Synoda o synodalitě - o církvi dialogu, společné cesty - nás učí naslouchat nevyslyšené a růst tak v důvěryhodnosti. Jak trénovat úmění naslouchat, toť otázka veliká. Pro někoho milost, pro někoho je potřebné najít formu učení se, trénování této dovednosti.
Čelit otevřeným ranám, překonávat předsudky, smířit paměť
39. Církev mnohá zranění způsobila a tím také byla sama zraněna. Mnohé příspěvky oceňují „ženy a muže, kteří odvážně vystoupili s výpovědí o sexuálním, institucionálním emocionálním, psychologickém, fyzickém a spirituálním zneužívání ze strany členů církve“ (Irsko) a zdůrazňují, jak moc rány způsobené zneužíváním podrývají věrohodnost církve. Vyjadřujíce zklamání nad tím, že církevní autority se k těmto lidem chovají odmítavě a neempaticky, se někteří ptají: „Do jaké míry je možné odlišovat členy instituce od instituce samotné?“ (severské země). Jiní se zamýšlejí nad zodpovědností za skrývání případů ať individuálního nebo systémového zneužívání: „Existují vážná individuální provinění; příliš mnoho členů kléru zneužívalo své moci a zodpovědní lidé, nejen biskupové, tyto kruté činy kryli. Ale existují také systémové příčiny zneužívání moci. Ty nelze popřít. Je třeba z nich vyvodit duchovní a strukturální důsledky“ (Německo). Někteří požadují rozhodnější kroky k transparentnějšímu projednání těchto případů: „zneužití je otevřeným zraněním a zůstává překážkou ke společenství, ke spoluúčasti a k poslání, dokud nebude definitivním způsobem vyřešeno“ (Irsko).
40. „Pouze tehdy, když začneme naslouchat hlasům, které zůstávají často nevyslyšené, začneme růst a opravdově rozlišovat. Toužíme zejména po tom, aby bylo nasloucháno hlasům specifických skupin v církvi: chudým, marginalizovaným, těm, kteří se cítí být vyloučeni nebo nepřijati, členům komunity LGBTQIA+, rozvedeným a znovusezdaným, migrantům a těm, jejichž život nešel takovým směrem, jakým by oni sami chtěli“ (Nizozemsko). Proto je třeba uvědomovat si spojení mezi synodální reformou a starostlivostí pro oběti a marginalizované osoby v církvi: „V boji za budoucnost církve chceme na první místo postavit konkrétní osoby s jejich utrpením“ (vícejazyčná pracovní skupinka). Často jsou zmiňovány také nemocné a hendikepované osoby. Je třeba přejít k jednání, neboť mnohé osoby a skupiny „se v naší církví cítí být odmítnuty, zneváženy a diskriminovány, často právem. Dožadují se možnosti setkání jako rovní s rovnými. Čas běží: uznejme, že je třeba skutečného obrácení!“ (Švýcarsko)
41. Během kontinentálního shromáždění vyvstaly na povrch nejen názorové odlišnosti, ale také vzájemná obvinění. Církev v Evropě však před sebou má cestu vzájemného setkání a důvěry: „Zdůrazňujme radost z toho, že jsme jako země a církve v Evropě na stejné cestě; uvědomme si, že prožíváme různé utrpení a zkušenosti, avšak máme společnou lásku Kristovu“ (francouzská jazyková skupina). Pražské shromáždění neznamená konec této cesty, ale spíše její začátek: Všichni potřebujeme mít čas k uvědomění si toho, co druzí říkají, toho, co někdy může být obtížné k přijetí, a toho, co vyžaduje delší čas k přemýšlení, ke studiu, k rozlišování, k naslouchání Duchu Svatému, který nás vede ke společné budoucnosti: „Vyjděme společně cestou, kterou Duch Boží vede naši církev: na různých místech, skrze mnohé osoby, v rozmanité podobě. Jde o příhodný čas, aby církev objevila a vyjádřila vlastní synodální podstatu“ (Německo)
Závěrečný dokument Synoda 2021-2024
Evropské kontinentální setkání Praha 5.-12. února 2023
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.