Pár týdnů promýšlím téma koučinku, supervize, komunity a leadershipu pohledem víry, bibické moudrosti, teologe a praxe u nás a u sousedů. Důvody jsou mnohé i potřebné. O to víc mě mile překvapil Katolický týdeník rozhovorem se supervizorem a koučem pro diecézi Münster. Je nazván Pomoc v hádkách a rozdělení. 

Setkal jsem se s názorem, že křesťané se nehádají, ale hájí svou pravdu. Ti zralejší křesťané už pochopili, že konflikty patří k životu a že je dobré v naléhavých případech vyhledat odborníka a spojit dar víry s možností nechat si poradit, pochopit zdroj a povahu konfliktu a popř. se nechat provést tímto obdobím. Rodinná centra vykonala mnoho dobrého při provázení rodin, ať již preventivně, výchovně nebo když je ouvej. Existují několik iniciativ, které rozvíjejí dialog víry a psychologie. Již desítky let tu je pastorální psychologie. Ale také existuje obava z psychologie a nejen mě se zdá, že hlavně u těch, kterým by tuze pomohlo překonání strachu z psychologie. Nedávno papež František prohlásil, že strach z pravdy rodí pokrytectví. 

Synodální zpětná vazba kontinentální syntézy v Olomouci je inspirativní a šancí pro tvořivý dialog víry a psychologie v životě křesťanů a také v kněžské službě:

 - Formace kněze k evangelnímu leadershipu v duchu služebnosti.

- Integrální formace kněží: růst v naslouchání, sebepoznání, interdisciplinární dovednosti, formace kandidátů kněžství a kněží k rozvíjení manažerských dovedností.

V některých diecézních syntézách se objevilo volání po supervizi kněžské služby, tak snad i synodní výzvy po učení se naslouchání a dialogu nám pomohou vítězit nad strachem z novot. Dobrý hospodář vynáší z pokladnice věci nové i staré. Nejde o podléháním módním vlnám, ale o prozíravost a schopnost rozlišovat, kdy a jaké prostředky pomáhají na cestě víry.