Pročítám literaturu dostupnou na internetu o tom, jak se podporuje duchovní cesta lídrů. Ale ouha. V české katolické literatuře kde nic tu nic. Evangelikální literatura a také aktivita v praxi je čilejší. 

Podobnou zkušenost udělal popularní kanadský kněz v knize o farnosti Proměna farnosti - Z udržovacího režimu k misijnímu zápau, James Mallon, nakladatel Karmelitánské nakladatelsví 2018), která se u nás stala hitem . Nevím, zda jde o módu nebo trend v případě tohoto autora. To ukáže čas. 

Ojedinělá aktivita se objevila na pražské teologické fakultě, ale jsem lehce skeptický k nabízené formě. Nevím, kolik vlastních praktických zkušeností s vedením týmu, komunity, společenství má autor, Ing Češka. Prezentace je fajn, ale že byly zástupy zájemců se nedá říci. To může být vysvědčení o zájmu laiků a kněží nebo o formě nabídky (Management (nejen) církve a církevních organizací). 

A co zmíněná ekumena? Jeví se mi tuze praktická. Network vedoucích křesťanských organizací:

https://evangelikalniforum.cz/znacka/network-vedoucich-krestanskych-organizaci/

Neznám přesně důvody pokroků u evangelikálů. Ale mimo jiné je jiný vztah pastora ke staršovstvu a být dobrým lídrem je dosti existneciální starost. Setkal jsem se také s názorem v jedné diplomové práci, že bylo hodně nadšení po r. 1989 u konvertitů, kteří se ujali služby vedení a že se také napáchalo hodně chyb. 

V katolické církvi asi chyby v této oblasti nepácháme a není tedy co reflektovat. A nebo se stydíme za chyby a tak nějak spíše zatloukáme, zatloukáme. Papež František nabídl terapii skrze synodu, ale zdá se, že to bude běh na dlouhou trať. 

Mám-li odpovědět na otázku, zda jsou lídři v církvi tak odpovídám, že snad ano, ale rostou jako dříví v lese. Trend je raději mluvit o animátorech a poslušnosti a zbožnosti atd. Na Slovensku mě mile překvapili několika iniciativami např líderská animátorská škola atd. 

Dobře je podívat se k sousedům a trocha se nechat poučit. Ale jak to tak bývá česká cesta je někdy hodně svébytná.