Dosavadní práce historiků uvádějí, že komunistické vedení státu si uvědomilo nebezpečnost litoměřického biskupa a proto jej odsoudili spolu s jeho spolupracovníky k vysokým trestům. Zatím jsem nenašel podrobnější vysvětlení, kromě toho, že přes své mládí byl ve vyjednávacím týmu biskupů s vládou a že měl respekt.
Agenturní rozpracování nabízí podrobnější vysvětlení důvodů, proč Stb postupně začala usilovat o jeho zatčení. Poúnorová vláda spatřovala v Trochtovi pokrokového biskupa, který by se mohl dát získat ke spolupráci s režimem. V roce 1949 ale byla ukončena vyjednávací etapa s režimem a biskupové se začali radikálnějí bránit vydáním pastýřského listu, který odsuzoval rozvratnou Katolickou akci iniciovanou vládou za pomocí "pokrokových" kněží a laiků. Tak měl být vražen klín mezi episkopát a nižší klér. Následkem této obrany byla postupná internace biskupů a tříbení kléru na ty, kteří přečetli pastýřský list a kteří nepřečetli a kteří jsou v státní katolické akci a nejsou.
Litoměřický biskup byl internován 19.srpna 1950. Přísný dohled Stb trval do složení slibu věrnosti republice 12.března 1951, kdy byl uvolněn režim internace a biskup mohl přijímat návštěvy a účastnit se některých církevních slavností a také mu byl povolen pobyt v lázních.
Štěpán Trochta dokázal přelstít Stb a jejich agenty a uvedl do života církve mexické fakulty, vybudoval tajnou síť vikářů a stihl přes své sekretáře odeslat několik zpráv do zahraničí o situaci církve po komunistickém převratu. Podle zpráv Stb mu to bylo nejvíce přičítáno k tíži. Tajná síť oblastní i generálních vikářů byla postupně odhalována. Zatím není jasné, jestli ostatní biskupové vytvořily podobné sítě a čím byla prospěšná biskupovi Trochtovi ta litoměřická. Na základě průzkumů pramenů předpokládám, že litoměřický biskup tak mohl dostávat zprávy o stavu diecéze, o pokrokových kněžích a jejich aktivitách a mohl šířit svoje hodnocení státních zásahů proti církvi. To také vadilo novému generálnímu vikáři Eduardu Olivovi a proto také usiloval o ukončení činnosti této sítě, hlavně překládáním a případným návrhem na koncentrační tábor Želiv atd
Mexické fakulty byly podle většiny historiků přivezeny z Vatikánu při návštěvě biskupa Trochty, Berana a Čárského v roce 1948. Biskup Trochta je nechal přizpůsobit svými spolupracovníky na české poměry a jeho okruh spolupracovníků je dokázal předat také do koncentračních klášterů, kde byli soustředěni řeholníci v roce 1950 a do želivského kláštera, kde bylo vězněno vedení řeholí a vlivní diecézní kněží. Stb ale postupně přišla na tato spojení a aktéry pozavírala.
Při procesu s Bártou a spol. a Krutílkem a spol (1952) se postupně Stb dověděla o Trochtových dalších aktivitách, tajné síti vikářů a odesílání zpráv do zahraničí. To mohlo přispět k nové etapě zpřísněné internace v roce 1952. Také jeho způsob rezignace ze služby litoměřického biskupa mu ublížil, protože dokázal přelstít nového generálního vikáře a kapitulního vikáře E.Olivu a Státní úřad pro věci církevní tím, že na svém dopisu o rezignaci naznačil příslušným paragrafem církevního kodexu, že se vzdává díky nátlaku a nesvobodě. Úsílí Stb zatknout Štěpána Trochtu zásadně přispěla také získaná agentka Zdeňka (učitelka Jana), která odhalila úkryt Marie Jadrné, Trochtovy ošetřovatelky a spolupracovnice a Stb se postupně dostala k důkazům proti Trochtovi (nalezení ukrytých dokumentů litoměřického biskupství a Trochtových dopisů a zpráv do zahraničí).
Trochtovo zatčení přišlo v lednu 1953 a po vazbě trvající jeden a půl roku byl odsouzen 23.července 1954. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960 a sledován dosti důkladně až do své smrti. Tajemstvím zůstává to, kolik měl okolo sebe tajných spolupracovníků a co to vše udělalo s diecézí během totality. Vedení diecéze a důležitá místa v pastoraci byla pod kontrolou Stb a jejich spolupracovníků v řadách kléru. Téma spolupráce s Stb je pořád bolestnou kapitolou poválečné historie české církve a je velmi složité rozlišit důvody ke spolupráci, které mohly být od podpory nového socialistického režimu k hledání osobních výhod a kariéry a nebo k podlehnutím díky kompromitujícím důkazům Stb atd. Také profesorský tým bohoslovecké fakulty byl pečlivě vybírán, hlídán a rozpracován. Jaké následky to má i pro dnešní dobu ví jen Bůh - ať již ve stylu kněžského působení nebo obtíží s pokoncilovými reformami a nebo statečností vyjádřit svůj názor nahlas. Nám přisluší hledat vhodnou formu pokání a smíření, vyznání slabosti našich předchůdců a především nezapomínat na mučedníky z řad kléru, řeholí i laiků, kteří platili vysokou cenu za slabost svých současníků.
Litoměřický biskup Štěpán Trochta:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n_Trochta
Perzekvovaní kněží a laici litoměřické diecéze (na stránce se průběžně pracuje)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Perzekvovan%C3%AD_laici_litom%C4%9B%C5%99ick%C3%A9_diec%C3%A9ze
Hrdinové víry - Štěpán Trochta /LIVE/
http://www.josefhurt.cz/node/4452
http://hurtado.rajce.idnes.cz/rozsudek_-_litomericky_biskup_Trochta
Možná je jistá nehoráznost v tom, když něco takového řekne někdo (já), komu tolerantní okolí pro jeho vyznání nikdy nezkřivilo vlásek na hlavě. Ale přesto: jaképak smutné výročí? Nejsou mučedníci a vyznavači slávou církve? Není potřeba si jejich "smutná výročí" připomínat jako pokračování Kristova triumfu?
I tak to lze vidět.
http://hurtado.rajce.idnes.cz/tajni_vikari_litomericke_dieceze_a_mexicke_fakulty/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.