Ježíšovo sestoupení do vody znázorňuje, že pro­niká do hlubin země. Ve křtu sestupujeme právě do hlubin vlastního nitra, do propasti vlastní duše, do říše stínů, kam jsme zapudili vše, co bychom rádi vymazali ze svého života. A právě proto, že jsme se­stoupili do vlastní temnoty, se nad námi otevírá nebe. Když máme odvahu přijmout své vlastní lid­ství se všemi vrcholy i propastmi, i s temnotou, kte­rá se uhnízdila v našem nitru, když nic nezatlačuje­me do pozadí, otevře se nám nebe.

Otevřené nebe nám ukazuje horizont, v němž jako křesťané žijeme. Je to otevřený horizont Boží. Když o sobě uvažujeme, neměli bychom být příliš malověrní. Nad námi se otevírá nebe. Naše nebe sahá až k samotnému Bohu.

 

Bezvýhradně přijatý

A Bůh nám říká, že nás bezvýhradně přijímá a že máme právo na život. Karl Frielingsdorf ve své knížce Od přežívání k životu popsal pocity mnoha dětí, které se domnívají, že právo na život mají jen podmíněně. Prožívají zkušenost, že jsou přijímány, jen když plní určité podmínky, když mají úspěch, když něco doká­žou, když nedělají rodičům starosti, když nevyžadují mnoho péče, když se přizpůsobují. Když dítě cítí, že je přijímáno jen podmíněně, vymýšlí strategie, jak přežít. Kvůli tomu, aby je měli rodiče rádi, vždy potla­čí vlastní názor, vypudí ze sebe veškerý smutek
a veš­kerý hněv, aby rodičům nedělalo starosti. Kvůli tomu, aby ho přijímali a uznávali, podává stále lepší výkony a vynakládá na to všechny své síly. Nikdy ale nedosáhne při­jetí, po němž touží, protože to by bylo přijetí ničím nepod­míněné. Dítě tak nežije skutečným životem. Frielings­dorf nazývá tento zredukovaný život „přežíváním“. Aby dítě přežilo, potřebuje různé strategie výkonu a přizpůsobování. Skutečný život může žít, jen když zakusí bezpodmínečné právo na život.

A právě při křtu slyšíme hlas Boží: „Ty jsi můj mi­lovaný Syn, v tobě mám zalíbení!" A mám tě rád ne proto, že podáváš kdovíjaké výkony, miluji tě právě takového, jaký jsi. Jsi tedy vítaný, přijímaný, milova­ný. Toto absolutní právo na život, jež prožíváme ve křtu, je předpokladem, že můžeme nejen přežívat, nýbrž doopravdy žít.

Anselm Grün – Křest