Svátek obrácení sv. Pavla je pro naši farnost farní poutí. Obrácení sv. Pavla lze vnímat v nejrůznějších souvislostech, ale obrácení jako takové je pořád obrácení resp změna smýšlení motivovaná Božím královstvím. Například že možná dostal mezi jinými kandidáty přednost, protože bral vážně své zásady a nebral je jen za prostředek k vlastnímu sebeprosazení.

Henri Nouwen je znám více střední generaci než mladší. V době samizdatu se začaly objevovat jeho myšlenky a dílo. V 90. letech se objevilo několik knih, některé jsou rozebrané. Ve slovenštině a polštině  je větší množství knih tohoto plodného a upřimného autora, který přednášel pastorální psychologii a posledních deset let života strávil v komunitě Archa. Změnil působení na Harvardu za působení v komunitě postižených. 

Henri Nouwen z knihy, která je dostupná ve slovenštině a v pracovním překladu, který by mohl vyjít v některém českém nakladatelství: 

Po dvaceti letech v akademickém životě jako učitel pastorální psychologie, pastorální teologie a křesťanské spirituality, jsem začal zakoušet hlubokou vnitřní hrozbu. Když jsem dovršil padesátku a byl jsem schopen si uvědomit nepravděpodobnost zdvojnásobení svých let, stanul jsem tváří v tvář prosté otázce: „Přivedlo mě stárnutí blíže k Ježíši?“ Po pětadvaceti letech kněžství jsem zjistil, že moje modlitba je ubohá, že jsem poněkud izolován od ostatních, a příliš zaměstnán palčivými problémy. Všichni mi říkali, že si vedu velice dobře, ale něco uvnitř mi říkalo, že můj úspěch ohrožuje mou duši. Začal jsem se ptát, zda můj nedostatek kontemplativní modlitby, moje samota a moje stále se měnící angažovanost v nejnaléhavějších záležitostech, nejsou znamením postupného potlačování Ducha. Bylo pro mě velmi těžké jasně vidět, a přestože jsem nikdy nemluvil o pekle, s výjimkou žertu, probudil jsem se jednoho dne se zjištěním, že žiji na velmi temném místě a že slovo „vyhoření“ je jen pohodlným psychologickým termínem pro duchovní smrt.

Uprostřed této situace jsem se stále modlil, „Pane, ukaž mě, kam chceš, abych šel a já tě budu následovat, ale prosím tě, mluv o tom jasně a nedvojznačně!“ A Bůh to udělal. V osobě Jeana Vaniera, zakladatele společenství L’Arche pro mentálně postižené Bůh řekl: „Jdi a žij mezi chudými v duchu a oni tě uzdraví.“ Volání bylo tak jasné a zřetelné, že mi nezbývalo, než je následovat. Proto jsem se přestěhoval z Harvardu do L’Arche, od těch nejlepších a nejbystřejších, kteří chtěli ovládnout svět, k mužům a ženám, kteří umějí říci jen pár slov, pokud vůbec, a jsou považováni přinejlepším za okrajové pro potřeby naší společnosti. Bylo to velmi těžká a bolestná změna, jsem stále ještě v jejím procesu. Po dvaceti letech volnosti, kdy jsem si mohl jít kam jsem chtěl a mluvit o čem jsem chtěl, malý, skrytý život s lidmi, jejichž porušené mysli a těla vyžadují přísnou denní rutinu, kde slova jsou tím posledním požadavkem, se na první pohled nejeví jako řešení pro duchovní vyhoření. A přece, můj nový život v L’Arche mi nabízí nová slova k mluvení o křesťanském vedení v budoucnosti, protože tam jsem našel všechny výzvy, se kterými se setkáváme jako služebníci Božího slova „V Ježíšově jménu“

Henri J.M. Nouwen