Zkušenosti papeže Františka o rozlišování jsou doprovázeny i konkrétními postřehy, která tak často nezazní. 

Papež: Dám vám radu. Dávejte si pozor na neočekávané

Bůh působí skrze neplánované události, "náhody", a také skrze komplikace. "Chtěl jsem se jít projít a měl jsem problém s nohama, nemůžu...". Komplikace: co vám Bůh říká? Co vám skrze ně říká život? - píše papež František ve své knize Rozlišování. Boží hlas v srdci".

Ve své nejnovější knize se papež věnuje tématu rozlišování, umění činit správná rozhodnutí v souladu s Boží vůlí, která vedou ke štěstí. Vychází z papežových katechezí a textů o této důležité životní otázce. Zveřejňujeme úryvek z knihy.

Bůh působí prostřednictvím toho, čemu říkáme "náhoda"

Pozorně poslouchejte: Bůh působí skrze neplánované události, "náhodou" - náhodou se mi stalo tohle, náhodou jsem potkal tohohle člověka, náhodou jsem viděl tenhle film - nebylo to plánované, ale Bůh působí skrze neplánované události a skrze komplikace. "Chtěl jsem se jít projít a měl jsem problém s nohama, nemůžu...". Komplikace: co vám Bůh říká? Co vám skrze ně říká život?

- Viděli jsme to také v úryvku z Matoušova evangelia: Muž orající pole náhodou narazí na zakopaný poklad. Je to zcela nečekaná situace. Důležité však je, že ji rozpozná jako štěstí ve svém životě a učiní správné rozhodnutí: prodá všechno, co má, a toto pole koupí (srov. 13,44).

Pozor na neočekávanou situaci

Dám vám radu: dejte si pozor na neočekávané. Někdo říká: "To jsem nečekal". Promlouvá tam k vám život, promlouvá k vám Pán, nebo k vám promlouvá ďábel? Někdo. Je tu ještě jedna věc, kterou je třeba rozlišovat: jak reaguji na neočekávané. Ale doma jsem byl takový tichý a "ťuk, ťuk", přišla tchyně. Jak jsi na ni reagoval? Je to láska, nebo je to něco jiného uvnitř? A ty to rozlišuješ. Pracoval jsem v klidu v kanceláři, oslovil mě kolega, že potřebuje peníze - jak jsem reagoval? Podívejte se, co se děje, když zažíváme věci, které nečekáme - tam se učíte poznávat své srdce, jak reaguje.

Rozlišování nám pomáhá rozpoznat znamení, kterými se Pán nechává potkat v nečekaných, třeba i bolestivých situacích, jako bylo pro Ignáce [svatého Ignáce z Loyoly - pozn. redakce ] zranění nohy. Mohou dát podnět k setkání, které navždy změní život, jako v Ignácově případě. Může se objevit něco, co vás na cestě zlepší nebo zhorší. Nevím, ale buďte opatrní. A nejkrásnější vůdčí nití je ta, kterou dostáváme z neočekávaného: "jak se tváří v tvář tomu zachovat?". Kéž nám Pán pomůže slyšet naše srdce a poznat, kdy jedná On a kdy to není On a máme co do činění s něčím jiným.
Abyste dobře rozlišovali, potřebujete modlitbu

Rozlišování vyžaduje být v prostředí, ve stavu modlitby. Modlitba je nepostradatelným pomocníkem při duchovním rozlišování, zejména pokud se týká pocitů, a umožňuje nám oslovit Boha s prostotou a důvěrností, jako bychom mluvili s přítelem. Je to schopnost překročit myšlenky, vstoupit s upřímnou spontánností do důvěrného vztahu s Pánem. Tajemstvím života svatých je důvěrnost a důvěra ve vztahu s Bohem, která v nich roste a umožňuje jim stále snadněji rozpoznávat, co se mu líbí.

Pravá modlitba je důvěrnost a důvěra v Boha. Není to odříkávání modlitby jako papoušek, bla bla bla, ne. Pravá modlitba je ta spontánnost a srdečný vztah s Pánem. Tato důvěrnost překonává strach nebo pochybnosti, že Jeho vůle nehledá naše dobro, toto pokušení, které někdy proniká do našich myšlenek a činí naše srdce neklidným a nejistým nebo zahořklým.

Rozlišování si nečiní nárok na absolutní jistotu - není to "chemicky čistá" metoda; nečiní si nárok na absolutní jistotu, protože se týká života a život není vždy logický, má mnoho aspektů, které nelze zahrnout do jedné myšlenkové kategorie. Rádi bychom přesně věděli, co máme dělat, ale i když to víme, ne vždy podle toho jednáme. Kolikrát jsme i my zažili zkušenost, kterou popisuje apoštol Pavel, který uvádí: "Nečiním dobro, které chci, ale činím zlo, které nechci" (Římanům 7,19).

Bere se Boží hlas vážně a ničí to životy?
Velmi často ano. Nejsme pouhý rozum, nejsme stroje, nestačí přijmout příkaz, abychom ho splnili: překážky, stejně jako pomůcky, které nám brání důvěřovat Pánu, jsou především afektivní povahy, vycházejí ze srdce. Je příznačné, že první zázrak, který Ježíš v Markově evangeliu vykonal, je exorcismus (srov. 1,21-28). V kafarnaumské synagoze osvobozuje člověka od ďábla, osvobozuje ho od falešného obrazu Boha, který mu od počátku podsouvá satan: obrazu Boha, který nechce naše štěstí.
Posedlý muž v tomto úryvku evangelia ví, že Ježíš je Bůh, ale to ho nevede k tomu, aby v něj uvěřil. Vskutku, říká: "Přišel jsi nás zahubit" (v. 24). Mnoho lidí, včetně křesťanů, si myslí totéž: Ježíš je sice Boží Syn, ale pochybují, že chce naše štěstí. Někteří se dokonce obávají, že vzít vážně jeho návrh, to, co nám Ježíš nabízí, by znamenalo zničit si život, umrtvit své touhy, své nejsilnější aspirace.

Někdy se bojíme, že od nás Bůh žádá příliš mnoho.

Někdy nás přepadne myšlenka, že Bůh od nás vyžaduje příliš mnoho, bojíme se, že toho po nás chce příliš mnoho. Že nás nemiluje. Zatím jsme při našem prvním setkání viděli, že znamením setkání s Pánem je radost. Když zůstávám v modlitbě, když se setkávám s Pánem, stávám se radostným. To, že se každý z nás stává radostným, je něco krásného Zatímco smutek nebo strach jsou znamením vzdalování se od Boha: "Chceš-li dosáhnout života, zachovávej přikázání," říká Ježíš bohatému mladíkovi (Mt 19,17). Bohužel tomuto mladíkovi jisté překážky bránily v uskutečnění touhy, kterou měl v srdci, aby blíže následoval "dobrého učitele". Byl to angažovaný, podnikavý mladík, iniciativně se vydal na setkání s Ježíšem, ale byl také velmi rozpolcený ve svých citech, bohatství pro něj bylo příliš důležité. Ježíš ho nenutí k rozhodnutí, ale text poznamenává, že mladík od Ježíše odešel "zarmoucen" (v. 22).

Ti, kdo se odvracejí od Pána, nejsou nikdy spokojeni, i když mají k dispozici hojnost bohatství a příležitostí. Ježíš vás nikdy nenutí, abyste ho následovali, nikdy. Ježíš ti dává poznat svou vůli, velmi srdečně ti dává poznat své záležitosti, ale nechává ti svobodu. A to je na modlitbě s Ježíšem to nejkrásnější: svoboda, jakou nám dává.

Když se od Boha vzdalujeme, znamením toho je smutek.

Na druhou stranu, když se od Pána vzdalujeme, zůstává nám v srdci něco smutného, něco strašného. Rozlišování, které se v nás odehrává, není snadné, protože zdání klame, ale důvěrný vztah s Bohem může jemně rozptýlit pochybnosti a obavy, čímž se náš život stále více otevírá jeho "jemnému světlu", jak to krásně vyjádřil svatý John Henry Newman. Svatí září odraženým světlem a ukazují v prostých gestech svého dne láskyplnou přítomnost Boha, který činí nemožné možným.

Říká se, že dva manželé, kteří spolu dlouho žijí a milují se, se nakonec začnou jeden druhému více podobat. Něco podobného lze říci i o afektivní modlitbě: postupným, ale účinným způsobem nás činí stále schopnějšími rozpoznávat to, co je důležité kvůli tomu, co je nám vrozené, jako něco, co vychází z hloubi naší bytosti. Být v modlitbě neznamená říkat slova, slova, ne: být v modlitbě znamená otevřít své srdce Ježíši, přiblížit se k Ježíši, dovolit Ježíši, aby vstoupil do mého srdce a dal nám pocítit svou přítomnost. A tam můžeme rozeznat, kdy je to Ježíš a kdy jsme to my se svými myšlenkami, často vzdálenými tomu, co chce Pán.

Text je výňatkem z knihy papeže Františka "Rozlišování. Boží hlas v srdci", kterou vydalo nakladatelství WAM. Mezititulky jsou od redakce. 
https://deon.pl/czytelnia/papiez-dam-wam-pewna-rade-uwazajcie-na-to-co-niespodziewane,2547584