Podat ruku, aby nebylo dosažení dospělosti strašákem

19. 12. 2019 13:00
Rubrika: cirkev a koncil

Takřka všechny starší kultury ve svých mravních základech kladly velký důraz na to, aby se společensky významně oslabeným umožňovalo dosáhnout zastání a pomoci ve zvlášť obtížných situacích. Současné podoby společenského uspořádání toto dědictví vesměs převzaly a postupně je včlenily do svých systémů práva, sociálního zabezpečení, zdravotnictví a vzdělávání.

Publikováno: 16. 12. 2019 10:45

 

Nezletilé děti, které z nejrůznějších důvodů ztrácejí svoje původní rodinné zázemí, se u nás dostávají do působnosti komplikovaného systému, který by měl zabezpečit péči o jejich základní potřeby a podmínky pro žádoucí osobní i společenský rozvoj. Úkol je to nejen svým objemem rozsáhlý, protože se jedná o počet dětí blížící se dvaceti tisícům, ale je navíc svým obsahem nesmírně složitý a ve svých dílčích segmentech křehký i snadno zranitelný. Když se někdo probírá statistikami z činnosti orgánů sociálně právní ochrany dětí, mrazí ho v zádech.  Jen za rok 2018 řešily tyto orgány přes osm a půl tisíce případů nežádoucího jednání s dětmi v původních rodinách, z toho pak ve více než tisícovce případů s následným umístěním v různých zařízeních ústavní výchovy.

Když se potom čas od času v médiích opakovaně dozvídáme, že až polovina dětí, které s dosažením zletilosti opustily dětské domovy, mají se začleněním do společnosti velké nesnáze a velká část z nich se dostává do vážných střetů se zákonem, mnozí z nás to odbydou mávnutím ruky či povrchní poznámkou na adresu úrovně dětských domovů a ostatních institucionálních zařízení. Avšak právě díky takové netečnosti celý systém už léta pracuje s nedostatečnou strukturou a s kapacitami omezenými jak finančně, tak personálně a institucionálně. Alarmující je skutečnost, že do dospělosti, tedy na samostatnou cestu životem vstupuje tolik mladých lidí bez náležité přípravy a opory, což ukazuje na významné mezery v celém systému. Je naléhavě potřebné ho znovu analyzovat a najít potřebné nástroje a prostředky k jeho zdokonalení.

Když nemá čerstvě plnoletý to štěstí, aby opouštěl svůj dosavadní dětský domov vybaven dobrou přípravou a se zázemím, jaké v okolí některých dětských domovů vytvářejí podpůrné organizace, které provozující doprovodné služby nebo domy na půl cesty, ocitá se ve velmi těžké situaci. Ve většině případů je takový člověk významně znevýhodněn různými formami zranění osobnosti, které pocházejí ze zkušeností s původní rodinou. Dochází ke ztrátě těsných vazeb dosavadního života, vyvinou se poruchy způsobující úzkosti a deprese, vzniká vzdělanostní deficit. Na všechny nejistoty takové situace nemůže postačit jenom to, čím je nakonec podle zákona na cestě do samostatného života člověk vybaven, tj. např. peníze, které při odchodu jak z dětského domova, tak z pěstounské péče dostane. Ty většinou na zajištění bydlení pro začátek nepostačují. Bydlí po noclehárnách a u příležitostných známých. Nevzniká ale ani zázemí potřebné pro hledání stálého zaměstnání. Takový člověk pak snadno uhýbá před náročnějším způsobem života a dostává se postupně do prostředí, kde situaci řeší nahodile nelegálním zaměstnáním, posléze pak většinou zprvu drobnými a později stále vážnějšími delikty. Nástrah na nezkušeného a traumaty zatíženého člověka je nespočet a účinná pomoc není k dispozici v takovém rozsahu, který by postačoval pro všechny, kdo každoročně dosáhnou zletilosti. V minulých letech jich bývala ročně necelá tisícovka, za rok 2018 to bylo v různých zařízeních ústavní péče něco přes sedm set. Z hlediska ztrát pro společnost je riziko propadání jakékoli části těchto mladých lidí na okraj nezměrným selháním především lidsky, ale i z hospodářského hlediska. Co by prostředky sociální podpory a pomoci mohly v pravou chvíli řešit za desítky tisíc korun, to pak v budoucnu bude představovat ztráty v mnohanásobné výši nuceně vynakládané na systémy sociální a penitenciární péče. Nezměrný a nespočitatelný je ale hlavně rozdíl v životním pocitu těch, kdo se díky účinné pomoci dostanou na obvyklou životní cestu, oproti těm, kdo setrvale přežívají na okraji společnosti.

Nedávné konference na Staroměstské radnici v Praze s názvem „Dítě v systému“, se vedle zasvěcených odborníků zúčastnila veřejná ochránkyně lidských práv a vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Tam se přesvědčivě prostřednictvím zkušeností a příkladů osvědčené praxe ukázalo, že systém by bylo možné doplnit, posílit a šířeji uplatnit účinné prvky, které už existují a úspěšně fungují. Představili je pracovníci veřejné správy, dále představitelé různých zařízení dětské ústavní péče a zástupci rozmanitých neziskových organizací, které v dané oblasti působí. Z jejich příspěvků, připravovaných bez předběžné koordinace, postupně vycházelo najevo, že stávající systém se jednak opírá o poněkud obsoletní legislativní základnu, tedy neúčinné právní normy, které jsou ale stále formálně platné,  dále že chybí soustavné a celoplošně působící podpůrné kapacity odborné pomoci pro následnou péči o mladé dospělé, kteří vystoupí z náhradní péče, a konečně že chybí platforma pro přípravu dotačních titulů zaměřených na tuto oblast.

Organizátor konference zapsaný spolek Mimo domov, o.s. připravil Hromadné dovolání o vzájemné podpoře při prosazování správné péče o ohrožené děti a mládež, ke kterému se připojili téměř všichni účastníci konference bez ohledu na to, v jaké oblasti sami působí.  Hromadné dovolání směřuje k podpoře veškerých snah o systémovou změnu v oblastech směřujících k naplnění správné funkce náhradní péče o děti. Apeluje na potřebu okamžité změny v pěti oblastech a formách podpory a spolupráce:    

  • rozvoji psychologické a psychoterapeutické péče – nezbytné zaléčení traumat,
  • průběžné přípravy dětí na odchod z dětských domovů,
  • vzniku programů doprovázení další a následné péče o mládež, poté co domov opustí,
  • zvýhodněném a chráněném bydlení,
  • podpoře v sociálně pracovní oblasti a orientaci na trhu práce.

Vedle těchto opravdu naléhavě aktuálních oblastí se však jeví jako potřebné přistoupit také ke koncepčnímu přepracování stávající legislativy a k širšímu uplatnění sociální podpory ohrožených rodin. Nemalý počet dětí by vůbec do náhradní péče nemusel být umisťován, kdyby v určitých případech nouze mohly kompletní rodiny (tj. včetně všech dětí) překlenout tísnivé období díky účelně poskytované pomoci ve výši zlomku prostředků vynakládaných z veřejných prostředků na ústavní péči. Také je potřebné, aby se i širší veřejnost seznámila s těmi formami podpory mladých lidí, které nevyžadují velké prostředky nebo prostory pro ubytování. Například ze zkušeností spolků jako je Patron dětí nebo Středisko pomoci dětem a rodinám (Střep) a mnoha dalších je zřejmé, že i poměrně nenáročné zapojení lidí do různých forem doprovázení může mít velký význam a neobyčejně příznivé účinky. Podaná ruka, naslouchání a přiměřeně poskytnutá důvěra může nesmírně pomoci potřebnému a navíc připravit příznivý zážitek i tomu, kdo je poskytnul.

Václav Malý, biskup

předseda rady Iustitia et Pax

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/191216podat-ruku-aby-nebylo-dosazeni-dospelosti-strasakem?fbclid=IwAR1udyWO7XRcskyGmY7iD2KMALoBgX0qmiaL0gkTf_YcIvs-pcmpaN3BXjk

Zobrazeno 174×

Komentáře

Jiří Zajíc

Správná řeč Václava Malého.
V téhle oblasti by se církve měly angažovat ještě mnohem víc.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz