Vatikán uspořádal první Mezinárodní kongres o roli seniorů v církvi a celé společnosti. Minulý týden se jej zúčastnilo více než 550 odborníků z 60 zemí Afriky, Severní a Jižní Ameriky a Evropy. Mezi nimi dvě Češky.


Snímek RaVat

„Život je dar, a je-li dlouhý, je privilegiem jak pro jeho nositele, tak pro celé okolí,“ zdůraznil papež František při audienci pro účastníky kongresu. To, že se prodlužuje průměrný věk, je podle papeže pro křesťanskou spiritualitu „požehnáním“.

Bohatství mnoha let života

Staří lidé přispívají především svou zkušeností a znalostí víry, jak zdůraznil kardinál Kevin Joseph Farrell, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život – papežského úřadu, který kongres uspořádal. „V církvi se na staré lidi trochu zapomíná. Bývají ‚na obtíž‘, ač by se naopak měli stávat spoluaktéry díky veliké zkušenosti, kterou za léta života nashromáždili,“ cituje prefekta Vatican News. Program setkání v římském patristickém institutu Augustinianum měl tři tematické části: jak by měla církev zamezit šíření tzv. skartační kultury, která staré lidi mnohdy odepisuje; jaká je odpovědnost rodin vůči starým lidem; jaké mají senioři povolání v rámci církve i široké společnosti.

Papež František v obsáhlé promluvě připomněl, že je třeba životu ve vysokém věku dát smysl a že by i církev měla změnit své pastorační návyky, aby dokázala reagovat na rostoucí počet seniorů. „V Bibli je dlouhý věk požehnáním. Vystavuje nás konfrontaci s naší křehkostí, vzájemnou závislostí, rodinnými a společenskými vazbami, a především s naším postavením Božích dětí. Bůh Otec, který nám udílí stáří, nám tak poskytuje čas, abychom jej hlouběji poznávali a navázali s ním niterný vztah; abychom stále více vcházeli do jeho srdce a spočinuli v něm. Stáří je však rovněž časem, kdy se obnovuje plodnost
(srv. Žl 91,15, Řím 4,18-20). Starý člověk, i když je slabý, se může stát nástrojem v dějinách spásy,“ zmínil Svatý otec. „Není zde pouze minulost, jako kdyby pro staré lidi existoval jen předešlý život a zplesnivělý archiv. Pán s nimi chce a může psát i nové stránky naplněné svatostí, službou, modlitbou. Senioři jsou přítomností a zítřkem církve,“ zdůraznil papež a vybídl, aby spolu mladá a stará generace trávily čas: „Stáří není nemoc, nýbrž privilegium. Nemocí se ovšem může stát osamělost.“

Stáří patří k mládí

Z Česka se kongresu zúčastnila ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. „Společnost stárne, ale to se netýká jen seniorů – život jde celkově ‚pomaleji‘ a lidé ve 30 letech jsou dnes v etapě dřívějších dvacátníků. Téma tedy není izolované, život je dnes úplně jinak rozložený,“ uvedla Oujezdská pro KT jedno z témat, na něž se kongres zaměřil. „Stáří není období, kdy už se od lidí nic neočekává. Naopak, nezaměnitelnou úlohu hrají senioři při svědectví víry, kterou mohou předat svým vnukům,“ dodala s tím, že se často stářím zaobíráme jen z pohledu poskytování sociálních služeb. „Staří lidé nejsou objekty pastorace, nýbrž jejími subjekty, tedy měli by se povzbuzovat v tom, co mohou dát, protože mladí to bez nich nezvládnou,“ ozřejmila ředitelka a uvedla, že například v zahraničních farnostech mají dobrou zkušenost se službou naslouchání po telefonu.

Během kongresu ji zaujalo nadšení Jihoameričanů a také různá osobní svědectví – například Catherine Wiley z Irska, která vede tamní Katolickou asociaci prarodičů. „Svět dnes není horší ani lepší, než byl dříve, je úplně jiný. Catherine, matka čtyř dětí a babička deseti vnoučat, mluvila o tom, jak zdaleka ne všichni jejich potomci jsou věřící a jak například dlouhou dobu přemlouvali svého vnuka, který je homosexuál, že jej církev miluje,“ vzpomíná Oujezdská. Podle ní by bylo nyní třeba ještě více uznat potřeby těch, kdo o seniory pečují, a ocenit jejich práci.

Další zástupkyní Česka na kongresu byla Veronika Čepelková, vedoucí Diecézního centra pro seniory v Hradci Králové. „Nejdůležitější je začít pracovat na mezigeneračních vztazích v rodinách – a v tom jako církev můžeme být ukázkou, že stáří patří k mládí a naopak,“ poznamenala Čepelková pro KT. Zaujalo ji svědectví brazilského biskupa, že v zemi mají 25 tisíc dobrovolníků, kteří navštěvují seniory. Sama ze své praxe jmenovala dobré zkušenosti například s pobyty pro prarodiče s vnoučaty, které jejich diecézní centrum organizuje. „Prarodiče jsou v rodině nejlepší evangelizátoři. Ve farnostech často slouží jako animátoři a vedoucí společenství, ale i mimo církev se zapojují ve službě hlídání či doučování dětí nebo navštěvují školy a vyprávějí své životní příběhy,“ vyjmenovala Čepelková. Na římském kongresu měla šanci setkat se osobně i s papežem Františkem. „Hledáme-li v dnešním světě osobnost, která ukazuje, že seniorský věk je aktivní a má smysl, je to právě Svatý otec,“ uvedla s tím, že ji audience povzbudila do práce a byla jedním z nejsilnějších zážitků v jejím životě.

Civilizovaná společnost seniory oceňuje

K tématu dlouhověkosti se papež vrátil také při nedávné audienci pro členy Kongregace pro nauku víry, které přijal u příležitosti jejich plenárního zasedání na téma péče o lidi v závěrečné fázi života. „Ve skutečnosti lze společnost označit za civilizovanou jedině tehdy, jestliže vyvine protilátky ke skartační kultuře a projevuje-li se v ní solidarita,“ vyjádřil Svatý otec. A následně zdůraznil: „Péče o staré a nemocné lidi vyzývá církev ke konverzi srdce, aby dle příkladu milosrdného Samaritána zakoušela soucit, zastavila se a ujala se jich.“

TEREZA ZAVADILOVÁ

http://www.katyd.cz/clanky/seniori-dnesek-i-zitrek-cirkve.html