O spiritualitě se dnes mluví v mnoha různých souvislostech. Jeden psycholog před vánocemi nabídl spirituální resp. pseudospirituální rozměr uklidu nebo sledování pohádek. 

Reflexe spirituality a její zdravotní kondice je vzácná. Ještě tak diplomové práce a knihy o duchovním životě se tohoto tématu nějak opatrně dotknou. Paulínky to vzali od podlahy a vydali knihu protestanta P. Scacerra.pod názvem Emočně zdravá spiritualita. V češtině lze nalézt knihu tohoto autora s názvem Emočně zdravá církev. Pár kapitol jsem před lety přečetl a mám radost že tento autor se příblížil i katolickým čtenářům a čtenářkám. 

V první části knihy mě zaujalo desatero, které vysvětluje ledacos z našeho jednání a jednání našich bližních a vztahů v komunitách farních i řeholních.

Deset příznaků emočně nezdravé spirituality

Jaké jsou přesně indikátory či příznaky emočně nezdravé spirituality? Než prozkoumáme cestu, která nás vyvede z našich zajetých kolejí, je nutné, abychom jasně popsali klíčové příznaky emočně nezdravé spirituality – tj. způsoby myšlení a jednání, jež tyto koleje nejprve vyhloubí a poté působí zkázu v našich osobních životech a církevních společenstvích.

#emočnězdraváspiritualita

V krátkosti je zde uvedeno deset nejvýraznějších příznaků emočně nezdravé spirituality:

1. využívání Boha k útěku od Boha,

2. ignorování svého hněvu, smutky a strachu,

3. umírání nesprávným věcem,

4. popírání vlivu své minulosti na přítomnost,

5. dělení života na sektor „světský“ a „duchovní“ (posvátný),

6. namísto přebývání s Bohem konání věcí pro Boha,

7. snaha „řešit“ konflikty spiritualizováním,

8. maskování své zraněnosti, svých slabostí a selhání,

9. nerespektování zdravých hranic,

10. posuzování duchovní cesty druhých lidí.

Krásné desatero, které může být pomůckou pro objevení kořene věčného posuzování, pomlouvání atd Klasické příručky duchovního života mluvili o pýše jako kořenu dalších hříchů. To jsme ale dost často zařadili k tématům, které jsme dali do přihrádky známe a co s tím. 

Někteří moderní autoři knih o spiritualitě např. A.Grün, T. Halík, J.Vanier, J.Powel, H.Nouwen nabízejí zájem o svět emocí, o dialog psychologie a víry. Je tu jedno ALE. Ti, kterým by prospěla alespoň minimální snaha o sebepoznání se radějí pomodlí o růženec víc a čekají na zázrak, který vyřeší jejich zkraty. Připomíná to onoho člověka, který sedí na střeše v době záplav a prosí o záchranu. Jezdí záchranáři, aby ho odvezli a on jim říká, že čeká na vyslyšení svých proseb o záchranu a že nepojede. 

Kdo chce pochopit, pochop.