Role žen v církvi toť jedno z témat, kde máme dost restů a dost různých názorů. Papež František pozval ženy k větší aktivitě ve Vatikánu a řada jmenování je pro staromilce velkým překvapením. Někteří nemají jasno v tom, jaký je rozdíl mezi pokoncilovou synodální podporou laiků skrze podporu všeobecného kněžství křesťanů a zdravým vztahem služebného kněžství k všeobecnému kněžství u papeže Františka a mezi dojmem z toho, že by tímto byli laici vystaveni pokušení klerikalizace. Takto například vysvětloval jeden biskup své dojmy ze setkání komisí a rad pro laiky při biskupských konferencích. A tak nové i staré přístupy jsou v mnoha tématech v církvi.
Sním s Ním
Premiéra: 20.3.2023
Jaké je dnes postavení a role žen v církvi? Proč patří tato otázka mezi stěžejní témata synodálních setkávání po celém světě? Odpovědi na tyto otázky budeme hledat společně s Klárou Jirsovou a P. Michaelem Špilarem.
https://www.tvnoe.cz/porad/36871-snim-s-nim/viz-324663
V novém dílu podcastu Týden bez filtru diskutují autoři oo problematice nerovného postavení žen v církvi. Předně v katolické církvi podle nich chybí respekt k těm ženám, které se v životě nevydaly k mateřství či zasvěcenému životu. V církevních komunitách pak ženy až na výjimky nemají jiné místo, než při zajišťování nepostradatelných, ale jen provozních a pomocných prací jako úklid, nanejvýš vedení dětských katechezí.
Na problematické postavení žen upozornila řada podnětů během nynějšího synodálního procesu. „Vidím v tom velkou naději, ačkoli se obávám, že by to mohlo dopadnou jako předchozí pokusy: že budeme hodně rokovat a uvažovat, ale nakonec převládne naše strukturální povaha nechat raději všechno při starém a vyzývat v trpělivosti,“ říká v rozhovoru pro Týden bez filtru Pavla Holíková, která překládá a publikuje texty zaměřené na postavení žen v církvi. „Abychom byli trpěliví, to slyšíme docela často, ale výzva, abychom konečně něco udělali, téměř nezaznívá,“ poukazuje na určitý paradox.
A pohled na společné kráčení kněží a laiků (setkávání nového a starého ... )
„Pastýři a laici jsou povoláni kráčet společně“ byl název mezinárodní konference, která v sobotu skončila ve Vatikánu. Pořádalo ji Dikasterium pro laiky, rodinu a život. Zúčastnili se zástupci 72 biskupských konferencí, za českou biskup Vlastimil Kročil.
„V prvním dni se mluvilo o spoluzodpovědnosti laiků na životě církve. Druhý den byl věnován tomu, jakým způsobem by měla probíhat formace laiků pro to, aby ta spolupráce kléru, tedy duchovních pastýřů, a věřících laiků mohla být úspěšná a mohla se rozvíjet,“ vypočítal Proglasu témata dvoudenní konference českobudějovický biskup Vlastimil Kročil.
Na mezinárodní konferenci do Vatikánu pozvalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život ty, kteří mají v jednotlivých biskupských konferencích laiky a rodiny na starosti, vedle nich se účastnili delegáti nových komunit a hnutí. „Bylo tam kolem 65 biskupů, 35 kněží a potom dalších 100 reprezentantů různých nových křesťanských organizací, hnutí a komunit,“ upřesnil biskup Kročil. Pokud se chcete dozvědět, co konkrétního si on sám z jednání odnesl, poslechněte si záznam celého rozhovoru, který připravily Laura Hájková a Jaroslava Otradovcová a ve vysílání vedla Monika Tintěrová:
Při pohledu na program je zřejmé, že klíčovým slovem tohoto sympozia byla „spoluodpovědnost“, věnovalo se jí osm z deseti přednášek a bloků. Objevuje se tu spíše jako abstraktní termín, neříká se, za co máme mít konkrétně spoluodpovědnost. Jak tomu rozumět?
Biskup Kročil: Tato konference byla jednou vůbec z prvních, kde se téma společné úlohy duchovních pastýřů a laiků probíralo. Diskutovali jsme se o tom, jaká má být spoluodpovědnost zejména ze strany laiků, a hledali jsme způsoby, jak tuto vzájemnou spolupráci rozvíjet. V tomto kontextu jsme hovořili samozřejmě i o služebném a všeobecném kněžství. Zapomínalo se však trochu na to, že laiků je v církvi přes jednu miliardu, což je ohromný rozdíl oproti zasvěceným osobám a kléru. Tuto skupinu je potřeba nějak probudit k životu, a teď jde o to jak.
Takže se dá říci, že tématem bylo spíše „probouzení“ než nějaké nové návrhy? V Lumen gentium nebo později v exhortaci Jana Pavla II. Christifideles laici se o roli laiků v církvi jasně píše. Jednali jste tedy o uvádění koncilních dokumentů a pozdějšího Magisteria do života, anebo jste hledali jiné cesty, které v těchto dokumentech nenajdeme?
Kateřina Pulkrábková: Kardinál Farrell dokument Lumen gentium zmínil už v prvním příspěvku. O roli laiků a o spoluodpovědnosti se hovoří jako o společném závazku či společném zájmu k dané věci. Nejde tedy o jednotu ve smyslu stejnosti nebo rovnosti, ale o společné kráčení v různosti povolání. Co mě také oslovilo a co už otec biskup zmínil, že je potřeba probudit ohromné množství laiků, aby aktivně cítili, že jsou součástí apoštolátu církve.
Biskup Kročil: Při tomto hledání forem vzájemné spolupráce a spoluodpovědnosti se objevují také různé tlaky na to, aby se laici více angažovali v církevních strukturách, tedy aby docházelo k přesouvání ze všeobecného do služebného kněžství. Někdo má možná představu, že kdyby laici zaujali důležitá místa v církevních strukturách, že se tak církev stane věrohodnější nebo že bude lépe komunikovat. Ale to není cesta, a jak říká papež František: „Klerikalizace laiků je mor.“ Cestou je společenství, vzájemná důvěra a zodpovědnost.
...
No, až bude církev platit stejně jako komerční firmy, tak já myslím, že laici se pohrnou.
Jinak myslet si, že milion laiků se probudí a ve svém volném čase (který už tak nemají) se budou věnovat něčemu, co je nad rámec jejich povinností (kterých mají už tak nad hlavu), je fata morgana.
Co takhle prostě uznat, že každý má svůj úkol a toho se má držet? Kněží a zasvěcené osoby obětovali všechno, aby se mohli dát do služeb církve. Tak ať to dělají a dělají to pořádně. Člověk, který to všechno neobětoval, na tuhle službu asi nebude mít kapacitu. Věnuje se už jiným věcem. A má je dělat pořádně.
Já nad tím článkem furt přemýšlím...To je zase mnoho slov - a o čem? Je to moc obecné.
Chcete zapojit ženy? Chcete zapojit laiky? Chcete zapojit vůbec někoho? Tak řekněte, co konkrétně potřebujete a co jste ochotní za to nabídnout. A když to bude smysluplná nabídka, tak lidi přijdou.
Tak třeba ADO hledá tyto lidi:
https://www.ado.cz/arcibiskupstvi/volna-mista/
Provozní věci. Ok. I to je potřeba. Třeba se někdo najde.
Třeba to "probudit k životu". A co to jako je? Co by podle vás měli laici dělat? Spravovat kostely? (Tak řekněte, potřebujem spravovat kostel a budeš mít za to tohle...) Evangelizovat lidi? Tak řekněte, chceme udělat Kurzy Alfa v každém děkanátu a potřebujem na to tolik a tolik lidí. Nabídnem jim za to tohle (když nejsou peníze, tak třeba nějaký odpustky, co já vím.)
Jinak jsou to jenom řeči. "Měl bys cítit odpovědnost za církev" - to je k ničemu.
Jako odměna za dlouhodobé pracovní nasazení jsou odpustky naprd, zejména pak od té doby, co Pavel VI. zrušil jejich počitatelnost. A i předtím se tradičně používaly jako sekundární motivace spíš jen k jednorázovým zbožným cvičením (pomodli se tu a tu modlitbičku nebo navštiv ve správný den to a to poutní místo a cink - další odpustek na kontě) nebo dobročinným aktivitám. K dlouhodobým spíše výjimečně. (Pravda, taky jsou nějaké odpustky typu "když se budeš celý týden denně modlit..." nebo "když po celý rok každý měsíc uděláš...".)
Dobrovolnická práce bývá odměněna vyšším statusem v rámci sociálního útvaru, v jehož prospěch se koná, přístupem do vnitřních kruhů, nabídkou exklusivních aktivit (pro instruktory kurzů Alfa asi uspořádáme na začátek nějaké školení, na konec nějaké vyhodnocení, a třeba jim nabídneme účast na exerciciích pastorační rady).
Některé drobné úkoly by ovšem mohly být i jako pokání. "Za pokání napečeš na Kurzy Alfa buchty."
Nezvyklé, ale šlo by to, ne?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.