V názvu modliteb za jednotu je výzva Učte se jednat dobře, učte se spravedlonost. Zkouším se ohlédnout, co to pro mě znamená učit se jednat dobře. Co to znamenalo v dospívání, v semináři, v kněžské službě a jak jsem to vnímal ve svém okolí a dnes i díky internetu v širém světě milém. 

Každá doba má své možnosti a limity a tak společenství církve má možnost moudře adaptovat různé dovednosti. Jak se nám to daří, toť otázka. Jako realista bych poděkoval za současné skvělé projekty dominikánů, saleziánů, jezuitů, karmelitánů a tu a tam projekty farní nebo diecézní resp projekt ČBK nazvaný aktivitazace farnosti. 

Častěji je ale praxe jedoucí v zajetých kolejích a bojících se nových věcí. Ve společnosti i církvi. Ale jak dobře připomínat si, jsou světlé vyjimky. Proč tumu tak je? 

Chtějí lidé nacházet v církvi klid a pokoj? Servis náboženských potřeb? Je lehčí řešení přidávat modlitby a strkat hlavu do písku jako pštros? 

Předpokládám v procesu učení zdravé napětí mezi starým a novým, mezi tělem a duchem, emocemi a racionalitou a základ toho, že Duch sv. vane kudy chce a my skrze naslouchání a sebepoznání jsme schopni najít formy učení se, trpělivost a také odvahu dělat nové kroky. 

Pozoruji zajímavé strategie jak tak všeobecně něco říci a nechat poselství tak nějak nekonkrétně, neuchopitelně např. zde na signálech:  slovo života a formulace:

Co to znamená učit se jednat dobře? Vyžaduje to, abychom byli připraveni učit se. Vyžaduje to od nás úsilí. Na naší každodenní cestě je vždy něco, co můžeme pochopit, zlepšit, můžeme začít znovu, pokud jsme udělali chybu.

Jiné vyjádření může vypadat velmi konkrétně: 

Papež František pojmenováná konkétně pokušení, zlo a nabízí proces učení. 

Pokrytec se bojí pravdy. Člověk raději předstírá, než aby byl sám sebou. Je to jako hazardovat se svou duší. Předstírání ničí odvahu říkat pravdu otevřeně, a tak se člověk snadno vyhne povinnosti říkat ji vždy, všude a navzdory všemu." 

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2023-01/papez-strach-omezuje-dusi-lekem-je-blizkost-k-lidem.html

Jiné velmi konkrétní svědectví, které nemluví o tom, jak je vše lehké, ale o tom, jaké jsou kořeny některých postojů: 

V mém životě bylo období, kdy jsem si myslel, že mohu žít bez lásky. Protože jsem v dětství zakusil odmítání, už jako malý jsem svůj život uzavřel před druhými lidmi. Došel jsem k závěru, že mohu svůj život prožít izolovaně, bez pomoci kohokoliv jiného. Lidi jsem vnímal jen jako původce bolesti, tak jsem se rozhodl držet si je od těla.

Můj otec byl stejný. Patřil ke generaci, kterou zasáhla druhá světová válka a která se se životem těžce potýkala. Věděl, co znamená probojovávat se ekonomickou tísní bez jakékoliv pomoci. Byl to „člověk, který přežil“. Uzavřel své srdce lásce, aby necítil bolest, která pulsovala v jeho duši. A tuto bolest mi předal jako nějakou dědičnou chorobu. Emocionální odtažitost se stala součástí mé osobnosti.

https://www.pastorace.cz/clanky/citova-odtazitost-se-stala-mou-soucasti

Takže poznej pravdu a pravda tě osvobodí a poznání může nabídnout směr a formu učení, co s tím. Pak se mohu efektivně učit jednat dobře. Někomu je dáno a někdo se musí víc věnovat učení.