Desáté výročí služby papeže Františka přináší řadu ohlédnutí. Velké Bohu díky za papeže Františka.

Kardinál Michael Czerny: Dosavadní účinky Františkova pontifikátu jsou již ohromné

Kardinál Michael Czerny SJ k desátému výročí pontifikátu papeže Františka v rozhovoru s novinářem listu Catholic Leader Markem Bowlingem.

Třináctého března uplyne deset let pontifikátu papeže Františka, desetiletí církevních reforem a obnovy, během něhož došlo k posunu priorit směrem k církvi, která více zahrnuje chudé, ženy, vysídlené a marginalizované osoby, k církvi, která více pečuje o stvoření a je otevřená mezináboženskému dialogu, k církvi, která je více synodální a milosrdnější.
Papež František odvádí duchovenstvo od kultury klerikalismu, kterou při každé příležitosti odsuzuje, k etice služby. Církevní pastýři, stále blíže Božímu lidu, si mají přisvojit „vůni ovcí“.
V nedávném rozhovoru kanadský kardinál Michael Czerny, jezuitský spolubratr z Argentiny pocházejícího papeže, jeho pravá ruka a prefekt vatikánského Dikasteria pro službu integrálnímu rozvoji, řekl, že papež František přijímá Druhý vatikánský koncil jako počátek „otevřené církve v dialogu se světem“.
„Jádrem tohoto pontifikátu je realizace II. vatikánského koncilu“, prohlásil Czerny.
Z koncilní charakteristiky věřících jako „Božího lidu“ papež vyvozuje, že „každý z nás je pokřtěn nejen proto, aby následoval Krista, ale aby byl misionářským učedníkem“.
„Nemyslím si, že by se někteří „pánové a paní“ katolíci, ať už mladší nebo starší, dříve viděli právě ve smyslu a povolání, které nyní papež František rozebírá a rozvíjí“.
Raná znamení
Náznaky reformního programu papeže Františka byly podle kardinála Czerného patrné již ve třech jeho prvních textech.
Prvním z nich je krátký projev adresovaný kardinálům církve shromážděným na sérii setkání známých jako „generální kongregace“ v období před konkláve v roce 2013.
Během těchto setkání má každý kardinál právo na krátké prohlášení a vystoupení kardinála Bergoglia upoutalo pozornost jeho bratrů kardinálů.
Podle kardinála Czerného se ukázalo, že šlo o „předvídavý text“: nejenže vedl k jeho zvolení papežem, ale také definoval jeho pontifikát.
Kardinál Bergoglio v něm přirovnal vnitřně obrácenou církev k ženě, kterou Ježíš uzdravuje v Lukášově evangeliu (13,10-17) a která ochromená zlým duchem nebyla schopna 18 let stát rovně.
Naznačil, že paralelou je církev, která je rovněž ochromena nebo ohnuta sebestředným duchem, jenž maří její schopnost plnit své poslání.
Pro kardinála Czerného přišel druhý „prorocký“ text bezprostředně po Františkově zvolení 13. března 2013, kdy pronesl svá první veřejná slova z centrální lodžie Svatopetrské baziliky. Jedna z vět zněla: „Vydejme se na tuto cestu, biskup a lid, biskup a lid, na tuto cestu římské církve, která vede všechny církve v lásce, na cestu bratrství, lásky a důvěry mezi námi“.

„Zahrnuje klíčová slova jako bratrství a cesta, předjímání Fratelli tutti a synodalitu a výmluvná gesta, jako je nejprve prosba o modlitbu lidu, než udělí vlastní požehnání“, komentuje kardinál Czerny.
Jako třetí významný raný dokument počítá kardinál Czerny apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium (Radost z evangelia), vydanou v listopadu 2013, pouhých osm měsíců po Františkově zvolení.
„V říjnu 2012 se konala synoda o evangelizaci. František spojil její návrhy s přesvědčením, které uzrálo během jeho působení ve funkci jezuitského představeného a arcibiskupa v Buenos Aires, a tak vznikla tato programová apoštolská exhortace“, uvedl Czerny. Například:
„Dávám přednost církvi, která je potlučená, zraněná a špinavá, protože byla na ulici“, píše papež František, „než církvi, která je nezdravá z uzavřenosti a z lpění na vlastních jistotách ... Spíše než strach z toho, že sejdeme z cesty, doufám, že nás pohne strach z toho, že zůstaneme uzavřeni ve strukturách, které nám dávají falešný pocit bezpečí, v pravidlech, která z nás dělají přísné soudce, ve zvycích, které nám dávají pocit bezpečí, zatímco za našimi dveřmi lidé hladoví...“ (Evangelii gaudium 49).
„Takže byste si mohli tyto tři 'předpovědní' texty každého půl roku znovu přečíst a uvědomit si: 'Aha, už chápu, co tím sleduje a o co se snaží'“, prohlásil kardinál Czerny. „Pro mě osvětlují to, co vlastně bylo některými vrcholy jeho dosavadního pontifikátu“.

Synody
Klíčovým úspěchem dosavadního pontifikátu papeže Františka je podle kardinála Czerného vznik synodálnější církve, kde synody slouží jako platforma pro otevřený dialog a společné rozlišování důležitých možností.
Za Františkova působení se konaly synody o rodině (2014), o mládeži (2018) a o církvi a integrální ekologii v panamazonském regionu (2019). Na každé z nich došlo k větší účasti Božího lidu – členů církve a duchovních, a to jak na jejich přípravě, tak i na samotných měsíčních synodálních zasedáních v Římě.
Nadcházející synoda (se zasedáními v říjnu 2023 a v říjnu 2024) bude uvažovat o synodalitě jako zásadní věci pro život církve na všech úrovních: farností, diecézí, zemí, regionů i celé církve. Přípravy začaly v říjnu 2021 a zahrnují shromažďování názorů ze všech úrovní, míst a národů církve - dokonce i nespokojených a vzdálených - v rámci masivního cvičení se v naslouchání.
„Není divu“, podotýká Czerny, „že naslouchání je dalším častým tématem tohoto papeže, které je podstatné pro 'synodu', což znamená 'jít společně' nebo 'společná cesta či směřování'“.
Cesty a poutě
Kardinál českého původu dále popisuje čtyřicet zahraničních cest papeže Františka, při nichž navštívil téměř šedesát zemí, jako „mimořádnou sérii setkání“, která Svatému otci umožnila osobně se angažovat v kontaktu s Božím lidem, s chudými a v mezináboženském dialogu.
„Využil každé příležitosti, aby neustále vyjadřoval blízkost k trpícím, k lidem, kteří jsou na okraji společnosti, migrantům a uprchlíkům nuceným k útěku“, zdůrazňuje kardinál Czerny, jehož vlastní rodina se do Kanady přistěhovala po druhé světové válce.
Czerny doprovázel papeže Františka na jeho cestě do Kanady v roce 2022, během níž se papež setkal s původním obyvatelstvem, vyslechl oběti zneužívání v internátních školách provozovaných různými diecézemi a řeholními kongregacemi a zabýval se přetrvávajícími dopady kolonizace.
„Papež František si rozhodně zachoval toto hluboce lidské a pastorační a duchovní zaměření, resp. cíl a z celého srdce ho plnil, a věřím, že právě to je příčinou dopadu a úspěchu této návštěvy“.
Každá z papežových zahraničních cest mimo Itálii, naposledy do Konžské demokratické republiky a Jižního Súdánu, byla podle Czerného pozoruhodná.
„Ze čtyřiceti zahraničních cest, při nichž navštívil téměř šedesát zemí, je ohromující si uvědomit, že ve více než tuctu destinací šlo o místa, kde mezi obyvateli byla většina muslimů. Proč? Protože František prosazuje dialog jako 'kyslík pro mír, otevírání myslí a srdcí pro setkání a bourání zdí násilí a rozdělení'“, uvedl Czerny.
Pozoruhodným příkladem byla jeho návštěva Iráku v roce 2022, včetně Uru, rodiště Abraháma. Vrcholem bylo jeho 45minutové setkání s velkým ajatolláhem Alím al-Sistáním, považovaným za nejvlivnějšího vůdce šíitských muslimů, který se téměř nikdy nesetkává se zahraničními hodnostáři. Setkali se v Nadžafu, třetím nejposvátnějším poutním místě šíitských muslimů po Mekce a Medíně.
Papež František se již dříve setkal s předním sunnitským muslimským vůdcem, šejchem Ahmedem al-Tajíbem, velkým imámem egyptského Al-Azharu, s nímž v únoru 2019 podepsal Dokument o lidském bratrství za světový mír a soužití.
„Papež František od začátku svého pontifikátu mluví o muslimech jako o našich bratrech. Doufejme, že křesťané a muslimové budou na jeho pontifikát vzpomínat jako na přelom v našich mezináboženských a bratrských vztazích“, podotýká kardinál Černý.
Lidstvo a planeta v agónii
Papežové se snadno ocitají v ironické křížové palbě. Pokud se drží teologie a církevních záležitostí, jsou vysmíváni, že ignorují dění ve světě. Pokud však kritizují současné nespravedlnosti ve společnosti, hospodářství nebo životním prostředí, vedoucí představitelé, kterým se nelíbí, že je někdo zpochybňuje, papeži říkají, aby se staral o své náboženské záležitosti. „Jako by skutečný svět byl pro Boha nepřístupný!“, žertoval kardinál Czerny.
Papež František vydal dvě encykliky, které se zabývají největšími současnými světovými krizemi.
Laudato si': o péči o náš společný domov vyšla v roce 2015. Ukazuje, že ekologická krize je zároveň sociální i přírodní: „volání země i volání chudých“ (LS 49) se vzájemně prolínají. Od té doby, řekl Czerny, Vatikán neustále obhajuje a podporuje pozitivní opatření v oblasti klimatu, počínaje klíčovou pařížskou konferencí v prosinci 2015.
Fratelli Tutti: o bratrství a sociálním přátelství vyzývá všechny lidi, počínaje našimi rodinami, až po světové politické a náboženské představitele, aby přijali skutečný soucit a lásku a odmítli zločinné bláznovství sobeckého soupeření. Tato encyklika, vydaná v říjnu 2020, si vzala ponaučení z pandemie, z ní vycházejících životně důležitých zásad spolupráce a služby a z jejích chmurných selhání rozdělování a sobectví.

Kardinál Czerny prohlásil, že „v těchto dvou listech adresovaných světu - nejen příslušníkům církve nebo nábožensky věřícím - papež vykonává konkrétní morální vedení v tom, co je právě teď nejdůležitější pro přežití a rozkvět člověka“.

„Nikdo nemůže upřímně říci, že svět by na tom byl lépe, kdyby se Svatý otec staral jen o své vlastní náboženské záležitosti!“Vyhlášení nové konstituce vatikánské ústřední správy, známé jako římská kurie, se počítá za jednu z nejpronikavějších reforem papeže Františka.
Římská kurie

Konstituce Praedicate Evangelium (Hlásejte evangelium) byla připravována téměř devět let. V platnost vstoupila v červnu 2022.
Mezi její klíčové body patří nařízení, že každý pokřtěný katolík, muž či žena, laik či duchovní, může vést vatikánské dikasterium, jak se nazývají jednotlivá oddělení či ministerstva. Donedávna vedl vatikánský úřad obvykle kardinál.

Preambule nové konstituce říká: „Římská kurie stojí ve službách papeže, ... a činnost římské kurie je také organicky spojena s kolegiem biskupů a jednotlivými biskupy“.

„Dopad je tedy v podstatě takový, že kurie nezaujímá postavení nad biskupy nebo mezi nimi a Svatým otcem. Není primárně určena k tomu, aby jim říkala, co mají dělat, nebo je držela v šachu, nebo napravovala jejich chyby“, vysvětlil Czerny.
„Jde především o to, aby naslouchala biskupům a místním církvím a hledala způsob, jak jim pomoci. Začíná to tím, že se jich zeptají: „Jak to jde?“, místo aby jim říkali, jak to pokazili.
„Postoj nebo nálada, se kterými se biskupové setkávají, když přijíždějí do Říma, se již začaly znatelně měnit v naslouchání“.
Praedicate Evangelium je „mimořádným úspěchem a mimořádným činem víry a synodální naděje“.

Po uplynutí deseti let
V předmluvě ke knize “Bratrství jako znamení doby: Sociální učení papeže Františka“ (2022), kterou Czerny napsal společně s Christianem Baronem, papež František vyjádřil vizi zapojující se, putující a milosrdné církve, která je charakteristickým znakem jeho pontifikátu: „Církev, která se dává do služeb lidstva, pečuje o stvoření a hlásá a uskutečňuje nové všeobecné bratrství, v němž jsou lidské vztahy vyléčeny ze sobectví a násilí a jsou založeny na vzájemné lásce, přijetí a solidaritě“.
Tímto kardinál Czerny uzavírá: „Dosavadní účinky Františkova pontifikátu jsou již ohromné“.

https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2023-03/kardinal-michael-czerny.html