Druhý typ ze čtyř pohledů na kněžskou službu, který formuloval profesor Zulehner na základě sociologického průzkumu života kněží. 

 

Vidím své silné stránky

Jako kněz žiji na rozhraní mezi tradicí a situací, evangeliem a kulturou a mezi církevním úkolem a očekáváním od lidí. Mojí silnou stránkou je to, že tento „pastorační konflikt“ vydržím a jsem stavitelem mostů.

Otevření církve světu, které umožnil Druhý vatikánský koncil velmi doporučuji. Považuji za svůj úkol přiklonit se ke světu, rozpoznávat a určovat znamení času a podle nich formovat zvěstování evangelia.

Chápu sám sebe jako obhájce slabých a ohrožených. Silnou stránkou mé pastorační služby je moci se vyjadřovat k nešvarům v církvi a společnosti a zasazovat se o nápravu.

Velmi mi leží na srdci doprovázení lidí při jejich životních přechodech. Rád sdílím jejich radost a neději, smutek i strach v různých životních obdobích. Do toho investuji mnoho času.

Farní rada je mým důležitým poradním grémiem. Měla by mít rozhodovací kompetenci v otázkách, které se týkají dobra farnosti. Existují však oblasti, do nichž si – na základě své vedoucí funkce – nenechám zasahovat.

Považuji se za muže pokoje a smíření. Jsem připraven urovnávat konflikty ve farnosti resp. na mém pracovišti a chápu sám sebe svým způsobem jako úředního mediátora.

Rád vystupuji na veřejnosti a rád přebírám zodpovědnost za farnost. Dělá mi radost, že si – při veškerých povinnostech – mohu při svojí práci určovat priority.

Výsledky historicko-kritické exegeze – i co se týče vývoje kněžského úřadu – ve mně posilují přesvědčení, se kněžský úřad i nadále bude vyvíjet vyváženě mezi všeobecným a úředním kněžstvím.

 

Učím se od ostatních

Jak vzdoruji (každodennímu) pokušení vyhnout se „kříži“ napětí mezi kulturou a evangeliem a přiklonit se na jednu stranu nebo se stáhnout?

Co mi dává sílu ustát složitost svého úřadu a nestát se tím,kdo zjednodušuje a rozhoduje se pro rychlá a jednoznačná řešení v neprospěch rozmanitosti?

Nezahrabávám se, především ve svém volném čase, do knih a studia teologické literatury, namísto toho, abych vyhledával rozhovor, vyrovnání a diskuzi s druhými – s kolegy, v kruhu přátel mimo svoji pracovní oblast, pěstování vztahů a další zájmy? Jak je to s mojí schopností poodstoupit od své role?

Stačí moje spirituální a lidské síly k tomu, abych jako muž Boží udržel své nasazení na trvalé vysoké úrovni? Kde najdu nové zdroje, které jsem dosud neobjevil? Rychlé rázné slovo je mi kolikrát bližší než často náročný dialog předcházející rozhodnutí. Samostatná práce mi sedí víc než práce v týmu. Vážím si dostatečně dialogu? Jak mohu získat více trpělivosti pro pomalejší rozvoj lidí, kteří se angažují ve farnosti nebo s nimiž spolupracuji při své práci?

Vidím různé možnosti vybudování sítí v děkanátu nebo mezi kolegy ze sousedních farností, s jejichž pomocí by se základní pastorační konflikt mohl lépe zvládat?