliš brzy a na komentáře představitelů církve si tak musíme počkat. Zatím se lze radovat z dostupných reakcí novinářů, kteří se dlouhodobě věnují zprávám z Vatikánu na stránkách Umlaufovin a Christnetu a nabízejí tak uvedení do tohoto poselství. Může se stát skvělou četbou na adventní dobu a také výzvou ke zpytování svědomí každého z nás. Dost nám o nás samých prozradí to, co nás zaujme a také to, co třeba tak trochu přeskočíme. 

 

Napsáno pro Umlaufoviny a převzato z Umlaufovin.

http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/ceske-a-polske-obtize-sfrantiskovou-reformou