Dnes sv. Ignáce a tak se hodí připomenout aspekt ignaciánské spirituality v souvislosti se současnými trendy vůdcovství/leadershipu. 

Ignác nikdy nehovořil o "vůdcovství" jako takovém a poskytl jen omezený vhled do toho, co by mělo být dobrým vůdcem. Jako písemný odkaz nám mistr Ignác zanechal své pojetí tohoto tématu v IX. části Konstitucí. O jeho vůdcovství se však můžeme dozvědět více prostřednictvím jeho činů, pro tuto snahu jsou velmi bohatým zdrojem informací dopisy, které napsal. V dopisech ho můžeme vidět v akci, se všemi starostmi a stresy každodenního života. Kromě toho můžeme vycítit, jaký praktický přínos měla Duchovní cvičení pro jeho vůdcovskou práci. Způsob, jakým dokázal vybalancovat napětí stresu při vedení instituce a udržování živého duchovního života, může být velkým zdrojem inspirace a poučení pro ty, kdo chtějí růst ve svém úkolu vedení.
ÚVOD
Tento dokument naznačuje dva hlavní směry:
1) Jak Ignác nahlížel na vedení v Tovaryšstvu Ježíšově (úvahami o vlastnostech, které by mu mohly být vlastní). a portrétu, který načrtl pro generálního představeného)
2) Prvky, kterými se řídí vedení z ignaciánského způsobu jednání (čerpání z rostoucího množství literatury o této oblasti)
Portrét generálního představeného, jak jej popsal Ignác
Druhá kapitola IX. části Konstitucí nese název "Jaký má být generální představený" [723-735]. Poskytuje soubor charakteristik, které Ignác navrhl před 500 lety a které jsou pro nás relevantní i dnes, když diskutujeme o vedení.
S ohledem na to, že některá slova v původním dokumentu jsou archaická, a tudíž obtížně srozumitelná, obracíme se na dokument otce Nicka Austina z roku 2015: Kvality generálního představeného v dnešní době.
Doporučujeme přečíst si celou verzi, ale níže uvádíme hlavní body.
Představený, kterého si Ignác přeje, aby vedl Společnost Ježíšovu, není pouhý odborník, ale jistý typ osobnosti, někdo, kdo je "zrcadlem a vzorem" pro nás všechny (CN [726]), někdo, kdo dokáže jít příkladem a kdo by měl mít následující vlastnosti:
Především je to někdo, kdo má duchovní hloubku, kdo se přátelí s Bohem v modlitbě, jednání a vztazích.
S vnitřní svobodou srdce,
Kdo vede s pokornou, spravedlivou a silnou láskou.
Který je aktivní: začíná a dokončuje.
Kdo dbá o své zdraví a vzhled. Duch, duše a tělo,
Kdo žije magis.
To podstatné:
Zdravý charakter
Hluboká láska k Tovaryšstvu Ježíšovu
Zdravý rozum
Všichni jsme nedostateční; důvěřujeme v Boží milost.
AMDG

Tyto charakteristiky jsou seřazeny podle významu. První z nich je vysloveně náboženská, ostatní jsou spíše humanistické. Některé z nich jsou orientovány na úkol vedení a jiné se více soustřeďují na vlastnosti člověka.
Shrnutí otce Austina poskytuje postřehy, které si lze snadno zapamatovat, a pokud se ponoříme do jeho analýzy původního textu, najdeme relevantní informace pro náš každodenní život vedoucích:
"Ignác nám předkládá šest vlastností, přesněji řečeno šest souborů vlastností. Odpovídají tomu, co nazývám Duch, Srdce ("city"), Hlava ("porozumění"), Ruce ("výkonná síla"), Tělo a Vnějšek. Aniž bych se zabýval jednotlivými z nich, pokusím se vyzdvihnout to, co považuji za nejcharakterističtější v Ignácově vizi jezuitského vedení."
Přátelství s Bohem: V první vlastnosti, týkající se Ducha, chce Ignác někoho, kdo je "úzce spojen s Bohem, naším Pánem, a [má] s ním důvěrný vztah v modlitbě a ve všech jeho činnostech" (CN [723]). Duchovní vlastnosti potenciálního budoucího otce generála jsou nejdůležitější. Zkušenost s Bohem se liší od ideologického nebo teoretického poznání získaného studiem. Je to něco, co nás vnitřně živí, vzrušuje a inspiruje k tomu, kým jsme a co děláme. Taková zkušenost je první charakteristikou ignaciánského vůdce.
Velkodušnost: Ignác označuje "velkodušnost" za zvláště důležitou pro otce generála (CN [728]). Tradičně je tato ctnost definována jako ochota dělat věci hodné velké slávy. Někteří se proto dnes při zmínce o velkodušnosti štítí, protože má tendenci konotovat sebestřednost a nesnesitelnou pýchu. Stačí nahlédnout do slavného Aristotelova portrétu velkomyslného člověka, abychom si uvědomili, že řecký ideál velkomyslného člověka, který je soběstačný, shlíží na své podřízené a usiluje o pocty pro sebe, je sotva biblický nebo křesťanský. A přece je v této původně řecko-římské vlastnosti jádro, totiž ochota jít v dobru vždy dál, které umožnilo, aby si ji křesťanská tradice přivlastnila prostřednictvím transformujícího sňatku s biblickými ctnostmi pokory a lásky. "Velké srdce otevřené Bohu a druhým": přesný popis svaté a nezištné ctižádosti velkodušnosti, která nás podle Ignáce vede k "zahájení velkých podniků ve službě Bohu, našemu Pánu".
Praktická moudrost: Není překvapivé, že Ignác zdůrazňuje potřebu akademické dokonalosti u představeného generála, protože "vzdělanost je velmi potřebná pro toho, kdo bude mít na starosti tolik učených lidí" (CN [729]). Dnes jsme si vědomi důležitosti vzdělání pro přínos, který může Společnost nabídnout církvi, jak připomněl Benedikt XVI. na 35. zasedání GC. Ještě důležitější než intelektuální úspěchy je však pro Ignáce jiná ctnost. Ta se různě nazývá "rozvážnost", "uvážlivost" nebo "rozlišování".
Některé další vlastnosti: Za zmínku stojí i některé další vlastnosti: svoboda, laskavost, která je spravedlivá, proaktivita a lhostejnost k "úspěchu".
Svoboda: Ignác říká, že otec generál musí být "svobodný od všech nepřiměřených náklonností, mít je zkroceně a umrtveny" (CN [726]). Tento odstavec odráží tradiční skupinuctností, které jsou pro Ignáce obzvláště důležité: zdrženlivost, dekorum, skromnost, které chápe jako projev indiferece Základu a fundametnu na úrovni afektivity.
Laskavost, která je spravedlivá: "měl by umět mísit požadovanou přímost a přísnost s laskavostí a jemností" (CN [727]). U nadřízeného se měkké srdce bez spravedlnosti a poctivosti může zvrhnout v jakousi shovívavost. Stejně tak spravedlnost, která není zmírněna soucitem a láskou, může být chladná a tvrdá.
Proaktivita: Stojí za zmínku, že Ignác klade důraz na pragmatické ctnosti. výkonné moci, jako je starostlivost, stálost a vytrvalost (CN[728]). Pro generál musí nejen iniciovat velké projekty, ale "vytrvat v nich s potřebnou vytrvalostí a důsledností". a neztrácet odvahu tváří v tvář protivenstvím, a to ani ze strany osobností, které jsou ani se nenechat odradit jejich prosbami nebo hrozbami od toho, aby se vzdálil od svých od toho, co vyžaduje rozum a bohoslužba. Později to opakuje, když označuje ctnost být "bdělý a pečlivý při podnikání a energický při jejich provádění". než nedbalý a nedbalý v tom, aby zanechával své činnosti. (CN [730]).
Indiference: Ignác si sice cení ctnosti provedení, ale nelze ho oprávněně obviňovat ze světské náklonnosti k úspěchu. Doporučuje totiž také takovou vyrovnanost duše, která je plodem rozlišování duchů a osvobození od neuspořádaných náklonností. "Měl by být nadřazen všem eventualitám, nenechat se povýšit úspěchem ani svrhnout úspěchem.
nepřízní osudu" (CN [728]). Tato vyrovnanost může samozřejmě vycházet pouze z hluboké duchovní lhostejnosti, lhostejnosti dokonce i k "úspěchu" a "neúspěchu". Ani ve svých nejpragmatičtějších postojích Ignác nezapomíná na základní duchovní kvality, které jsou u generála zapotřebí.
Ignac jako vůdce - co na to odborníci?
Různé Ignácovy spisy spolu s četnými články a úvahami, které o něm byly napsány, nám dávají představu o osobnosti a stylu vedení zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. Níže uvádíme některé prvky, které navrhují odborníci na tuto oblast a z nichž některé mají silný vztah k bodům uvedeným v IX. části konstitucí. Zveme vás, abyste si prošli seznam zdrojů a hlouběji prozkoumali toto téma.
Ignácovo vedení vycházelo z jeho duchovního života. Jeho hluboká zkušenost s Bohem dávala jeho rolím a úkolům smysl. Tento vztah k Bohu mu umožnil prožít osobní proměnu, kdy se jeho slabosti a zranitelnosti staly zdrojem milosti. Dokázal přijmout svá fyzická, emocionální a duchovní zranění jako místo, kde se mohl setkat s proměňující Boží mocí, a tak se setkat s ostatními lidmi v jejich vlastní lidskosti.
Pravděpodobně jedním z nejlepších dokumentů, které umožňují vidět Ignáce v akci, je Memoriál da Câmara, který poskytuje přímé příklady Ignácova každodenního jednání jako člověka i jako představeného, umožňuje nám vidět ho důvěrněji a lidštěji, a to jak v jeho darech, tak nedostatcích. Sdílí příhody, kdy měl Ignác velmi vznětlivou povahu a choval se ke svým blízkým přísně, a vykresluje tak Ignáce "lidštějšího", což nám umožňuje se s ním sžít. Da Câmara však také ukazuje, jak k nejněžnější lásce nabádal tentýž muž, který byl někdy přísný: "Ale vždy se více přiklání k lásce, imo [skutečně] do té míry, že se vše jeví jako láska. A proto je všemi tak milován; není ve Společnosti nikoho, kdo by ho velmi nemiloval a sám si nemyslel, že ho Otec velmi miluje.
Papež František ve své promluvě k 36. generální kongregaci Tovaryšstva Ježíšova upozorňuje na význam služby a péče o druhé v Ignácově životě: "Pokud bylo Ignácovo srdce nakloněno tím či oním směrem, pak to bylo k pomoci bližním; a to až do té míry, že se rozčiloval, kdykoli mu někdo řekl, že chce trávit čas se Společností, aby spasil svou duši". "Ignác nechtěl lidi, kteří by byli dobří sami pro sebe, kdyby se nechtěli dát do služeb bližních" (Aicardo I, bod 10, s. 41).

Translated with DeepL
https://discerningleadership.org/download/m1-7-spiritual-leadership-ignatius-as-a-leader/