pozn JH: synodní úvahy o nedostatku kněží nabízí reflexi o podobě kněžství. Výsledek průzkumu týmu prof. Zulehnera:

Toto jsou tedy čtyři hlavní typy v abecedním pořadí:
Kněz – tradiční reprezentant Krista
Prvním typem je kněz – tradiční reprezentant Krista. Žije zcela z Krista, cítí se být povolán a vyvolen. Cítí se být „alter egem Krista“, reprezentuje ho. Kristus si nárokuje celé jeho nejvnitřnější bytí. „Můj podíl padl do rozkošného kraje, mám velikou radost ze svého dědictví.“ (Ž 16,6). Dědictví = kléros, a on je klerikem. S farností si moc nezadá, odhlédneme-li od nejmenšího společného jmenovatele, totiž že všichni kněží chápou svůj úřad jako službu farnosti. Tento úřad, který byl ustanoven Kristem, je totiž od samého počátku tentýž. Historický vývoj tento klerik – tradiční reprezentant Krista nezná.
 

Prorok – muž Boží
I muž Boží, prorok, druhý hlavní typ, se cítí být Kristu blízko, reprezentuje ho, cítí se ve svém nitru Kristem uchvácen a proto je povinován církvi duchovním růstem. Ani tento vztah ke Kristu ho však neodvádí od farnosti a lidí, ale otevírá ho pro ně. Snaží se o vyváženost mezi „representatio Christi“ a „representatio ecclesiae“, tedy reprezentaci farnosti. Z historicky-kritického biblického bádání vyvozuje, že kněžský úřad je ve svém jádru Kristem chtěný a vyvíjí se v průběhu dějin. Jako muž Boží má blízko k lidem.
 

Prozíravý muž církve
Je pro něho důležité být povolán Kristem. To ho charakterizuje. Své povolání učinil životním povoláním. Je služebníkem církve. Prozíravý muž církve si vytváří bezpečný odstup mezi svým Já a náročným kněžským úkolem – svojí rolí kněze. Profesionalita je pro něho důležitější než spiritualita. S představou reprezentování vychází ztěžka: jak co se týče reprezentování Krista tak reprezentování farnosti. Je pro také důležité čistě od sebe oddělovat práci a volný čas. Není „vždy připraven“.
 

Pokrokový vedoucí farnosti
Čtvrtým typem je kněz – pokrokový vedoucí farnosti. Jeho služba ve farnosti je jiného druhu. Reprezentování pro něho nic neznamená – ani reprezentování Krista, ani reprezentování farnosti. Cítí se spíše jako bratr mezi bratry a sestrami. Stará se o to, aby všechna charismata došla uplatnění a aby farnost žila. Zaměřuje svůj kněžský úřad na to, aby členové farnosti vykonávali své povolání k všeobecnému kněžství. Tento druh úřadu není ustanoven Kristem, vyvinul se v dějinách. Tento typ kněze je nesen takovou spiritualitou, která se uskutečňuje každodenním vykonáváním pastorační služby.