Druhá část textu o vedení, jak je jezuiti nabízejí jako pomoc pro oživení synodality církve. 
Způsob postupu21

Zakořenění ve vlastní realitě a ve vztahu k druhým

Svatý Ignác v Duchovních cvičeních napsal, že cvičení mají být přizpůsobena schopnostem těch, kteří se jim chtějí věnovat, tj. je třeba brát v úvahu věk, vzdělání nebo inteligenci. Stejně je tomu i v případě této příručky22.  Jsme vědomi toho, že naše východiska budou různá. Střední úroveň manažeři mají jiné starosti a potřeby než vrcholoví manažeři; ředitelé škol mají jiné starosti a potřeby, mladí jezuité mají jiné starosti než ředitelé rekolekčních domů a jiné potřeby než starší partneři v misii.

Z tohoto důvodu je tato příručka koncipována modulárně, což znamená, že jednotlivé moduly a části lze používat samostatně. Bude ponecháno na uvážení čtenáře nebo facilitátora, který kurz vede, aby určil, které aspekty příručky by měly být použity a které by měly být ponechány stranou podle reality každého z nich. Za normálních okolností má přirozenou hodnotu používat příručku jako celek a některé aspekty by měly být řešeny před jinými. Mohli bychom být v pokušení začít stavět dům od střechy dolů23 a důležité věci nechat stranou na budoucnost; na cestě potřebujeme dobrý úsudek, abychom určili, co má přijít nejdříve, co později a co můžeme nechat stranou.

Doporučuje se, aby se na začátku, uprostřed a na konci této cesty člověk spojil s někým, kdo ho dobře zná a komu důvěřuje, aby se podělil o své nápady a probral dosažený pokrok. Touto osobou může být kouč, mentor, přítel, kolega, duchovní vůdce atd. To je důležité zejména pro ty osoby, které tuto příručku používají individuálně.

Zohlednění širšího kontextu

Jedním z mnoha dobrých doporučení obsažených v konstitucích Tovaryšstva Ježíšova je brát v úvahu okolnosti doby, místa, osoby a další podobné faktory24.

Svatý Ignác si byl vědom rychlosti, s jakou se Společnost Ježíšova rozšiřovala a zahajovala díla na místech po celém světě. Není třeba dodávat, že Ignác chtěl, aby jezuité a laičtí spolupracovníci byli citliví na různé skutečnosti v našem světě, vnímali je a přizpůsobovali se jim. Benedetto de Goes, Matteo Ricci a Kryštof Clavius25 jsou tři příklady jezuitů, kteří sdíleli podobnou formaci, a přesto se dokázali přizpůsobit různým skutečnostem a kontextům, každý po svém. Tato příručka vás zve k následování této bohaté tradice.

Tato příručka čtená různými lidmi nebo stejný kurz vedený v jiném kontextu a pro jinou skupinu vytvoří výsledek, který je specifický a jedinečný pro dané prostředí a danou skupinu. Písemný dokument, jako je tento manuál, bohužel nemůže zcela zachytit jedinečné plody a synergie, které se odehrávají v daném čase, na daném místě a s daným počtem lidí. I to má však svou krásu - jsme vyzváni, abychom se vydali na vlastní cestu a poučili se z ní, místo abychom pouze opakovali zkušenosti jiných lidí.

Otrocké srovnávání se se zkušenostmi druhých jen málokdy přinese užitek. Nechceme projít stejnou cestu jako svatý Ignác, Pedro Arrupe nebo Matteo Ricci. To, po čem toužíme, je nechat se inspirovat jejich příkladem.

Napětí a nástrahy během cesty 

"Vlákna všech věcí mají své napětí a jsou napjatá jako struny nástroje".
Henry David Thoreau
Napětí je součástí našeho každodenního života a určitě bude i součástí této cesty. Zdravé napětí a polarita nejsou problémy, které je třeba řešit, ani prostě správné versus špatné způsoby jednání. Jsou to nuance, které jsme povoláni rozpoznat a zvládat26.

Ignácova formule vyjadřuje přirozené napětí: "nejen..., ale..."; tato mentalita udržování napětí [...] je charakteristickým rysem Společnosti. Harmonizace tohoto a všech napětí [...] není obsažena v abstraktních formulích, ale spíše se jí dosahuje v průběhu času prostřednictvím toho, co Pierre Favre nazývá "naším způsobem postupu"27. Papež František zde odkazuje na skutečnost, že tato napětí nemůžeme odstranit; jsou vlastní tomu, co děláme. To, co musíme udělat, je udržovat je v rovnováze, abychom je s postupem času a zkušeností dokázali harmonizovat.
Na této cestě se budeme muset vypořádat se všemi druhy napětí28, která mohou náš pokrok v průběhu cesty jak brzdit, tak obohacovat. Níže uvádíme některé možné druhy napětí:

● Vyvážení učení se z osvědčených postupů v podnikání světa a zároveň zůstat autentický a upřimný vůči ignaciánské tradici a křesťanským hodnotám.

● Vyvážení teoretických vstupů a učení se pomocí instrukcí (snaha učit se rozšiřováním našich znalostí) s praktickou realizací a zkušenostní dynamikou (učení se prostřednictvím činnosti a praxe).

● Vyvážení času na rozjímání a reflexi s tlakem na dokončení věcí a posun vpřed prostřednictvím akce.

● Vyvážení jednoduchosti a snahy o Magis.

● Vyvažení potřeby strukturovat a plánovat naši cestu učení a zároveň zůstat plynulí, přizpůsobovat se tomu, co vzniká, a nechávat prostor pro Boží působení.
● Vyvážení zaměření na individuální potřeby a růst a rozvoj osobnosti s pozorností věnovanou skupinovým potřebám a kolektivnímu pokroku.
● Vyvážení zaměření na úkoly oproti zaměření na lidi a vztahy.
● Vyvážení toho, abychom měli na paměti konečný cíl a zároveň si vážili toho, co nás obklopuje, a bohatství každého z podniknutých kroků. Duši totiž nenaplňuje a neuspokojuje to, že ujdeme mnoho kilometrů, ale to, že si věci uvědomujeme a vnitřně vychutnáváme 29

Cesta, která je před vámi, s sebou může nést další napětí, které budete muset sami rozpoznat a zvládnout. Přiznat si svou zaujatost směrem k té či oné polaritě nám může pomoci přijmout protiklady a reagovat na ně. Když to nedokážeme, máme tendenci upadnout do pasti vidění situace, kdy vítězíme a prohráváme.

Blahoslavenství, která Ježíš pronesl na vrcholu hory, mají charakter teofanie a představují jednu z nejkrásnějších stránek univerzální moudrosti. Hovoří o zvláštním štěstí, které se otevírá uprostřed protivenství a rozporů30. Při výkonu vedoucí funkce se často setkáváme s protivenstvími a rozpory - to k tomu patří. Způsob, jakým se s těmito napětími vyrovnáváme, bude mít zásadní význam.