V poslední době se mohou církevní společenství setkávat s častější sekularizací mládeže, ale také vnímání této sekularizace je vnímáno různě: je vnímána jako silnou překážkou pro předávání evangelia. Ovšem mezi mladými bývá tato sekularizace považována za vhodnou příležitost odtrhnutí se od tradiční zbožnosti či zbožnosti, která je součástí etnické a národní identity.
"V sekulární společnosti jsme také svědky nového objevu Boha a spirituality." [1]
Tyto podněty jsou pro církev a zvláště pro jednotlivá církevní společenství podnětem pro znovuzískání dynamiky ve víře, hlásání evangelia a pastorace.
Zdroj obrázku: Člověk a víra / Vojtěch Hlávka
Mladí lidé postrádají tuto dynamiku a touží po kvalitní pastoraci povolání mládeže. Zároveň mladí "už nehrají na tradice" a hledají opravdovou spiritualitu v prožívání křesťanství. Je potřeba, aby různé farní skupiny a společenství mládeže pracovali na efektivních programech pro doprovázení a formaci ve víře.
"Společně považujeme za nutné zajistit kompletní pastorační program, který by probíhal od dětství do dospělosti až po začlenění do křesťanského společenství. [2]
S určitou dynamikou pastorace se mladí setkávají na Světových dnech mládeže, které vznikly z prorocké iniciativy sv. Jana Pavla II.
"Národní a diecézní setkání hrají důležitou roli v životě mládeže, protože umožňují zakusit živou víru a společenství, které napomáhají vyrovnat se s životními výzvami a zodpovědně zaujmout své místo ve společnosti a v církvi" [3]
Pozornost padá i na duchovní pastýře a správce. Jsou často zahlceni mnoha administrativními a dalšími úlohami, které pohlcují mnoho energie. Tato situace je značnou komplikací, kvůli níž se nemohou tito pastýři a duchovní správci setkávat s mládeží a doprovázet ji. Je tedy na členech církevního společenství, aby byli ochotni nabídnout své schopnosti a dovednosti k pomoci duchovním a tím pomoci k tomu, aby se mohli duchovní pastýři a správci věnovat své prioritní službě - pastoraci.
"I když farnost zůstává první a hlavní formou církve na určitém území, různé příspěvky poukázaly na potíž farností zůstat významným místem pro mládež a na nutnost přehodnotit její misijní poslání." [4]
V městských čtvrtích pozbývají farnosti významu a také jejich nabídky nejsou nijak výrazné. To vede k nutné obnově. I přesto, že dochází k pokusům o inovaci, život mladých se přesunul z centra komunity na její okraj, aniž by se setkal s jakoukoliv pozitivní formou pozornosti.
Otázky k zamyšlení
- Jak v naší farnosti (církevním společenství) probíhá pastorace mládeže?
- Je naše farnost (církevní společenství) dostatečně dynamické, aby se mohla věnovat mládeži?
- Odehrává se život mládeže v centru naší komunity nebo na jejím okraji?
- Setkává se život mládeže s naší pozitivní nebo negativní formou pozornosti?
- Jaké své schopnosti a dovednosti mohu nabídnout duchovnímu pastýři nebo správci?
[1] Mladí lidé, víra a rozlišování povolání; Synoda o mladých lidech, Vatikán 2018; část I., kapitola I., čl. 14.
[2] Mladí lidé, víra a rozlišování povolání; Synoda o mladých lidech, Vatikán 2018; část I., kapitola I., čl. 14.
[3] Mladí lidé, víra a rozlišování povolání; Synoda o mladých lidech, Vatikán 2018; část I., kapitola I., čl. 16.
[4] Mladí lidé, víra a rozlišování povolání; Synoda o mladých lidech, Vatikán 2018; část I., kapitola I., čl. 17.
https://www.farnost-rajnochovice.cz/l/youthsynod-sekularizace-mladeze-a-situace-ve-farnostech/
"V poslední době se mohou církevní společenství setkávat s častější sekularizací mládeže"
Co přesně myslíte "sekularizací mládeže"?
Běžně se termín "sekularizace" používá ve dvou významech, ani jeden tu nesedí:
1. "sekularizace církevního majetku" (typicky při pojednání o Německu v 19. stol.)
2. "sekularizace" (bez dalších přívlastků) jako proces, kdy ve společnosti postupně ztrácí vliv církev, náboženství se stává věcí osobní volby a z veřejného prostoru je vytlačováno do polosoukromého a soukromého, ...
"Jaké své schopnosti a dovednosti mohu nabídnout duchovnímu pastýři nebo správci?"
Nikdy by mě nenapadlo nabízet (ani co) "schopnosti a dovednosti" (ani komu) "duchovnímu pastýři nebo správci".
"Pozdravpánbůh velebnosti, umím pěkně malovat a myslela jsem, jestli by se Vám to jako k něčemu nehodilo!"
asi záleží na tom, jaké pojetí církve a poslání máte. Někdo žije pro sebe a svůj prospěch. Někdo umí nabídnout své hřivny.
ohledně sekularizace jste si mladý pane tak trocha odpověděl. Sekularizace má velmi různé podoby a vlny časově podmíněné. Co třeba projít některá díla sociologů náboženství.
např. Sociologie náboženství
Dušan Lužný, Zdeněk Nešpor
Nakladatel: Portál 2007
Výjimečný případ Evropa: podoby víry v dnešním světě
Přední strana obálky
Grace Davie
Náboženství a moderní česká společnost
Přední strana obálky
David Václavík
"Co třeba projít některá díla sociologů náboženství."
Ale jo, asi bych mohl a měl.
"asi záleží na tom, jaké pojetí církve a poslání máte. Někdo žije pro sebe a svůj prospěch. Někdo umí nabídnout své hřivny."
Bezesporu. K mému pojetí církve třeba vůbec nepatří postava "duchovního pastýře nebo správce" jako někoho, jehož rukama by všechny "hřivny" měly procházet.
Kdybych považoval za užitečné snažit se fušovat farářovi do jeho výsostného pole působnosti (řekněme liturgie, katecheze, správa majetku farnosti), samozřejmě bych to řešil s ním, ale v církvi je spousta oblastí spravovaných laiky: kdybych třeba považoval za vhodné angažovat se ve farní charitě, nešel bych "nabízet schopnosti a dovednosti duchovnímu pastýři nebo správci," ale kontaktoval bych jejího ředitele.
A když už bych přeci jen šel "duchovnímu pastýři nebo správci" něco nabízet, pravděpodobně by to byly _služby_. (Vím, co by se hodilo u/dělat, bez součinnosti nebo souhlasu faráře to autonomně u/dělat nemůžu, nabízím, že to udělám.)
Abych někomu nabízel _schopnosti_, to bych musel mít opodstatněnou víru, že dotyčný bude mých schopností opravdu dobrým správcem (ví lépe než já, co bych měl u/dělat). Ohledně většiny "duchovních pastýřů nebo správců," které jsem za dobu užívání rozumu potkal, takovou opodstatněnou víru naprosto nemám. A v zásadě to není špatně. Farář není "správce hřiven farníků."
Možná je to slovíčkaření, jestli budu říkat schopnosti nebo službu. Služba bez schopností bývá jalová.
Mrzí mě zkušenost s pastýři. Lze také uvažovat o svých očekáváních a realitě a lidských omezeních, která má každý.
Řekněme, že malé děti mají velká očekávání od rodičů. Čím jsou větší, tím jsou kritičtější a pak postupně realističtější. Podobně vůči kněžím bývají hodně velká očekávání a někdy potom dosti nespokojenosti.
Liczba ludzi, którzy nie są związani z żadnym wyznaniem, rośnie. Ale to nie znaczy, że nie interesują się Jezusem - zauważa brat Alois, przeor Wspólnoty z Taizé.
Współczesny ekumenizm musi się otworzyć na nowy wymiar relacji, już nie tylko między Kościołami, ale również względem młodych, którzy nie są związani z żadnym wyznaniem – powiedział podczas swej wizyty w Watykanie przeor Wspólnoty z Taizé. Zauważył on, że liczba takich ludzi stale rośnie. Jednakże brak silnych związków ze wspólnotą Kościoła nie oznacza, że nie ma w nich duchowych poszukiwań, że nie interesują się Jezusem – dodał brat Alois.
Generace Z je velmi křehká. Když ale v něco věří, tak jde do ulic a bojuje za to, popisuje vědkyně
Narodili se mezi lety 1995 a 2010, žijí s telefonem v ruce a jejich domovem je digitální svět. Informace čerpají především z online prostředí, videí, podcastů, a knihy otevírají jen neradi. Generace Z nebo také snowflakes čili sněhové vločky byly předmětem výzkumu českých a norských výzkumníků. Co zjistili? https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/generace-z-zoomer-snehova-vlocka-vyzkum_2301212100_pat
ato generace je více citlivá. „Dokonce se říká, že jsou přecitlivělí. Tedy je potřeba s nimi jinak mluvit, dávat si pozor na slova. Jsou méně odolní vůči urážkám, často jsou více plačtiví. Jsou to ale také často větší bojovníci a když v něco věří, tak jdou do ulic a bojují za to.“
„Protože jde často o mladé lidi, kteří nastupují na střední a vysoké školy, je nutné jim přizpůsobit i výuku. Je důležité si uvědomit, že jsou jiní a pracovat s nimi individuálně podle toho, jaké jsou jejich potřeby.“
Pedagogika laskavosti
Jedem z výzkumníků se tak věnoval takzvané pedagogice laskavosti. „Tedy ano, nastavíme si limity, ale je také třeba vzít v úvahu to, že daná sněhová vločka měla nějaký problém a je na místě jí laskavě pomoci dostudovat, přestože třeba nesplnila nějaký termín.“
tamtéž
"... je nutné jim přizpůsobit i výuku. "
Pro zajímavost, spíše na okraj: Nedávno jsem mluvila s jednou mladičkou pedagožkou. Její studenti jsou téměř jejími vrstevníky. Problém vidí v tempu vývoje, než se vypracují nové učebnice, metodika, svět je jinde - řeč byla o nových, moderních učebnicích pro výuku českého jazyka, které se inspirují soc.sítěmi, vyšly z předpokladu, že většina mladých je na facebooku, Učebnice jsou hotovy, ještě se podle nich neučí, ale facebook se meztím stal více platformou "pro staré" a boomers.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.