Máme různá očekávání a sny. Jedním z krásných pozvání ke snům je pozvání organizátorů synody o synodalitě: 

"Cílem synody není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést novou naději, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějeplnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit prostor pro růst bohaté inspirace, která bude osvěcovat mysl, rozehřívat srdce, rukám navrátí sílu.“

Jaké máme sny? Nabízím sen kněze z Německa. 

 

Heinz Malfred Schulz byl mnoho let knězem v Eschbornu u Franfurktu. V rámci svého referátu o pracovním roce jsme našli sen o společenství.

Sním o společenství , 

ve kterém nebude nikdo potřebovat nosit masku, protože nikdo nemusí mít strach, že někdo jiný by něco proti druhému využil

ve kterém si nikdo nemusí zřizovat barikádu, protože zde není nikdo, kdo by ho chtěl zranit. 

ve kterém nikdo nemusí skrývat své slabosti a předstírat sílu, protože se cítí přijat takový jaký je.

které nemá pro člověka platnost až po ukázání nějakých výkonů a splnění předpokladů.

ve kterém se nemusí nikdo obávat, že bude někým jiným zraněn, když ukáže svoji slabou stránku /nahotu/

ve kterém nikdo nebude odsuzován, když jinak myslí nebo jedná jinak něž druzí.

ve kterém se nikdo nezdá lepší než jeho soused.

ve kterém každý může být otevřený před druhými, aniž by byl za tuto otevřenost trestán.

ve kterém nikomu nebudou jeho chyby nezapomenuty, protože člověk může odpouštět.

ve kterém nikdo v nouzi a starostech nemusí být sám, protože všude najde skutečné přátele. 

ve kterém se žádný nesnaží o to, aby měl větší vliv než druzí, nebo více než druzí ovládal, protože jde zde věnována každému stejná pozornost. 

ve kterém se společně mluví o své vlastní víře a nikdo si ji neponechává sám pro sebe, protože jsou si všichni za sebe navzájem odpovědni.

kde nikdo nemusí být ješitný a nemusí požadovat (očekávat) pochvalu, protože si je jistý nákloností druhých.

ve kterém nikdo nemusí pochybovat o smyslu svého života, protože cítí, že ostatní ho také potřebují. 

ve kterém se každý může projevit/vyjádřit, protože ví, že jeho projev bude přijat v lásce a nebudou následovat žádná chytrácká slova a odborné řeči.

kde o druhých nebude mluveno nepříznivě, protože se ví, že člověk není nikdy bez chyby. 

ve které nikdo nebude tlačen do nějaké šablony, ale spíše aby byl celý sám sebou a mohl být. 

Zkrátka a dobře, sním o společenství, ve kterém se zkusí žít evangelium.

Je možné aby se stal tento sen skutečností?