Synoda o synodalitě nevzbuzuje na signálech.cz nadšení a zdá se, že ani mezi laiky a kleriky. Působí to na mě, že je nám dobře v jisté podobě klerikální bubliny a některým ne. Ti pak obývají vnější okruhy církevního dění popř. trochu za těmito okruhy. 

 

Kontinentální syntéza nabídla popis klerikalismu a nabízí cestu k překročení klerikalismu. Jak se nám to povede, toť otázka. Týká se klerikalismus některých čtenářů signálů? Posluchačů Proglasu, Tv Noe? Nevím. Ale tuším, že jsou party, které jsou velmi klerikální a někdy také hodně agresivní v komunikaci. Tož trochu zdravé provokace: 

 

Překročit hranice klerikalismu 

58. Tón zpráv není antiklerikální (zaměřený proti kněžím nebo služebnému kněžství). Mnohé vyjadřují hluboké uznání a náklonnost vůči kněžím, kteří obětavě a věrně konají své poslání, a projevují obavy z mnoha požadavků, kterým duchovní musejí čelit. Zaznívá v nich také touha po tom, aby kněží byli lépe formovaní, lépe doprovázení a méně  izolovaní. 

Syntézy naznačují, že je důležité zbavit církev klerikalismu, aby všichni její členové, kněží i laici, mohli plnit společné poslání. 

Klerikalismus se považuje za formu duchovního ochuzení, připravuje o pravá dobra zasvěcené služby a vytváří kulturu, která izoluje duchovní a poškozuje laiky. 

Tato kultura nás odděluje od živé zkušenosti s Bohem a poškozuje spřízněnost pokřtěných, produkuje strnulost, lpění na legální moci a uplatňování autority, která je více mocí než službou. Klerikalismus ovšem může být stejným pokušením nejen pro duchovní, ale také pro laiky, jak to zdůrazňuje zpráva ze Středoafrické republiky: 

„Někteří faráři se chovají jako ‚rozkazovači‘, kteří vnucují svou vůli, aniž by komukoli naslouchali. Laici se necítí být členy Božího lidu. Iniciativy, které jsou příliš ‚klerikalistické‘, je třeba odsoudit. Někteří pastorační pracovníci, klerici i laici, se občas obklopují raději těmi, kteří sdílejí jejich názory, a drží se dál od těch, jejichž přesvědčení považují za nepřátelské a v rozporu se svým.“