Ják Vám jde naslouchání. Zkuste se někdy zeptat vašich nejbližších, jak Vám to jde 

Marie Kolářová / 9. února 2023

Naslouchání jako jedno z klíčových slov synodálního procesu

Archiv autorky

Papež František zahájil v říjnu roku 2021 tříletý synodální proces. Po skončení diecézních fází vypracovaly biskupské konference zprávu, kterou zaslaly Generálnímu sekretariátu synody biskupů. Přesně za rok od zahájení procesu publikoval Generální sekretariát pracovní dokument s názvem „Rozšiř prostor svého stavu“ (Iz 54,2). Představuje církev jako stan se třemi klíčovými prvky.

Pracovní dokument ve své druhé části „Naslouchání Písmu“ představuje obraz stanu s jeho třemi konstrukčními prvky. První z nich tvoří stanová plachta chránící před sluncem, deštěm a větrem. Měla by být rozprostřena tak, aby chránila i ty, které tento prostor přitahuje, ale zatím do něj nevstoupili. Další prvkem jsou pak provazy pomáhající napínat plachtu a rozšiřovat prostor, který plachta zakrývá. Kolíky jako třetí prvek ukotvují konstrukci k zemi a zajišťují stabilitu, přičemž ale zůstávají schopné i případného přemístění, pokud je zapotřebí postavit stan jinde. Dále vymezuje tento dokument klíčová slova synodálního procesu, a to naslouchání, nutkání (to, co nás ven k misiím), plnění poslání, vytváření konkrétních možností a liturgii.

Naslouchání se ocitlo na prvním místě právě z toho důvodu, že bez pozorného naslouchání se budeme mýlit v hodnocení skutečnosti a v plnění poslání. Když nebudeme pozorně naslouchat druhým a sami nezažijeme situace, kdy jen nám nasloucháno, nebude ani naše společenství skutečným vzájemným sdílením. Je signifikantní, jak se účastníci synodálního procesu napříč kontinenty shodují na skutečnosti, jak málo jim bylo dosud v církvi nasloucháno. „Mnozí zdůraznili, že to bylo poprvé, co se církev ptala na jejich názor.“ (viz pracovní dokument) Přejí si, aby se v nastoupené cestě pokračovalo a tento způsob spolupráce se stal jedním ze základů církevní kultury. Cítili se naplnění radostí, protože pocítili, že jejich slovo může mít váhu, že někdo projevil ochotu a zájem slyšet jejich hlas.

Komu nasloucháme

Účastníci reflektovali svoji zkušenost s nasloucháním Božímu hlasu. Uvědomovali si, že za samozřejmé pokládají, že Bůh k nám promlouvá skrze modlitbu, Písmo, při liturgii, když promlouvá duchovní. Setkávání je inspirovala k přemýšlení nad otázkou, jak promlouvá Bůh skrze druhé lidi, a to zvláště skrze ty, které ignorujeme. Inspirací a obohacením pro nás jsou i lidé na okraji, maličcí, ti, o kterých si myslíme, že nemají žádnou duchovní hloubku. Slyšet Boží hlas v posvátném prostoru, při modlitbě a četbě duchovní literatury nám připadá jako samozřejmé. Stejně jako pokud promlouvají duchovní osoby. Synodální setkávání motivovalo účastníky, aby soustředili pozornost i na naslouchání Bohu v situacích, o kterých takto samozřejmě neuvažujeme. Podobně se zamýšleli i nad tím, jak k nám Bůh promlouvá prostřednictvím těch, kterým běžně nevěnujeme tolik pozornosti.

Pracovní dokument vychází z naslouchání Písmu, jak dosvědčuje samotný odkaz v titulu dokument. Celý citovaný verš z proroka Izajáše zní: „Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky.“ Prorok nás vybízí, abychom rozšířili prostor pro příchozí. Hlasy po nutnosti naslouchat nejen uvnitř církve, ale i těm, kdo jsou od církve vzdáleni, zaznívají napříč kontinenty. Z Afriky slyšíme: „Měli bychom také věnovat pozornost myšlenkám a nápadům širší rodiny i dalších společníků na cestě – nekatolíků, politiků a nevěřících. Těmto hlasům ze svého okolí si nemůžeme dovolit se vyhýbat, abychom nepropásli, co nám Bůh skrze ně šeptá!“ (BK Zimbabwe).

Obdobné výroky o nutnosti naslouchání, které je vnitřním postojem, nikoliv pouhou zdvořilostí, zazněly v našem domácím prostředí. Církev je vyzvána, aby naslouchala všem. Není problémem naslouchat těm hlasitým, kdo na sebe strhávají pozornost, ale naslouchání potřebují tišší, nenápadní, kteří se zdánlivě naslouchání nedomáhají. Účastníci reflektují, jak se sami učí naslouchat, a jak může Bůh promlouvat i skrze lidi, které byli zvyklí ignorovat. Boží hlas uslyšíme jen tehdy, pokud s touto ignorací přestaneme. Je třeba vzít vážně, že každý byl stvořen k obrazu Božímu. Ostatně o obtížích svědčí poznámka z jedné skupinky, kdy nejmladší účastník se ohradil vůči ostatním, kteří ho celou dobu nepustili ke slovu: „Vy mě tady nulujete.“

 

Co brání v naslouchání

Zásadní překážkou dialogu představuje vnitřní nastavení naslouchajícího, kterému je už dopředu jasné, co mu chce druhý říct. Tím je znemožněno vzájemné porozumění, protože nejde o skutečné naslouchání, ale o předem vytvořenou představu o druhém. V církvi existuje hodně překážek pro naslouchání, mezi nejčastějšími bylo zmiňováno přesvědčení, že k duchovním a pastoračním tématům se nemohou vyjadřovat laici, případně chybějící rovnost v této diskusi, obava a nechuť otvírat některá témata, averze vůči některým lidem na okraji. Vícekrát zaznělo, že církev nenaslouchá těm, kdo nevyhovují představám, jak má vypadat „řádný katolík“ a těm, kdo oficiálně nepatří k církvi.

Strach představuje rovněž významnou překážkou naslouchání. Spočívá v obavě svobodně vyslovit svůj názor, z možného konfliktu, který by mohl vést až k rozkolu, z toho, že vyslovený názor bude zneužit konfliktními jedinci či skupinami, z toho, že bude dotyčný bude obviněn z relativizace morálních hodnot. Paradoxně ovšem k rozkolu nevede naslouchání, ale právě naopak, jeho nedostatek. Namísto dialogu, a touhy porozumět druhému, převládne autoritářský prostoj ukončující diskusi k danému tématu.

Za strachem stojí obava, že prosazujeme vlastní vůli a nenecháváme se vést Boží vůlí. Je projevem nedůvěry v moc Ducha svatého a v Boží vedení. Přitom máme prostředky, pomocí kterých můžeme důvěřovat, že k nám Bůh promlouvá. Je tedy nutné, abychom se dokázali ztišit v modlitbě, zkoumali naše svědomí, i to, co nám říkají druzí lidé. Kromě toho máme k dispozici zkušenosti, které jsme učinili při cestování, poslechu hudby, v přírodě, skrze události v životě a o kterých jsme si mysleli, že proběhnou trochu jinak.

 

Jak naslouchat

V ideálním případě bychom měli uslyšet, co druhý chce skutečně říct. Předpokládáme, že vytvoříme prostor a dáme druhému svobodu, aby mohl říct vše, co si přeje sdělit. K tomu je nezbytné zbavit se všech předsudků vůči druhým a pokusům, abychom jej už dopředu odsoudili. Nechystat již dopředu odpovědi, ale nejdříve vyslechnout. Vystoupit ze sebe a vcítit se do druhého.

Upřímnému naslouchání brání strach, že pozorné vyslechnutí znamená akceptaci. Vzít vážně, co druhý sděluje, neznamená, že mu dáme automaticky za pravdu. Velkým problém v církvi je neschopnost pracovat s kritikou. Vyhýbá se jí, anebo se staví okamžitě do obranářského postoje. Ne každý kritický hlas je útokem proti církvi. Prvním krok představuje uznání kritické reality. Odmítnutím kritiky kritický postoj nezmizí. Jen tím sdělujeme, že nechceme kritiku slyšet. Musí následovat druhý krok, kterým je analýza. Kritika existuje a je třeba vyhodnotit z čeho vychází. Jaký byl důvod ke kritice. Může vycházet z mylných informací, ze zranění, anebo naopak z touhy o zlepšení, ze snahy pomoci.

Účastníci opakovaně zmiňovali chybějící prostor, kde by mohl být jejich hlas slyšen. Ostatně z mnoha reakcí vyplynula radost už jen nad tím faktem, že někdo v církvi má zájem slyšet jejich hlas. Padaly proto také návrhy na vytvoření platformy pro komunikaci ve společenství a v celé církvi. Vytvoření kulatých stolů, ke kterým budou zváni odborníci a zástupci různých skupin v církvi, existence moderované diskuse nad aktuálními tématy, a to i těmi kontroverzními, nízkoprahovost, zaručující přístup i těm, kdo jsou na okraji církve. Potřebujeme trénovat naslouchání a naučit se pracovat se strachem a odmítáním. Zkusit zřídit např. schránku důvěry.

Závěr

Pracovní dokument připomíná, že naslouchání znamená otevřenost k přijetí a znamená touhu po radikální inkluzi, kdy není nikdo vyloučen. Vyplývá z přijetí základního postoje Boha, který naslouchá svému lidu. Naslouchání je proto v tomto smyslu již samo o sobě posláním a hlásáním.

Autorka je právnička

https://www.christnet.eu/clanky/6786/naslouchani_jako_jedno_z_klicovych_slov_synodalniho_procesu.url