Po nějakém tom čase uzrál další příspěvek na blog. Přesun na nové místo do Brandýsa a vlastně do nové diecéze resp. arcidiecéze, trocha zdravotních trablů a občasný sloupek na Umlaufoviny a tady na blogu trocha pasivita. Mohl jsem podívat tuto sobotu na setkání mládeže organizované centrem pro mládež pražské arcidiecéze. Chtě nechtě jsem malinko srovnával se setkáními mládeže, které jsem zažil převážně v litoměřické diecézi. Milé bylo seznámení s organizátory a nakouknutí do pracovního zázemí.

Před rokem jsem spáchal podobný příspěvek a tak možná malinko osvěžím jedno své přání a ocituji závěr tehdejšího blogerského počinu:

"Poslední glosa kardinála Dominika Duky končila přáním, abychom se učili navázat dialog s těmi, kteří jsou pokřtění a přitom nejsou v církvi doma. Papež František mluví o periferii, dialogu, misii, ukazuje schopnost vidět realitu a nabízí cestu ke změnám. Snad jednou přijde čas, kdy se mladí lidé budou moci setkávat také s lidmi, kteří nejsou zaškatulkováni a jsou věrohodní tím, jak umí přiznávat své chyby a zápasí s nimi a přesto pomáhají tam, kde je třeba - ať již jako kněží, zasvěcené osoby nebo laici"

Několikrát jsem sobě i mým partnerům v rozhovoru přípomínal, že jsem hostem, seznamuji se s poměry v diecézi a službou pro mládež. Na začátek musím složit velkou pochvalu organizátorům. Hlavní téma milosrdenství bylo hodně kreativním způsobem rozvíjeno celý den a velmi příjemně to osvěžila přednáška Tomáše Holuba včetně žertu o křesťanské církevní školce a hádance o veverce. Nevím, jak je mládež zvyklá sedět dlouho v klidu a poslouchat. Byl jsem překvapen, že to dokázala víc než dvě hodiny během první části. Moderátor se snažil seč mu síly stačily, ale jak říká klasik někdy méně je více. Kdyby dostal víc prostoru Tomáš Holub asi by to uvítalo nemálo mladých křesťanů, kteří jej znají z různých aktivit pro mládež.

Moderátor sice připomněl, že důležité informace jsou v brožuře, kterou dostali všichni účastnici, ale já jsem se zařadil do zástupu těch, co to přečtou a a pak někde založí. Po obědě jsem se rozhlížel po jednotlivých přednáškách a jelikož jsem nenašel organizační plán, tak jsem "zabloudil" na téma mě milé. O milosrdenství, sebepřijetí atd. Lektorka byla výborná a věřím, že mládež zaujala. Kdybych mohl něco vzkázat organizátorům, tak by to bylo, že bude dobře toto téma rozvíjet v praxi i na webu centra. Další téma si mě opět "našlo". Komunita Sant Egidio pro mě není neznámá a tak jsem byl zvědav na zájem mladých křesťanů. Bylo nás okolo patnácti. Tuším, že někteří si už potřebovali odpočinout a zvolili variantu zdravý vzduch a relax. Zároveň konkurence dalších hostů a různých aktivit byla převeliká a tak je to asi pochopitelné. I když červík pochybnosti ve mně hlodá. Jak je to se zájmem o diakonii, společenská témata atd u současné mladé generace pražské arcidiecéze. 

Celkově jsme byl rád, že jsem se mohl zúčastnit, doprovodit skupinku mladých farníků a seznámit se s organizátory. Něco inspirací a poučení jsem také načerpal.

Tady bych mohl spokojeně skončit, ale občas podléhám pokušení hodnotit. Tedy doufám, že je to spíše o rozlišování.

Jako kněz, který nedávno překročil padesátku jsem možná vzdálen světu mladých. Snažím se vnímat, co jími hýbe, naslouchat jim, naslouchat formátorům, psychologům i sociologům a nebýt hluchý a slepý na sociálních sítích. Proto mám odvahu se zkusit více ptát na kondici mladé generace pražské arcidiecéze resp. Prahy.

Zjistil jsem, že je tu okolo tří tísíc mladých katolíků. Na setkání jich přijelo něco přes tři sta. Zajímavá pastorační otázka by mohla být, kde je těch zbývajích devadesát procent? Neměli čas, připravují se na maturitu, zkoušky? Nebo nedokáží vydržet takto dlouhý program? Možná jsou se skauty. A nebo se jim nechtělo. Neměli motivaci nebo informaci? A možná potřebuji ještě něco jiného, možná víc akčního a regionálního? Bylo by zajímavé se jich na to ptát. Možná mít forum mládeže diecéze? V čase sociálních síti to není tak náročné organizačně a možná by se nechali slyšet i ti hledající, kritičtí a angažovaní v jiných aktivitách. Možná i introverti, které netáhne velké setkání by dali najevo svůj názor. Zatím mám tak nějak pocit, že jako všude, dělá se, co je v silách. Dělá se toho hodně. Jen nevím jak se rozlišuje, jak se hledá Boží vůle, vize.

Hnutí  mladých lidí JOC bylo neseno metodou Vidět-soudit-jednat! Poválečná generace bylo touto vizí vcelku dost oslovena, nemálo laiků i kněží zaplatilo za tuto vizi vězením a další perzekucí. Není nazajímavé zkusit dolovat v historii české katolické církve a zkoumat, jak se dokázalo přijímat nosné podněty z jiných zemí.