Milí laici v současné době probíhá Národní kongres laiků ve Španělsku. Jsem zvědav, jestli se někdy dočkáme něčeho pohodobného u nás. 

Jak se žije laiků u nás? Ledacos se projeví v mediich a věru nebývá to radostné čtení většinou. Jsou také dobré zprávy o různých farnostech, komunitách a projektech. Ale jak už to bývá většinou víc pozornosti  poutají negativní zprávy. 

Měl bych velkou radost, kdyby laici byli schopni víc spolupracovat a kdyby odpovědní, kteří mohou dílo spolupráce a kooperace podpořit, konali. Existuje Rada pro laiky České biskupské konference, vedená biskupem Vlastimilem Kročilem, dříve také biskupem Radkovským. Občas jsem dostával zprávu o setkání, protože jsem byl součástí skupiny promotorů Hnutí za lepší svět. Ale slyšeli jste někdy o této Radě pro laiky? Nevím jestli je to víc tím, že u nás ovoce II. vatikánského koncilu nedozrálo nebo někteří laici se pohybují mezi  pokušením klerikalismu a mezi pokušením nezralé kritiky. A nebo jestli je problém v tom, že se laici neumí dohodnout na spolupráci a někdy to vypadá jako jeden hot a druhý čehý. 

V roce 2012 jsem v časopisu České křesťanské akademie Univerzum psal o svém pohledu na laiky a jejich radosti a starosti (Dvacet let radostí a bolestí laiků v české církvi, Universum 1 / 2012 - Česká křesťanská akademie, www.krestanskaakademie.cz › universum › Universum_12-1_tisk)

Nedokážu přesně analyzovat aktuální situaci laiků u nás, ale na základě obrazu medii křesťanských i sekulárních a díky zkušenosti s rozhovoru s lidmi mám dojem, že změny k lepšímu nejsou vidět a že trvá situace, kdy řada obdarovaných laiků se raději angažuje ve smysluplných společenských projektech než v církevních projektech. Čest vyjimkám jako jsou církevní školy, rodinná centra a charity, často spojené též s výdělkem. Dobrovolnických projektů je jako šafránu a to už nemluvím o zapojování laiků do strategických a rozhodovacích procesů v církvi.