Milí laici v současné době probíhá Národní kongres laiků ve Španělsku. Jsem zvědav, jestli se někdy dočkáme něčeho pohodobného u nás.
Jak se žije laiků u nás? Ledacos se projeví v mediich a věru nebývá to radostné čtení většinou. Jsou také dobré zprávy o různých farnostech, komunitách a projektech. Ale jak už to bývá většinou víc pozornosti poutají negativní zprávy.
Měl bych velkou radost, kdyby laici byli schopni víc spolupracovat a kdyby odpovědní, kteří mohou dílo spolupráce a kooperace podpořit, konali. Existuje Rada pro laiky České biskupské konference, vedená biskupem Vlastimilem Kročilem, dříve také biskupem Radkovským. Občas jsem dostával zprávu o setkání, protože jsem byl součástí skupiny promotorů Hnutí za lepší svět. Ale slyšeli jste někdy o této Radě pro laiky? Nevím jestli je to víc tím, že u nás ovoce II. vatikánského koncilu nedozrálo nebo někteří laici se pohybují mezi pokušením klerikalismu a mezi pokušením nezralé kritiky. A nebo jestli je problém v tom, že se laici neumí dohodnout na spolupráci a někdy to vypadá jako jeden hot a druhý čehý.
V roce 2012 jsem v časopisu České křesťanské akademie Univerzum psal o svém pohledu na laiky a jejich radosti a starosti (Dvacet let radostí a bolestí laiků v české církvi, Universum 1 / 2012 - Česká křesťanská akademie, www.krestanskaakademie.cz › universum › Universum_12-1_tisk)
Nedokážu přesně analyzovat aktuální situaci laiků u nás, ale na základě obrazu medii křesťanských i sekulárních a díky zkušenosti s rozhovoru s lidmi mám dojem, že změny k lepšímu nejsou vidět a že trvá situace, kdy řada obdarovaných laiků se raději angažuje ve smysluplných společenských projektech než v církevních projektech. Čest vyjimkám jako jsou církevní školy, rodinná centra a charity, často spojené též s výdělkem. Dobrovolnických projektů je jako šafránu a to už nemluvím o zapojování laiků do strategických a rozhodovacích procesů v církvi.
Ze strany laiků vnímám několik problémů: 1) chlapec z tradiční náboženské oblasti jde do semináře, valná část farníků ho doslova adoruje, tento přístup pokračuje i během studia a formace i kněžského působení, zvláště pokud jde do tradiční farnosti. Může ho to neovlivnit? Když nemá po svém boku hospodyň, která by ho citlivě a přitom jednoznačně vracela na zem? 2) Strach o spásu vlastní duše, když nebudu v něčem souhlasit s knězem. Několik let jsem pracovala ve farní kanceláři jako pastorační asistentka. Pokud se některým farnicím něco nepozdávalo, snažily se mě přesvědčit, abych se pana faráře zeptala/řekla mu... přitom jim o nic relativně nešlo! Byly důchodkyně nebo skorodůchodkyně, navíc bez pracovního poměru u Arcibiskupství či farnosti. 3) Rodinné klany. Kněz má na starost více farností
nebo je-li ve městě, kde je biskupství, více funkcí (některé může dle kanonického práva z titulu svěcení vykonávat jen kněz a těch je málo). Takto vytížený-přetížený kněz je rád, že ve farnosti je zdravé jádro, rodina či několik rodin, které jsou aktivní a pracují pro farnost. Nemá tudíž ani sílu řešit vnitřní vztahy mezi farníky (pokud to není hodně přes čáru) a tak se může snadno stát, že ona rodina či rodinné klany ve skutečnosti rozhodují, kdo bude hoden se více angažovat apod., jednoduše farnost vnímají jako svůj soukromý podnik nebo domácnost. Tolik pohled konvertitky :). Jinak obecně si myslím, že mnohé je o lidech a že záleží taky z velké části na tom, jak a kdy se názor vyjádří.
@PetraO s temi klany to je presne a s rozhodovanim take. Dokonce nekdy ani sam farar nic nezmuze ptoti rozhodnuti rady. Nebo se ani nedozvi, ze ..treba nekomu, kdo se opravdu zapojit chtel, treba mel i vizi a projekt, a s fararem to konzultoval, nakonec ostrouha. Kdyz se to opakuje vickrat a u ruznych nabidek, cloveka to odradi. A taky mrzi... uz se vnucovat nebudu . :(
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.