pozn JH: synodní úvahy o nedostatku kněží nabízí reflexi o podobě kněžství. Výsledek průzkumu týmu prof. Zulehnera:
Toto jsou tedy čtyři hlavní typy v abecedním pořadí:
Kněz – tradiční reprezentant Krista
Prvním typem je kněz – tradiční reprezentant Krista. Žije zcela z Krista, cítí se být povolán a vyvolen. Cítí se být „alter egem Krista“, reprezentuje ho. Kristus si nárokuje celé jeho nejvnitřnější bytí. „Můj podíl padl do rozkošného kraje, mám velikou radost ze svého dědictví.“ (Ž 16,6). Dědictví = kléros, a on je klerikem. S farností si moc nezadá, odhlédneme-li od nejmenšího společného jmenovatele, totiž že všichni kněží chápou svůj úřad jako službu farnosti. Tento úřad, který byl ustanoven Kristem, je totiž od samého počátku tentýž. Historický vývoj tento klerik – tradiční reprezentant Krista nezná.
Prorok – muž Boží
I muž Boží, prorok, druhý hlavní typ, se cítí být Kristu blízko, reprezentuje ho, cítí se ve svém nitru Kristem uchvácen a proto je povinován církvi duchovním růstem. Ani tento vztah ke Kristu ho však neodvádí od farnosti a lidí, ale otevírá ho pro ně. Snaží se o vyváženost mezi „representatio Christi“ a „representatio ecclesiae“, tedy reprezentaci farnosti. Z historicky-kritického biblického bádání vyvozuje, že kněžský úřad je ve svém jádru Kristem chtěný a vyvíjí se v průběhu dějin. Jako muž Boží má blízko k lidem.
Prozíravý muž církve
Je pro něho důležité být povolán Kristem. To ho charakterizuje. Své povolání učinil životním povoláním. Je služebníkem církve. Prozíravý muž církve si vytváří bezpečný odstup mezi svým Já a náročným kněžským úkolem – svojí rolí kněze. Profesionalita je pro něho důležitější než spiritualita. S představou reprezentování vychází ztěžka: jak co se týče reprezentování Krista tak reprezentování farnosti. Je pro také důležité čistě od sebe oddělovat práci a volný čas. Není „vždy připraven“.
Pokrokový vedoucí farnosti
Čtvrtým typem je kněz – pokrokový vedoucí farnosti. Jeho služba ve farnosti je jiného druhu. Reprezentování pro něho nic neznamená – ani reprezentování Krista, ani reprezentování farnosti. Cítí se spíše jako bratr mezi bratry a sestrami. Stará se o to, aby všechna charismata došla uplatnění a aby farnost žila. Zaměřuje svůj kněžský úřad na to, aby členové farnosti vykonávali své povolání k všeobecnému kněžství. Tento druh úřadu není ustanoven Kristem, vyvinul se v dějinách. Tento typ kněze je nesen takovou spiritualitou, která se uskutečňuje každodenním vykonáváním pastorační služby.
Silné stránky a nebezpečí
Krátký popis čtyř typů úřadu na následujících stránkách rozvedeme na základě získaných dat. První hrubý náčrt se rozvine do pestré malby.
Kněz – tradiční reprezentant Krista
Je to typ kněze, který přísně vzato nezapadá do naší doby. Kněz – tradiční reprezentant Krista není současníkem ve smyslu řeckého „synchronos“. Není to člověk, který by šel s dobou. Moderní věci a především moderní doba nejsou jeho šálek čaje. Proto také není ohrožen pokušením surfovat na každé módní vlně a nekriticky se přizpůsobovat dechberoucímu duchu doby. Kněz – tradiční reprezentant Krista zastává právě takovou roli svého povolání, která má věčnou nebo lépe řečeno alespoň pětisetletou tradici. ... Těžiště svého povolání vidí v kultickém působení. Přinejmenším dobrou čtvrtinu kněží - respondentů ze Západu můžeme přiřadit k tomuto typu. Ve východoevropských oblastech je jich podstatně více. Ze všech dotazovaných je jich třetina.
Vypadá to jako překlad nebo výcuc odkudsi, ale chybí mi informace, odkud.
Paul M. Zulehner, Anna Hennersperger: „Jdou bez umdlení“(Iz 40, 31)
Kněží v dnešní kultuře. Výsledky studie Kněží 2000© (Priester 2000©)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.