Občas se mi vrací téma sociálnosti církve v Česku. Jde mi o reflexi toho, jak vnímáme sociální rozměr křesťanského života.

Papež František nastavuje zrcadlo. Někoho povzbudí, někoho znepokojí a někoho nechá klidným. Jeho jihoamerický původ ho ovlivňuje tak jak původ ovlivňova i jeho předchůdce. Nás zase dosti ovlivňuje komunistických 40 let a možná i celé to dvacáté století od roku 1918.

Zažil jsem litoměřický seminář v letech 1984-89 s dvouletou přestávkou na vojně. Měl jsem možnost zažít studium teologie u polských jezuitů a seznámit se s pestrostí polského katolicismu a jeho sociální angažovaností. A vidím různé pastorační přístupy u nás, různě (ne)angažované křesťany ve veřejném prostoru ať již v občanské společnosti, komunální nebo krajské a státní úrovni. Čtu archivní zprávy o perzekuci církve a co nejvíce vadilo KSČ a Stb byli angažovaní křesťané. 

Vychází mi z toho, že není lehké měnit klima a postoj k angažovanosti. Důvodů bude hodně a nemám ambici na pár řádcích vypracovat solidní analýzu. Spíše zkouším porovnávat různost přístupů se všemi klady i zápory ve svobodné západní Evropě a postkomunistické střední Evropě. Velmi precizně uměli francoužští katolíci díky svobodě a velkému množství vzdělaných laiků spolu s biskupy zpracovat dokument, který tvořivě popisuje dva póly života církve tj. svátostnou pastoraci a diakonii (Pozvat současnou společnost k životu z víry - ochutnávka na webu: http://www.josefhurt.cz/node/7394)

V řadě zemí je tradice sociálních týdnů popř podobných projektů. Před pár dny papež František připomněl blahoslaveného Giuseppeho Toniola (1845–1918), ktorý v roce 1907 zorganizoval prvvní „Sociální týden" v Itálii http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26590 Na závěr byla vyjádřeno přání pomáhat katolíkům angažovat se v politice. https://www.deon.pl/religia/kosciol-i-swiat/z-zycia-kosciola/art,32193,wlochy-kosciol-pomoze-katolikom-angazowac-sie-w-polityke.html To už se ve zpravodajství české redakce vatikánského rozhlasu neobjevilo. Věnuji se dlouhodobě sledování zpráv české redakce a musím vyjádřit dlouhodobou nespokojenost s výběrem článků a jakýmsi divným výběrem dle osobních preferencí vedoucího redakce Milana Glasera. V českých katolických mediich se též velmi opatrně rozvíjí téma víra a politika. Nevím přesně proč tomu tak je, ale je to škoda. Pak to vypadá jak to vypadá. Lidovci marně shánějí bodíky a hlasy při volbách a daří se jim většinou přelézt díky tolerantním a věrným katolickým regionům. Ale mezi volbami aktivita prachbídná ke vztahu k voličům a kultivaci vztahu víry a politiky. Jen zaklínadla typu boj o křesťanské hodnoty atd. Nositelé funkcí už většinou kus práce odvedou, ale jsou plně zaujati svoji funkcí a následným bojem o přežití v čase předvolebním. Při nedostatečné kultivaci se pak individuálně rozhodují katolíci na základě svého poznání, které bývá ovlivněno zkušeností všedního života. A tak někteří volí TOP 09, starosty, piráty atd. Někteří divní katolíci raději volí protievropské strany. A kolik jich volí komunisty to ví jen Bůh.

Italové si užili své s Mussolinim a fašismem, my zase s komunismem. Ale každý se asi poučil po svém. Italové pokračují v sociálních týdnech a řadě dalších projektů, my se soustředili na charitu a svět politiky necháváme "jen" na modlitby před volbami. Každá modlitba je velmi důležitá, ale kdyby všechny důležité věci se odvíjely jen skrze modlitbu bez žádoucí aktivity, byl by to zajímavý svět. Záměrně zjednodušuji. Jsem si vědom, že kontemplativní a apoštolský rozměr působení církve je jasné téma.

Josef Hurt