Na květnou neděli se v českých a moravských diecézích setkala mladá generace, aby oslavila den mládeže se svým biskupem. Vcelku pravidelně sleduji tato setkání, proto jsem byl znova tak nějak v pokušení očekávání změn. Jeden z důvodů mého zájmu popisují sociologové, kteří si všímají trendů mezi mladými lidmi, neboť na nich je vidět, jak se doba mění. Nebyl jsem přímým účastníkem, ale rádio Proglas o těchto akcích přineslo několik zpráv a rozhovorů a moje vnímání tedy může být jimi hodně ovlivněno.

Zároveň vyjadřuji vděčnost organizátorům, že dávají svůj čas a energii do příprav, aby se vůbec mohla tato setkání uskutečnit. Moje slova nechtějí být pouhou kritikou, nejsou nějakým skrytým konfliktem, abych musel nejdříve psát své hodnocení P. Balíkovi, který je hlavním šéfem odpovídajícím za směřování katolické mládeže v ČR. Při mé poslední úvaze na toto téma jsem od něj dostal SMS, abych mu nejdříve svěřil své výhrady, než o nich budu psát.

Prošel jsem si jednotlivé webové stránky diecézních center, kde byly informace o programu setkání mládeže, a znovu se mi potvrdil můj dojem, že cílovou skupinou je hodná katolická mládež. Na tato setkání jsou pak vybráni hodní katoličtí lektoři, kteří sem přicházejí pravidelně a jsou zárukou, že nepřinesou překvapení. Že na setkáních není vidět víc Františkovo pojetí církve misijní a chudé, to mě až tolik nepřekvapilo. Zatím marně čekám, že se objeví zajímaví hosté, kteří by byli svědky víry, pravdivosti, otevřenosti a dialogu. Tím nechci říci, že současní hosté nesplňují tato kritéria, ale nakolik je znám a vidím jejich témata, lze předpokládat, že to je trochu jako ve škole. Osnovy jsou dány a možná i nějaké ty indikátory také.

Chtějí být mladí lidé i v sobotu ve škole? Chtějí se jenom bavit na těchto setkáních? Jaká je vlastně cílová skupina a vize těchto akcí? Udržet tradici oslav dne mládeže a vděčnosti Janu Pavlu II. za tuto iniciativu? Je příliš odvážné a nereálné uvažovat také o cílové skupině mladých lidí, kteří jsou kritičtí a aktivní v ekologických, skautských nebo sociálních projektech? Popř. mládež, která se neidentifikuje s církví a je jí vzdálena? Bez pěstování dialogu u mladé generace těžko očekávat zralý dialog u generace střední.

Poslední glosa kardinála Dominika Duky končila přáním, abychom se učili navázat dialog s těmi, kteří jsou pokřtění a přitom nejsou v církvi doma. Papež František mluví o periferii, dialogu, misii, ukazuje schopnost vidět realitu a nabízí cestu ke změnám. Snad jednou přijde čas, kdy se mladí lidé budou moci setkávat také s lidmi, kteří nejsou zaškatulkováni a jsou věrohodní tím, jak umí přiznávat své chyby a zápasí s nimi a přesto pomáhají tam, kde je třeba - ať již jako kněží, zasvěcené osoby nebo laici. Dokud to nebudeme umět, bude to jako ve škole, kde učitelé chtějí vypadat jako dokonalé vzory, a přitom žáci vidí jejich chyby a slabosti a důvěru jim jen tak nedají. Čím jsou děti menší a poddajnější, tím je to jednodušší. Čím jsou děti dospělejší, samostatnější a přemýšlivější, tím je to více náročné. Možná proto jsou tato setkání jaká jsou. A možná i proto jsou některé věci v církvi jaké jsou. Třeba nás papež František postupně víc naučí říkat to, co si myslíme, a také naslouchat těmto hlasům a pěstovat solidní dialog.

Josef Hurt

2.4.2015

http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=sloupek%2Foslava-mladi